Opředen nejrůznějšími mýty a pověstmi vybíhá do Atlantského oceánu z pobřeží Severního Irska jeden z přírodních divů světa. Říká se mu Obří chodník a najdete jej v distriktu Antrim. Skládá se z více než devítimetrových čedičových sloupů, které se dosud nikomu nepodařilo spočítat. Je jich tu mezi třiceti sedmi až čtyřiceti tisíci.
Pravidelné tvary sloupů o průměru třiceti až pětačtyřiceti centimetrů vnukly lidem před dávnými věky myšlenku, že jde o dílo obrů. Podle jedné z legend vyzval obr Finn MacCool na souboj skotského obra Benandonnera a poté postavil chodník, aby k němu jeho sok mohl přijít suchou nohou. Jiná mluví o tom, že ten samý obr postavil na pobřeží hráz, aby mohl dlouhé hodiny pozorovat svou milou na ostrově Staffa ve Skotsku, na němž se nachází podobný přírodní úkaz.
Obrův chodník je poutním místem. Irské děti sem jezdí na školní výlety, lidé kolem mluví všemi možnými jazyky a do toho průvodci omílají tisíckrát vyřčené věty o tom, že tento „obr“ skutečně existoval: „Válečník, jehož jméno znělo v gaelštině Fionn MacCumhail, byl nejslavnějším vůdcem fianny, což byla elitní družina statných a udatných vojáků bránících Irsko před cizími vojsky. Finn byl nejen nejsilnější, ale navíc měl věštecké schopnosti.“
Když členové fianny neválčili, trávili svůj volný čas lovem. Sám Finn měl psa jménem Bran, který prý dosahoval stejné výšky jako on. Údajně byl předchůdcem dnešního plemene irského vlkodava. Později lidé začali hrdinství slavného válečníka zveličovat a úměrně tomu „rostla“ i jeho výška, až se z něj v pověstech stal obr.
Na bájného irského válečníka tu jako památka zůstalo i kamenné Divotvorné sedátko. Má prý takovou moc, že splní přání každému, kdo se na něj posadí.
Vznik Obřího chodníku, jenž je jedinou památkou světového kulturního dědictví v Severním Irsku, má podle odborníků zcela reálný původ. Místo, kde dnes leží, se před miliony let nacházelo přímo v srdci velké sopečné činnosti, do níž spadaly západní ostrovy Skotska, Island a celé východní pobřeží Grónska. Tyto země tehdy ležely blízko sebe a příčinou sopečné činnosti bylo rozevírání se severního Atlantského oceánu, když se od sebe začaly oddalovat Severní Amerika a Eurasie.
Po silných sopečných erupcích vytekla láva z puklin v zemi a zaplavovala údolí. Za další milion let tato vrstva čedičové lávy rychle zchladla a přitom se smrštila a pravidelně popraskala. Tak se pod povrchem vytvořily sloupovitě odlučné bloky, na něž působila další miliony let eroze. Dílo dokončily na konci doby ledové ledovce. Půda ještě byla zmrzlá a mořský led si razil cestu kolem vysokých čedičových útesů a narušoval pobřeží.
