Text a foto František Petrák Asie dala světu spoustu bizarních zábav. Kohoutí zápasy, čajový obřad, souboje akvarijních rybiček, sumo, karaoke… Jednu z nejpoetičtějších asijských kratochvílí můžete sledovat v multietnickém „Lvím městě“ Singapuru. Už vás omrzely desítky singapurských chrámů všech možných východních náboženství, monstrózní zábavní park Sentosa, orchidejové zahrady, čínské lékárnické krámky, indické restaurace i prodejny malajsijského batiku? Už na vás v tomhle ďábelsky hektickém městě padá únava? V neděli ráno si trochu přivstaňte, nasedněte na nadzemní dráhu a dojeďte do stanice Tiong Bahru. Jen pár set metrů odtud je na rohu ulice Seng Poh kavárna Wah Heng. A právě tady na vás čeká dokonale uklidňující zážitek. Kolem osmé se plácek u venkovních stolků začíná zaplňovat muži s velkými taškami. Přicházejí pěšky, přijíždějí na motorkách a na kolech, vystupují z aut a rikš… Z tašek vytahují ptačí klece přikryté pestrými látkovými přehozy a věší je na spletitou síť drátů natažených přímo nad stolky. Zpěvné ptáky najdete ve většině asijských domácností. Tohle je ale něco jiného. Je to rituál, jehož každý detail je pečlivě promyšlený. Klece visí v přesně změřené výšce, ve které ptáci normálně odpočívají. Chovatelé je hrdě odkrývají až ve chvíli, kdy mají opeřenci začít zpívat. Krásu a hlasitost zpěvu zvyšují nejrůznějšími „tajnými“ dietami. Před soutěží dávají ptákům živé kobylky, moučné červy, směs ovesných vloček a sekaných natvrdo uvařených vajíček, strouhané kokosové ořechy, bylinky… Teď ale muži sedí u stolků, popíjejí kávu a pivo a pozorně naslouchají. Čas od času se některá skupinka zvedne a pozorně hodnotí zpěv jednoho z opeřenců. Pak vypukne vzrušená debata. Takhle to tu vypadá až zhruba do desáté. Pak začnou chovatelé klece pomalu balit a rozcházet se na oběd. Hlas za statisíce
Nedělní dopoledne v kavárně Wah Heng mají domáckou atmosféru neformálních společenských setkání. Jsou stejnou záminkou k mužskému posezení a poklábosení jako v Česku třeba hospodské sledování hokeje, karty nebo šipky. Nechybí tu sice hecování a snaha trumfnout souseda, ale vlastně tu o nic nejde. To „vážné“ soutěže v ptačím zpěvu jsou úplně jiné. Čas od času se konají nejen v Singapuru, ale i v malajské Melace, Penangu a Kota Baharu či v indonéské Yogyakartě. Stovky chovatelů přivezou tisíce ptáků, ceny pro vítěze se v přepočtu pohybují i ve stovkách tisíc korun. Majitelé nejlepších zpěváků se těší stejné prestiži jako v Česku prvoligoví fotbalisté. V novinách se můžete dočíst o úplatcích, podvodech, dopingu a o všem ostatním, co doprovází profesionální vrcholový sport. Jedna z největších profesionálních ptačích soutěží probíhá vždy v březnu ve městě Yala v jižním Thajsku. Sjede se sem až 5000 chovatelů z celé jihovýchodní Asie. Desítky let dlouhá tradice byla přetržena jen v letech 2004 a 2005, kdy v regionu řádila ptačí chřipka. Thajské úřady tehdy zakázaly převážení ptáků přes hranice. Chov zpěvných ptáků se kdysi objevil v „říši středu“ a v průběhu staletí se s čínskými emigranty rozšířil po celé jihovýchodní Asii. Dnes už sice mezi chovateli najdete příslušníky všech národností regionu, ale pověst největších odborníků si i nadále udržují etničtí Číňané. Jen doba se změnila. To, co bylo kdysi elitní zábavou vznešených mandarínů a vysoce postavených císařských úředníků, je dnes zcela demokratickou kratochvílí. Vášeň pro opeřené „superstar“ prochází napříč společenskými vrstvami. U stolků kavárny Wah Heng potkáte nejbohatší singapurské obchodníky v golfových tričkách předních světových návrhářů stejně jako rikši a stánkaře v sepraných kraťasech a sešmaťchaných sandálech. Společná záliba boří