ŽE PŘIJÍŽDÍTE DO JINÉHO SVĚTA, VIDÍTE HNED NA HRANICI. Před závorou jedné z posledních železných opon světa pomalu a s dobráckým úsměvem rázují vojáčci v těžkých kabátech na paty, celnicí pobíhá smečka polodivokých psů. A pak přijíždíte do hlubokých lesů Nikoly Šohaje, kde ještě dnes žijí jeleni, vlci a medvědi a všechno je tu přímější a drsnější než v civilizovaném světě. Černí havrani jsou dvakrát větší, psi mají hustší srst a lidé žijí jako před staletími.
ONSTANTIN BORISOVIČ VINICKÝ SE NARODIL V PRAZE. Jeho tatínek utekl před bolševikem do Prahy přes Cařihrad. Konstantin Borisovič se v Praze narodil, chodil tam na gymnázium. Pak se i s rodinou odstěhoval do Jasiné na Zakarpatské Rusi. Potom přišli Maďaři, Rusi… a už se mu nepodařilo dostat zpátky do Čech. Jeho život trochu připom íná život obce Jasiné. Stojí stále na jednom a tom samém místě, žijí v ní jedni a ti samí lidé a žijí pořád stejný život. Během toho života byli někteří z nich postupně občany pěti států, říší nebo impérií. Konstatntin Borisovič učí v místní škole a dnes si jen tak z legrace oblékl důstojnickou uniformu.
CHVÍLI SE DÍVAL, JAKO KDYBY TO BYLI MARŤANI A POTOM UTEKL. PES SE PŘIŠEL ROZLOUČIT SE SVÝM PÁNEM NA POHŘEB, kůň se splašil, když pána odváželi. Víc, než kde jinde, tu ožívá mystérium. Mystérium, které je tak silné, že ho prožívají i zvířata. Události se ctí ve svém přirozeném významu a nikoli podle hierarchie hodnot postmoderní společnosti. Pokud je někde na tomto světě izolace a není tam blahobyt, má to samoz řejmě záporné, ale i kladné následky na lidské vztahy. O místního blázna se stará celá vesnice. Zemře-li v zaostal é vesničce člověk přirozenou cestou, lidé to vnímají intenzívněji, než když se v záplavě televizních zpráv mihne šot o tom, že v Sarajevu supermoderní zbraně zavraždily dalších tis íc lidí. Mystérium smrti, ale i mystérium života. Svatba není ta zábava, kde se můžete zadarmo napít a najíst, ale Příběh zrození nového života. To, že se pod velkým baldachýnem sejde celá vesnice a jí a pije minimálně den a noc, není žádný důkaz poživačnosti. Naopak, mimořádné hory jídla a pití jakoby se snažily ve sféře materialistických vjemů dosáhnout stejné síly, jaká tryská po celý život zevnitř jejich duší.
PO ŽENĚ MI ZŮSTALA JENOM TATO FOTOGRAFIE, rozplakal se starý muž v cikánské vesničce na konci podkarpatské Jasiny, když si vzpomněl na ženu a život… Nejprve fotografa pozval a požádal, aby vyfotil oválnou rodinnou fotografii. Snad proces, kdy jedin ým cvaknutím uzávěrky zachytí okamžik pro věčnost, v něm znovu vyvolal celý jeho život s takovou intenzitou. Snad zapomněl na svět kolem sebe, zapomněl i na to, že manželka je mrtvá a jedinou skutečností se stal stav jeho duše, prostá láska vesnického cikána ke své ženě, a on líbal studené sklo rodinného obrázku. používání automatické pračky nebo opékače topinek a proto má devatenáctiletý mnich dost síly zformovat své myšlenky v ucelený světový názor. Přísný a mnohým nepochopitelný. Ruský. Otec Damián medituje a dva muži kopou hrob. Po období slávy Kyjevské Rusi se ve třináctém století celé Zakarpatsko dostalo pod maďarskou nadvládu jako součást uherského státu. Počátkem šestnáctého století se zakarpatské územ í dostalo pod Rakousko a Transylvánii. Roku 1919 byla Podkarpatská Rus vzhledem k národnostní heterogennosti velmocemi přičleněna k Československu, jako nejstabilnějšímu státu této oblasti. V letech 1938-39 nejprve částečně přičleněna a poté anektována horthyovsk ým fašistickým Maďarskem. Roku 1944 odevzdána československou vládou Sovětskému svazu a přičleněna k Ukrajinské svazové republice. Od roku 1990 hnutí za autonomii v rámci Ukrajiny.
