Vlk je člověkem vnímán jako vtělené zlo. Snad má tato antipatie kořeny u pastevců, zatímco u severských národů či indiánů byl vlk považován za samozřejmou součást přírody. Přitom vlk doprovází člověka odedávna – už pračlověk si ochočoval mláďata vlků pro svou zábavu. Ostatně psí plemena vznikla z vlčí populace.
. . . . .
 Vlk |
Když se po mnoha letech objevili v Beskydech první vlci – poslední byl zastřelen v okolí Hrčavy roku 1914 – nenávist našla opět živnou půdu. Sdělovací prostředky se po řadu měsíců předstihovaly v dramatických zprávách o krvavém působení vlků a vlkopsů v oblasti. I rozumní lidé podléhali této psychóze, a dostal jsem několik telefonických dotazů, jaké nebezpečí hrozí chalupářům v Beskydech. Největší obavy měli obyvatelé samot, jejichž děti chodí do školy přes les. Očekávalo se, že je jen otázkou času, kdy se některá z “vlčích bestií” vrhne na horaly. Našli se i starostlivci z řad místních obyvatel, kteří vylepovali do čekáren autobusů informační letáky s textem, že v březnu přepadl vlk osmiletého Jana Langra a sežral ho celého kromě hlavy a ramen. Totéž se mělo stát koncem července téhož roku.
Jak uvedl L. Kothera v časopise Myslivost 8/95, autor těchto zpráv se inspiroval záznamy kronikáře z roku 1642 z města Hofu v Krušnohoří.
V té době žilo obrovské množství vlků. V letech 1611 až 1655 zastřelil jeden z lovců sám 3872 vlků, jak zmíněná kronika uvádí. I když se podařilo vlky brzy vyhubit na celém území Čech a Moravy, obavy z nich zůstaly.
VLČÍ HYSTERIE
Když v roce 1975 utekla smečka jedenácti vlků z výběhu v bavorském národním parku, vypukla opět hysterie. Přitom nešlo o divoké vlky, ale o zvířata, která řadu let zkoumal známý znalec vlků Erich Zimmen, jenž v roce 1995 obdržel na ostravském Ekofilmu druhou cenu za film o vlcích. Tento výzkumník bral smečku vlků do přírody a sledoval jejich chování. Když se smečka dostala mimo park, nastala panika. Dva vlci byli zastřeleni, dalších devět se dostalo mezi děti na parkovišti, které si s vlky hrály, ne boť je považovaly za psy. Když jedno dítě zatahalo vlka za srst a ten mu tlapou způsobil malou ranku, nastalo zděšení. Ministr vnitra musel nasadit tři stovky vojáků, kteří společně s lovci vyrazili na hon vlků. Ti se ale mezitím přesunuli na českou stranu Šumavy. Vedení správy CHKO a ochranáři se marně pokoušeli o záchranu těchto šelem. Jeden vlk po druhém padl. Střelci argumentovali tím, že stříleli na pytlačícího vlčáka.
Na Šumavě byl zastřelen větší počet vlků, než sem přeběhl, což znamená, že se vlci stačili rozmnožit. Letos na jaře došlo opět k likvidaci vlka. Otázkou zůstává, jak se na Šumavu dostal.
NEBEZPEČNÁ ŠELMA?
Každého zajímá, jak může být vlk člověku nebezpečný. Mnohokrát jsem spal v místech, kde se vyskytovala vlčí smečka, ale napaden jsem nebyl. Dokázal jsem s nimi hlasově komunikovat. Přiblížili se na sto metrů a bylo zjevné, že mi žádné nebezpečí nehrozí. Člověk svým bezuzdným pronásledováním vypěstoval u vlka panický strach, takže když jsou vlčici odebírána mláďata z brlohu, ani je nebrání. Přitom dospělý vlk, vážící 50 až 60 kg, má velikou sílu. Nebezpečným se může stát, když je napaden vzteklinou. Neznám žádný případ za poslední roky, kdy by vlk usmrtil člověka.