sociální bariéry. Je ale pravda, že ti druzí tajně sní o tom, že právě jejich pták začne zázračně vítězit a posune je tak mezi ty první. Ceny ptáků se liší stejně propastně jako honoráře „no name“ zpěváků z baru na předměstí a Karla Gotta. Tak třeba čerstvě vylíhnutý drozd oranžovohlavý stojí na proslulém „ptačím trhu“ Ngasem v indonéském městě Yogyakarta asi dvě stě tisíc rupií (450 Kč). Jakmile ale začne vyhrávat soutěže, vyskočí jeho cena až na sedm milionů (16 000 Kč). Mladého samce holoubka pruhovaného pořídíte v Singapuru za 3,6 SGD (50 Kč), ale nadějný šampion už stojí kolem 2300 SGD (31 000 Kč). Vítěz špičkových soutěží bývá ještě asi desetkrát dražší. „Jeden jediný pták změnil od základů celý můj život,“ řekl časopisu Asia Week singapurský chovatel James Lin, vlastník jednoho z vůbec nejdražších asijských holoubků pruhovaných. Pětiletý šampion s přezdívkou „Zpívající zlato“ má cenu 54 000 USD (1 106 000 Kč). A za podobné sumy se budou prodávat jeho potomci. Když koncem 80. let první profesionální soutěže zvedly cenu ptáků do závratných výšek, začaly po celé jihovýchodní Asii vznikat rodinné farmy. Jejich majitelé věří, že pohádkově zbohatnou.
Tady je to moje! V přírodě je ptačí zpěv jedním z mnoha projevů vnitrodruhové kompetice, přesněji řečeno teritoriálního chování. U naprosté většiny druhů zpívají samci. Svým hlasem dávají potenciálním konkurentům najevo: „Tady je to moje a jestli mi sem vlezeš, zle se ti povede!“ Zpěv slouží nejen k odstrašení jiných samců, ale i k přilákání samic. Různé druhy ptáků používají v různých situacích různé melodie. Vhodnou volbou podnětu proto chovatel může ptáka „přemluvit“, aby zazpíval určitým způsobem. A právě kolem toho se točí největší alchymie. Přimět ptáka, aby zazpíval v přesně určenou chvíli co nejlépe, je umění, které obestírají chovatelská tajemství a fígle. Všechno začíná už „výchovou“ budoucího šampiona. Majitel věší jeho klec vedle klecí zkušených „borců“, aby od nich pochytil nové melodie. Pouští mu záznam zpěvu největších mistrů, kteří vyhrávají soutěže. Nejtalentovanější ptáci se ale od napodobování vzorů postupně dopracují k vlastním melodickým variacím. Stanou se z nich ceněné „originály“. Záleží přitom ale i na temperamentu konkrétního jedince. „Ptáci jsou osobnosti stejně jako lidé,“ říká singapurský chovatel James Lin. „Někteří jsou flegmatici, jiní zas naopak milují vzrušení z boje. Když jsou mladí, je často obtížné předem odhadnout jejich povahu. Musíte je prostě vychovávat s rizikem, že padnete na lenocha, kterého zpěv prostě nebaví.“ Majitel se také pokouší zjistit, jaký vnější podnět konkrétního ptáka nejsnáze vyprovokuje ke zpěvu. Bude to hlas soupeře, zapískání na prsty, odlesk zrcátka, nebo třeba rychlý pohyb? Při soutěži pak můžete vidět chovatele, jak zuřivě poskakuje před klecí a bizarně se přitom pitvoří. Ví, že právě tohle jeho opeřeného miláčka přiměje, aby začal zpívat. Někteří ptáci nádherně zpívají jen doma, a v cizím prostředí zarytě mlčí. Jiné začne zpěv brzy nudit, takže v půlce soutěže „odpadnou“. Další může vyrušit dravec letící na obloze, zazvonění mobilního telefonu, neobvyklá barva majitelovy košile… Stačí prostě malá chybička, aby se zpěvák dostal do nepohody a zmlkl. Právě tahle nejistota ale dává soutěžím v ptačím zpěvu vzrušení. Nandáme jim to? Vyjde nám to dneska? Pokud to vyjde, dostane se pták do tranzu. Nevnímá okolí, s lehce roztaženými křídly rytmicky pohybuje tělem ze strany na stranu a zpívá. V tu chvíli svým hlasem bojuje s imaginárním soupeřem a zbytek reality pro něj neexistuje. Je to stejně tvrdé zápasení samců jako kohoutí zápasy. Místo zkrvaveného peří jen létají vzduchem tóny.
