Slon zaujímá v historii africké savany velmi speciální místo. Toto majestátní zvíře vážící až šest tun je nejen největším tvorem potulujícím se savanou, ale je také jejím zahradníkem: vytrháváním kořenů stromů a udupáváním křovin přispívá slon k vytváření rovnováhy mezi lesní a rostlinnou vegetací. Dnešní populace, uzavřená v chráněných, ale často příliš malých rezervacích, je konfrontována s velmi paradoxním problémem: přestože se jejich počet v některých částech Afriky výrazně zmenšuje a sloni se nelegálně loví pro slonovinu, tak v jiných částech, jako například v Botswaně, se sloni zabíjejí po tisících, aby se zabránilo jejich přemnožení. . . . . .
Právě jsme v našem safari voze opustili město Isiolo, poslední větší metropolitní oblast Keni před hranicí s Etiopií. Cestovali jsme po široké a nesmírně písčité cestě, která se pro nás stávala peklem. Pokaždé, když nás míjelo auto jedoucí v opačném směru, zvedl se obrovský mrak vířícího prachu, který vehnal písečný prach a špínu do snad každého kousku a skulinky našeho vozu. Než jsme se nadáli, pokryl načervenalý film prachu snad všechno uvnitř auta. I ta nejmenší nerovnost na cestě dokázala rozvířit prach, který se usadil na našich vlasech, očích a každém odhaleném kousku kůže utrmácených těl. Ale konečně jsme zahnuli z té pekelné cesty doleva, do malého ráje, jakým je Samburský Národní Park. Samburu je rozlehlá plocha vyprahlé savany, která se rozprostírá až k jezeru Turkana, za kterým jsou vysoké náhorní plošiny, které svými 104 čtverečními kilometry dominují celé rezervaci. Jediná řeka – Ewaso Ngiro (což v místním samburském dialektu znamená kalné vody) se klikatí okrovou krajinou této vyprahlé země, která je téměř celoročně spalovaná nemilosrdným africkým sluncem. Řeka pramení na západě na úbočích Mount Kenya a protéká původními lesy až do Somálska. Na Samburu navazují rezervace Buffalo Springs a Shaba s rovnocenně nádhernou krajinou.
Voda je tady, více než kdekoliv jinde na Zemi, drahocenným přírodním zdrojem, na kterém jsou všechny rostliny a živočichové zoufale závislí. Oblast Samburu vládne nesmírně vzácnou rozmanitostí původní fauny: najdete zde zebru Grévy, Somálského pštrosa a mnohé další. Nicméně pozornost naší expedice byla v prvé řadě zaměřena na oblasti s výskytem slonů.
 Slon spotřebuje až dvě stě kilo rostlinné potravy za den. Stádo vedené starší samicí cestuje denně 30 až 60 kilometrů. Při hledání výživných kořenů používá kly. |
Tito mimořádní tvorové, nehledě na jejich fenomenální rozměry, absorbují obrovské množství potravy a vody – až 150 litrů! – denně. Stáda slonů chodí alespoň jednou za den pít k břehům řeky. Vyrazili jsme tam, abychom se s nimi setkali.
Bylo poledne. Slunce spalovalo savanu. Věděli jsme, že nejlepší čas pro pozorování naší skupiny slonů nastal právě teď, během hodin největšího horka.
Když jsme jeli podél řeky Ewaso Ngiro pátrajíce po kořisti, objevili jsme najednou na protějším břehu starou slonici s nažloutlými kly. Uslyšeli jsme zvuky praskajících větví – což naznačovalo, že naše velká kamarádka není sama. Jeden za druhým vycházeli z křoví, ostatní sloni se nonšalantně procházeli po břehu řeky. Začali pít, zatímco vzadu se stále ještě objevovala další zvířata. Samice ponořila svůj dlouhý chobot do vody a začala mohutně nasávat vodu. Její jednoměsíční slůně ještě neznalé umění používat k pití chobot jednoduše chlemtalo vodu tlamičkou. Další slůně – asi tříměsíční – se také neohrabaně snažilo pít svým chobotem. Až doroste, bude ovládat techniku nezbytnou pro pití stejně dobře jako jeho starší sourozenci. Když jeden z nich konečně uhasil svou žízeň, přebrodil se doprostřed řeky. Tam se zastavil a pomalu se skulil na bok. Hlava mu úplně zmizela pod vodou, zatímco jeho záda se vynořovala připomínajíc velký šedivý balvan.
Slůňata šplhala starším na záda… ostatní si hrála ve vodě, vozila se po bocích a klouzala vždy s velkým šplouchnutím do vody. Špičku chobotu si však držela nad hladinou, aby mohla dýchat. Slonice se pracně postavila na nohy. Když k ní přišlo její slůně, které se snažilo chobotem chňapnout její, uchopila jej v něžném projevu mateřských citů do svého. Sloni si hráli ve vodě ještě asi hodinu. Nakonec se obři křovin zvedli a začali pod matčiným dohledem v zástupu přecházet řeku.
REZERVACE MASAI MARA
Před patnácti dny jsme navštívili Masai Mara, což je rezervace v jižní Keni. Tam jsme narazili na sloní rodinku dusající v blátivém rybníku. Dospělí se navzájem splachovali tmavým lepkavým blátem, které po sobě házeli silnými choboty. Mláďata si radostně hrála, válejíce se v bahně při projevu blaženého potěšení.