Do oblasti Beskyd pronikli vlci v roce 1994 a je nepochybné, že sem přeběhli ze Slovenska, kde se v minulosti vyskytovalo několik smeček na východě země. Protože v celé oblasti Slovenska došlo k obsazení revírů, našli si mladí vlci nová teritoria v Beskydech. V roce 1994 bylo nalezeno několik kusů stržené vysoké zvěře a netrvalo dlouho, a vlci začali lovit nehlídané ovce v okolí Bílé a Starých Hamer. Více ovcí bylo strženo i v dřívějších letech a podíleli se na tom toulaví psi či zatoulaný hnědý medvěd.
O VLKU A BERÁNKU
Nové nálezy zabitých ovcí daly vzniknout fámě, že vlci usilují o likvidaci všech ovcí v Beskydech. Skutečnost však byla daleko prozaičtější. Po roce 1989 se stal chov ovcí prodělečným. Ovce chovali jen malochovatelé s výjimkou většího stáda, které patřilo zemědělskému družstvu ve Starých Hamrech. V létě 1995 došlo k útoku vlků na toto stádo čítající asi 130 ovcí. Sedmnáct ovcí bylo v okolí Těšinok nalezeno roztrhaných.
Ministerstvo životního prostředí tam vyslalo komisi odborníků. Bylo prokázáno, že stádo nebylo nejen zabezpečeno, ale ani hlídáno. Už před sto lety byla ochrana ovčích stád psy samozřejmostí. Ovce byly paseny volně, nebo byly v nízkých košárech bez trvalého dozoru. Psi, pokud se vyskytovali, nebyli vycvičeni k ochraně stád a v noci se ovce často nechávaly bez uzavření.
Vlk je jako ostatní živočišné druhy nedílnou součástí přírody. Z hor severní Moravy byl vytlačen lidskou rozpínavostí a nesnášenlivostí. Vyhubení vlka, ať už v Beskydech, či v jiných pohořích, neznamená, že by zde tato šelma neměla své místo a podmínky. Údaje o poškozeních lesních porostů způsobených spárkatou zvěří svědčí o deficitu účinné regulace býložravců. Vlk je chráněn podle zákona a je veden jako kriticky ohrožený druh.
Obyvatelé Starých Hamrů sepsali petici, v níž žádali o povolení k odstřelu vlků. Vlci prý usmrcují i za bílého dne. Určitou komplikací byla přítomnost vlka s mimořádně velkou stopou. Není vyloučeno, že mohlo jít o kanadského vlka, který jako jedenáctiměsíční mládě utekl chovateli ze Štramberka. Vlk byl zakoupen v brněnské ZOO. Taková šelma není dostatečně plachá, a jelikož není schopna samostatně lovit velké kopytníky, může se orientovat na lov nejsnazší kořisti – na ovce. V zimním období jsem často nacházel v blízkosti Travného čtrnácticentimetrové stopy.
NA LOVU
Na Slovensku jsem měl zjištěno, že vlci nadhánějí pronásledovanou spárkatou zvěř do říčního koryta, kde se zvíře brzy unaví a stává se snadnou kořistí. Usmrcená zvířata se však nacházela i na místech mimo vodní toky, a to především pokud napadlo hodně sněhu, čehož vlci využívali.
V Beskydech jsem nacházel většinou stopy 3-4 dospělých vlků. Tady však vlci nenaháněli kořist do strží. Stačilo, aby smečka proběhla v rojnici smrkovou houštinou a úlovek byl zajištěn. Nezkušenou srnčí zvěř strhli vlci už po několika desítkách metrů. Tak jako jiné šelmy, šetří i vlci energií, a když mají příležitost, loví kořist nejsnáze dostupnou. V zimě to byla srnčí zvěř, dále mladé kusy černé zvěře a jen výjimečně zvěř jelení. Ve vegetačním období se vlci orientovali na nehlídané ovce. Nedalo se však vždy přesně zjistit, kdo vlastně zvíře strhl, protože často byly nalezeny také stopy psů. Orientace na lov ovcí se ovšem musela stát vlkům dříve či později osudnou. Úspěšným šelmám narůstalo sebevědomí, a protože se v centrální části Beskyd již dostupná kořist nevyskytovala, zabíhali vlci i do míst hustě osídlených. Tak např. strhli několik ovcí v Komorní Lhotce, která sousedí s nížinou směrem k Třinci.