V profesionálních soutěžích se hodnotí dvě základní kritéria: fyzický vzhled ptáka a jeho hlas. Záleží na vybarvenosti a lesku peří, pohybech těla, hlasitosti a čistotě tónů, schopnosti zpívat co nejvíc odlišných melodií, době, po kterou pták vydrží zpívat… Ucho laika ale nepozná, který zpěv je nejhezčí. Tóny vám splývají a jste rádi, když od sebe rozeznáte volání jednotlivých druhů. Zkušený chovatel slyší ve zdánlivě uniformním cvrlikání strukturu, fráze, melodii, basy a výšky… Dokáže od sebe rozlišit desítky konkrétních ptáků a poznat, v jaké jsou právě fyzické kondici a náladě. Ve schopnosti proniknout do hloubky se tak milovník ptačího zpěvu podobá ostatním posedlým „koníčkářům“: milovníkům čaje, vína, umění, žen…
Koho můžete zaslechnout na pěveckých soutěžích
Holoubek pruhovaný (Geopelia striata, malajsky merbok), označován také jako „asijský slavík“. Důvodem je jeho typické „tlučení“, složené z rychle se střídajících měkkých tónů. Pět poddruhů holoubka pruhovaného žije po celé Asii od Pákistánu až po Indonésii. Spatříte ho sice poletovat i volně v singapurských parcích, ale třeba v Malajsii byl už chovateli v přírodě zcela „vychytán“.
Hrdlička kropenatá neboli perlokrká (Streptopelia chinensis, v malajštině tekukur). Tento městský pták obývá rozsáhlou oblast od Číny po Indonésii. Volá typickým „kuku krú!“
Timálie čínská (Leiothrix lutea), označovaná jako „čínský slavík“. Obývá podhůří Tibetu, severní Čínu a Myanmu. Její hlasitý zpěv se podobá kosímu. Běžně ji najdete i v klecích českých chovatelů.
Různé druhy kruhooček (čeleď Zosteropidae) snadno poznáte podle světlého terče kolem očí. Singapurští a malajští chovatelé říkají těmto ptáčkům se zelenou hlavičkou mata putehu (bílé oko).
Sojkovec s-čchuánský (Liocichla omeiensis). Endemický druh, žije jen kolem posvátné hory Emei v provincii S-čchuan. Jeho export z Číny byl sice zakázán už v roce 2001, ale v této zemi se zákony na ochranu přírody příliš nedodržují. Kromě poptávky chovatelů zpěvných ptáků je sojkovec ohrožen i ničením bambusových pralesů, na kterých je závislý.
Drozd oranžovohlavý (Zoothera citrina, v malajštině murai dada oren). Při zpěvu nádherně „tančí“. Kdysi běžný obyvatel pralesů Sumatry, Jávy a Kalimantanu mizí v posledních letech z přírody kvůli ničení biotopů. Jeho lov byl nedávno zakázán, což ale paradoxně jen zvýšilo poptávku. Pytláci dnes za drozdem oranžovohlavým vyrážejí i na ty nejvzdálenější indonéské ostrůvky. Ekologové požadují zákaz jeho chovu v zajetí, ale chovatelé se brání, že právě oni umožňují ptáku přežít.
Šáma bělořitná (Copsychus malabaricus, v malajštině zharma). Bohatý melodický hlas se vyznačuje řadou typických frází, ale často napodobuje i jiné ptáky. Dřív byla šáma rozšířena po celé Asii, ale dnes ji najdete v Červené knize ohrožených druhů. Specialistou na chov šám je Kan Tien Siong, nekorunovaný singapurský „ptačí král“. Samce, který byl v 80. letech šampionem soutěží, křížil se samicemi odchycenými ve volné přírodě. Vyšlechtil tak „rodinu“, která se vyznačuje zvlášť silným hlasem.
Bulbul červenouchý (Pycnonotus jocosus, v malajštině merbah jambul). Poznáte ho podle rozčileného zpěvu. Zdá se, že „zájem“ chovatelů mu nevadí – je totiž rozšířen po celé Asii od Pákistánu až po Čínu. V singapurské kavárně Wah Heng se chovatelé zpěvných ptáků každou neděli scházejí kvůli přátelskému „pokecu“ a příležitosti zdravě se trumfovat. I sem ale už proniká reklama – konstrukci na zavěšení klecí sponzorují holandské aerolinie KLM.