Když si dohráli, začali s námahou šplhat ven z malé slizké jámy, jejíž strany byly po hrátkách v bahně nesmírně kluzké. Jedna skupina se zamířila napást, zatímco druhá odklusala do stínu. Cestou si nabírali choboty prach, kterým si potom pudrovali hlavy a záda.
Všechna tahle zábava v bahně má pro slony svůj význam: kombinace bahna, prachu a vody je chrání před slunečními paprsky. Je to rovněž i efektivní způsob, jak se zbavit hmyzu, který se na jejich kůži parazitně lepí. Společenská činnost, kterou hra v bahně představuje, je také základním prvkem v učení a ve vytváření sociálních pout u mláďat, která se učí mezi sebou vzájemně komunikovat a žít v harmonii.
Řeka byla opět klidná. Sloni si nás nevšímali. Vyšplhali na břeh a vydali se hledat potravu. Stará slonice nás těsně míjela. Náhle rychle zvedla hlavu a hlasitě zatroubila. Zaplácala ušima a znovu zatroubila. Vadila jí snad naše přítomnost? To bylo nepravděpodobné, jelikož sloni jsou zde tak zvyklí na přítomnost návštěvníků, že se k nim můžete přiblížit až s překvapující snadností. Už jsme chtěli vyrazit, když jsme přišli na příčinu jejího zvláštního chování.
Na opačném konci planiny se vynořila skupina osmi slonů. Samice stojící stále v naší blízkosti zatroubila a otočila se naším směrem. Její spánkové žlázy začaly pracovat. Skupina se k nám přibližovala pravidelným tempem. O tři minuty později byly již obě rodiny pohromadě, zdravily se navzájem choboty, pleskaly ušima a radostně troubily. Tyto dvě rodiny spolu nezůstaly dlouho. Sloni, kteří je navštívili, odklusali pryč od řeky a vydali se k jakémusi kopci.
Sloni, které jsme pozorovali, se pásli ještě další hodinu. Jedna ze slonic si něžně třela kly o bok staré samice s nažloutlými kly, se kterou jsme se setkali již dříve. Když byli sloni zcela klidní a začaly jim klesat hlavy k zemi, byl čas uložit se ke spánku. Spali klidně po dobu asi třiceti minut. Čas od času otevírali oči a pleskali ušima. Stará slonice se jako první vzbudila po krátkém spánku. Zvedla se a odkráčela od ostatních. Jedno z jejích mláďat ji následovalo. Stará slonice vydala hluboké zamručení, signalizující ostatním, aby se přidali…
Před sto lety se tisícům slonů výborně dařilo po celém africkém kontinentu. Od té doby přispěly v Africe rozličné faktory k radikálnímu snížení počtu slonů. Ironií zůstává, že v některých afrických rezervacích je přímo nutné kontrolovat velikost populace slonů jejich zabíjením… aby se zajistilo jejich přežití!
Tito majestátní savci vytvářejí jedinečný dojem klidu a míru. Síla, jejich masivní proporce… všechno kolem nich vzbuzuje jak obdiv, tak respekt. Při pozorování těchto mastodontů v jejich přirozeném prostředí se nemůžeme ubránit pocitům čistého úžasu. A pokaždé, když se vracíme na noc zpátky do civilizace, odnášíme si sebou neuvěřitelné zážitky vtisklé hluboko v naší paměti… . . . . .
CHOBOT
Sloní chobot je mimořádný anatomický rys: aktivizován 40 000 svaly. Je tvořen prodloužením a splynutím horního pysku. Špička chobotu afrického slona má dva pysky (asijského pouze jeden). Chobot umožňuje slonovi dýchat, cítit, zvedat objekty, vdechovat, sát, házet a vydávat zvuky (varovné zvuky a jiné signály).
ZUBY
Slonovi vyroste během života šest zubů na každé čelisti. První zuby se objevují ve věku tří měsíců, a ty jsou později nahrazeny po třech letech (potom po 5, 10, 20 a 30). Když je poslední stolička opotřebovaná, je zvíře obvykle staré 70 let a už nemůže jíst tvrdou zeleninu.
KLY
Sloní kly jsou v podstatě jen prodloužením tesáků a mohou dorůst až do délky dvou metrů. Kly, které jsou delší u samce, nejsou jen obrannými orgány. Sloni je používají i k vytrhávání kořenů a odstrkávání překážek z cesty. Ztráta klu je pro slona vážným handicapem.
MATRIARCHÁLNÍ SPOLEČNOST
Sloní společenství je založeno na rodině. Nejstarší samice vládne a řídí skupinu. Doprovázeny nejstaršími dcerami a jejich “vnoučaty” vytvářejí sloni těsně svázané rodiny, ve kterých se mláďatům dostává velké péče. V době dospívání opouští mladí samci rodinu a žijí osamoceně nebo ve skupinách stejně starých slonů.
PÉČE O MLÁĎATA Slůňata sají mateřské mléko po dobu 2 až 3 let. Slůně nepoužívá k sání mléka z matčiných bradavek chobot, ale tlamu. Aby toho bylo schopné, zvedne chobot a opře si ho o hlavu. Jinak by mu překážel.
