ODNIKUD NIKAM

Při pohledu z výšky člověk objeví mnoho věcí, kterých by si při běžném pozemském putování ani nevšiml. Krajina nazíraná s dostatečným odstupem mnohdy odkryje zajímavé tvary a místa, která v jejím reliéfu po lidské činnosti zbyla. Vypovídají o našem pobytu na povrchu této planety. Vytěžená torza kopců, meandry říčních přehrad, pavučina silnic, nitky elektrického vedení, šachovnice továrních komplexů a mosty. Ten, který je na dnešní fotografii, jsem skutečně poprvé objevil až při pohledu z ptačí perspektivy.

“Ukážu ti Hitlerův most,” oznámil mi pilot. Netušil jsem, co má na mysli. Chvilku pátral pohledem, pak stroj naklonil a ukázal na vodní plochu pod námi. “To je ono,” zkonstatoval. Zíral jsem na pahýl vystupující z lesů na břehu. Stál si tu bez zjevného smyslu. Přirozeným účelem mostů je spojit něco s něčím. Ten, na který jsem se díval, vedl od ničeho a končil uprostřed vodní hladiny. O “Hitlerově mostě” jsem nikdy neslyšel. “Kde se tu vzal?” ptám se pilota. “Zbytek z dálnice, co stavěli Němci za války,” odpověděl s úsměvem, ale nic bližšího nevěděl ani on. I pojmenování “Hitlerův most” znal pouze od kolegů, kteří tomu místu tak přezdívali. Nezbylo, než s pátráním po smyslu a historii tohoto místa počkat až na zem.

Souvislost podivného mostu a naší první dálnice D1, která mne jediná napadla, se záhy potvrdila. Její historie se k mému překvapení nezačala psát v šedesátých letech, ale mnohem dřív. Už v roce 1935 byl totiž vypracován projekt dálnice Plzeň – Zlín – Košice. Ta vedla relativně nejkratší cestou, a vyhýbala se proto Praze i Brnu. O něco později byl projekt přepracován a dálnice byla tentokrát navržena jako spojnice naší tehdejší západní a východní hranice. Vytýčená trasa spojovala města Cheb – Jindřichův Hradec – Brno – Nitra – Košice – Užhorod a Chust. Trasa, která byla nakonec v roce 1938 schválena, se přiblížila současné trase dálnice D1 a měla spojovat Prahu, Brno a Košice.

Do plánů na výstavbu ale zasáhla okupace. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava a odtržení Slovenského štátu byla 2. 5. 1939

zahájena stavba prvního dálničního úseku u nás, mezi Prahou a Jihlavou, jehož součástí byl i most na fotografiích. Místo označované piloty jako “Hitlerův most” přemosťovalo tehdejší údolí Sedlického potoka poblíž obce Borovsko. Stavební práce na nové dálnici probíhaly až do května 1942, kdy Němci usoudili, že stavební materiál je potřeba jinde, a práce zastavili.

Brzy po osvobození, 1. 10. 1945, byl sice vydán dekret o dostavbě dálnice, tentokrát v celém úseku Praha – Brno – Bratislava, začátkem 50. let byla ale stavba zastavena definitivně. Kromě jiných dokončených úseků zbyl z tohoto období i obloukový most přes údolí Sedlického potoka.

Až teprve v r. 1967 byla zahájena stavba nové dálnice s částečným využitím stávajících prvků dálnice původní z padesátých let. Mostu přes údolí Sedlického potoka, který se nacházel poblíž 62. kilometru projektované dálnice, se D1 ale vyhnula. Jeho smutný osud podtrhla budovaná vodní nádrž, zásobárna pitné vody pro Prahu, která mostní dílo zatopila do současné podoby. Právě ona byla hlavním důvodem odklonu nové D1 od původního projektu realizovaného ve čtyřicátých a padesátých letech.

I dnes si ale můžeme o původní podobě mostu udělat poměrně přesný obrázek. Prakticky totožný most z té doby, nacházející se na 76,5. km dálnice D1, potkal lepší osud a stal se součástí dnešní dálnice D1. Kapacitně již pro novou dálnici nestačil, a tak byl nad ním postaven ještě jeden, nový most. Jízdu po tom původním si ještě dnes můžete vychutnat, sjedete-li ve směru na Brno na 75. km (výjezd Hořice) z dálnice a vydáte se po okresce, která přes něj vede.

Tolik k historii této pozoruhodné architektonické zajímavosti. Odnikud nikam vedoucí a téměř zatopený most stojí ve vodách nádrže jako připomínka toho, že vše je pomíjivé. Většinou vás na konci této rubriky zvu k návštěvě místa, které vám na fotografiích přinášíme. Návštěvu “Hitlerova mostu” vám však nedoporučuji. Leží totiž v ochranném vodárenském pásmu, kam je vstup pod pokutou zakázán.