V květnu letošního roku také byla zveřejněna agenturní zpráva, podle které je v současné době v ohrožení přes 16 tisíc druhů zvířat. V ohrožení už je každý třetí obojživelník, každý čtvrtý savec a každý osmý pták. Mezi nově uváděnými druhy je i hroch.
Afrika, mohla být ještě nedávno považovaná za ráj zvířat. Především v 18. a 19. století sem ale začali mířit osídlenci a lovci a pak misionáři, kteří přinášeli mezi obyvatele nový způsob života a tím i nové potřeby, jako je rozšiřování pastvin na úkor deštného pralesa, výstavba nových sídel a další.
V současné době je řada území vyhlašována za národní parky. Na některá místa se znovu vypouštějí zvířata, která tu člověk vyhubil, jako třeba lvi do národního parku Addo Elephant, vyhlášeného na poslední chvíli na záchranu slonů (Koktejl 12/2005).
Ochrana zvířat znamená vytvořit jim podmínky k přežití, a tedy chránit jejich přírodní prostředí. Paradoxně si tím lidstvo tvoří jakousi obrovskou laboratoř, kde může hledat odpovědi na otázky, které ho trápí – především léčivé látky na své nemoci (Koktejl 12/2005).
Na zachování původního prostředí plynou do Afriky obrovské peníze. Na druhé straně ovšem stojí pytláci. V posledních třech letech bijí ochránci zvířat na poplach zejména proti zabíjení slonů v západní a střední Africe kvůli rostoucí poptávce asijských zemí po slonovině. Souvisí to s ekonomickým rozvojem v Asii, díky němuž si předměty ze slonoviny může dovolit stále více obyvatel.
Druhým vážným problémem je pašování vymírajících druhů, v poslední době opět zejména do Asie – pro výrobu tradičních léčiv. Jde o tygry kvůli jejich kostem, nosorožce kvůli rohům, z medvědů se používají žlučníky… Odbytištěm pro pašovaná zvířata se stala po roce 1989 i Česká republika, kam se z Afriky dovážejí především menší exotická zvířata, zejména ptáci. Na trhu v ČR se navíc dají nakoupit nelegálně dovezené výrobky ze živočichů chráněných mezinárodní úmluvou CITES.