Vlci si vybírají přehledný terén. Jejich stopy vedou obvykle po hřebenech, rádi využívají různé svážnice a chodníčky a často běží “husím pochodem” ve stopě, která zůstala po lyžích. Ve Slovenském rudohoří zanechávají vlci velký, nápadný trus na dobře viditelných místech jako optickou značku. V Beskydech tomu tak nebylo, což nasvědčovalo, že tu nejsou ještě usazení natrvalo a nemusejí si svá teritoria vymezovat proti konkurenčnímu tlaku jiných smeček.
Jelikož nebyl dořešen problém úhrady za stržené ovce, dalo se čekat, že vlci budou zlikvidováni nelegální cestou. Začalo se likvidací mláďat. I když se vlci v Beskydech rozmnožovali, nacházely se stopy jen dospělých zvířat. I přes velké úsilí ochranářů se však situace s vlky stále zhoršovala.
KONEC VLKŮ
Vydáním myslivecké vyhlášky (č. 134-96 Sb.), která povoluje odstřel vlka v případě souhlasu ministerstva životního prostředí, se ministerstvo zemědělství zbavilo odpovědnosti za škody způsobené vlky. Nyní nelze hradit škody napáchané velkými šelmami na hospodářském zvířectvu ze státních finančních prostředků. Připravuje se sice zákon o náhradách škod, ale než bude schválen, stane-li se tak vůbec, vlci na to doplatí.
Počátkem zimy roku 1997 došlo blízko česko-slovenské hranice k zastřelení tří dospělých vlků a jeden byl postřelen. Další dva vlci byli zastřeleni v okolí Horní Lomné. Existují jejich fotografie, ale nikdo nechce svědčit? Informace o likvidaci vlků se ukázaly jako pravdivé. Koncem letošní zimy se už nenašly stopy ani jednotlivých vlků.
Pracovníci CHKO Beskydy uvádějí, že bylo zastřeleno sedmnáct vlků, z nichž devět padlo na naší straně. Dokladem nepřítomnosti smečky vlků v Beskydech je skutečnost, že na místa jejich přechodů se vrátila spárkatá zvěř.
Pokud na Slovensku nedojde k podstatnému snížení stavu vlků, o čemž se uvažuje, mohli by se vlci do Beskyd vrátit. Avšak pokud nebude dořešena ochrana vlka speciálním programem založeným na seriózním zoologickém průzkumu, stanoven optimální stav vlků a vydána prováděcí vyhláška k náhradě škod způsobených vlky, pak bude osud vlků zpečetěn.
Vlci budou zlikvidováni nelegálním lovem, neboť nerespektují zákon, že na této planetě patří vše člověku.
vlk (Canis lupus)
Je největším příslušníkem čeledi psovitých. Obývá velkou část Evropy, Asii a Severní Ameriku. Vytváří mnoho zeměpisných ras, lišících se zbarvením i stavbou těla. Největší jedinci žijí v drsných oblastech Sibiře a Kanady. Dosahuje váhy až přes 50 kg. Obývá hluboké lesy, do blízkosti lidí přichází jen za tuhých zim.
Jsou to společenské šelmy žijící ve smečkách. Tu tvoří v létě pouze rodinní příslušníci, ale v zimě se několik rodin spojuje v jednu velkou smečku. Vůdcem smečky, v níž lze vypozorovat dokonale strukturovanou hierarchii, je nejsilnější samec. Stejně jako psi si i vlci značkují močí své teritorium.
Vlci jsou dobří a vytrvalí běžci. Zjistilo se, že v zimě uběhne smečka za jedinou noc 40 až 80 km.
Na zimní období, většinou na únor, spadá doba páření. Čtyři až osm mláďat se rodí za devět týdnů. Ve věku dvou až tří let dosahují pohlavní dospělosti.
Živí se většinou velkými savci, na Slovensku tvoří jejich potravu hlavně srnci, jeleni a divoká prasata. Příležitostně loví i zajíce a drobnější savce, výjimečně žerou i žáby, hmyz a ovoce.
