ORKNEJE
Krátké pohoupání, temné moře, bílé zábradlí, oranžové záchranné kruhy, tmavě modrá paluba, křik vodních ptáků. Z cárů mlhy se pozvolna vynořuje dětský sen. Zaharašení přístavních můstků. Pár kroků – oči přibité k zemi. Ještě ne… to je pořád jen beton mola… Hnědozelená tvrdá tráva, kamenité pobřeží, šedavé nebe a kus moře končícího v mlze. A za chvíli už si to klikatíme v teploučkém břiše linkového autobusu strohou placatou krajinou směrem ke Kirkwallu.
. . . . .
Souostroví je vzdálené jen šest mil od severního pobřeží Skotska. Známé svými dramatickými pobřežními sceneriemi – od 300 metrů vysokých útesů po bílé písečné pláže, oplývající mořskými ptáky. Dvacet z těchto zhruba sedmdesáti ostrovů je obydlených. Podnebí je mírnější, než by se vzhledem k zeměpisné šířce dalo očekávat. Při podrobnějším pohledu do mapy je jasné, že za to může Golfský proud, který sem přináší něco tepla jako pozdrav z rovníku.
 … |
Orkneje přitahují bird-watchers (pozorovatele ptáků). Koníček v Británii velice oblíbený a rozšířený. Na útesy přilétají každoročně hnízdit hejna různých druhů mořských ptáků. Mezi mnoha jinými se tu objevují i papuchalkové, symbol ostrovů. RSPB – Královská společnost pro ochranu ptáků – tu založila několik rezervací, na hnízdiště upozorňují cedule s nápisy “Nesting Area”. V průběhu května a začátku června se nedoporučuje na takto označená místa vstupovat. Rozezlení opeřenci, bránící svá hnízdečka, se prý chovají trochu jako z Hitchcockova scénáře.
Krajina je prakticky bez stromů, spíš úrodná a rovinatá než kopcovitá. Vzhledem k tomu, že zde vždy byl nedostatek dřeva, stal se už v dávných dobách materiálem číslo jedna kámen. Tím se vysvětluje zachovalá starověká domácí architektura. Na ostrovech bylo archeology identifikováno přes 1000 prehistorických míst. To je největší zjištěná koncentrace v Evropě. Mezi nejzajímavější patří 5000 let starý dům na Papa Westray, jen o málo mladší vesnice Scara Brae, mohylová hrobka Maes Howe nebo kruh stojících kamenů Ring of Brodgar, všechny na hlavním ostrově Mainlandu.
Neví se, kdo byli první obyvatelé Orknejí. Piktští vladaři byli v 9. století vystřídáni norskými knížaty. Norské osídlování bylo údajně klidným a postupným procesem. O době vlády skandinávských knížat, kteří byli svrchovanými panovníky, vypráví “The Orkneyinga Saga”. Norové vládli do poloviny 13. století, založili město Kirkwall, postavili velkolepou katedrálu St. Magnus…
Norské dědictví je to, co odlišuje Orkneje a Shetlandy od ostatního Skotska. Severská tradice je stále čitelná v místních jménech, v uměleckém designu, v literatuře ovlivněné ságami. Na Orknejích se až do 19. století mluvilo norse, jednou z forem norštiny, a ne gaelštinou jako ve Skotsku. Náznaky dávných skandinávských styků jsou prý dodnes patrné i ve zpěvavém akcentu, kterým obyvatelé Orknejí mluví anglicky. Nevím, naše uši, jimž dá pořádně zabrat i školní angličtina, byly možná schopné jen rozlišit poněkud jemnější “orknejštinu” od drnčivé mluvy obyvatel Highlands, které jsme musely čelit při průjezdu Skotskem.
Pozdní středověk přinesl na Orkneje skotské zákony a ostrovy byly dány do zástavy jako věno Markétě Dánské, budoucí nevěstě anglického krále Jamese III. Tato doba je často spojována s bezprávím, ničením orknejské země skotskou vrchností a obzvlášť s tyranií orknejských Stewartovců.
V současnosti mají Orkneje spolu se Shetlandami a Západními ostrovy v rámci Velké Británie zvláštní status Ostrovní oblasti (Islands Area) se správou v Kirkwallu.
