Umělecké knižní vazby a knižní objekty manželů Sobotových jsou ve sbírkách celého světa, od Národního muzea v Praze po Metropolitní muzeum v New Yorku. Pro toho, kdo má rád knihy a miluje jejich vůni, je jejich malá prodejna s dílnou na náměstí v Lokti učiněný ráj. A hned vedle na radnici najdete muzeum knižní vazby, patrně jedinou stálou expozici tohoto druhu na světě. Člověk se tu mezi ruční prací světově uznávaných knihařů skoro vrací do časů před knihtiskem, kdy se za jedinou knihu platilo třeba celou vesnicí.
„Můj táta byl sběratel knih,“ říká Jan Bohuslav Sobota, Mistr knihařského řemesla v oborech umělecká knižní vazba a restaurování, „od dětství jsme vyrůstali mezi knihami. Některé se občas nosily do Plzně ke knihařům, ty zajímavé a vzácné dával táta ke známému knihaři Karlu Šilingerovi. Jednou jsem tam zase vyzvedl knížky, když táta nemohl, a já toho Šilingera okukoval a on říkal: Tobě se to líbí? Tak řekni tátovi, že by ses tady mohl vyučit.“ Vzpomínáme v dílně, kde to voní kůží, lepidlem a knihami a kde je spousta podivných přístrojů, stejně jako hotových knih nejroztodivnějších tvarů. „U Šilingera to bylo dobré, protože tam chodila spousta malířů, sochařů, spisovatelů. A protože se tam pořád debatovalo o knihách, tak se mi to zalíbilo a zamiloval jsem si to řemeslo,“ vypráví mistr. Od té doby udělal nespočet knih a dostal hodně cen. Od roku 1969 Mistr umělecké řemeslné práce. Od roku 1979 člen Meister der Einbankunst a postupně se stává členem většiny prestižních mezinárodních knihařských organizací. Navíc je půlkou své osobnosti umělec, který vytváří obaly knih jako umělecké objekty, jež mohou být třeba i součástí interiéru, a druhou půlkou restaurátor. „Někdy mě víc baví dělat staré vazby, jindy mám takové období, kdy dělám raději uměleckou vazbu,“ přiznává se a dodává: „Umělecká vazba má trošku ode všech řemesel. Na škole uměleckých řemesel jsme dělali prakticky všechno, z čehož jsem nevyužil asi jen keramiku, kterou jsem použil na knihu jenom jednou. Jinak jsem uplatnil na knihu i sklo, věci ze dřeva, kov, papír, kůži, prakticky všechno. Dělal jsem svého času i dřevěné intarzie, protože to byly větší peníze než za knížky.“ Na tak poklidné povolání, jako je knihařina, jsou jeho životní zkušenosti dost dramatické. Emigroval v roce 1982, krátce žil ve Švýcarsku, pak v USA – nejprve v Clevelandu a poté v Dallasu. V roce 1997 se vrátil do Čech, ale stále jezdí občas do Ameriky, zvlášť když tam mají pro něj zajímavou práci. Nikdy přitom ale neopustil své povolání, ve kterém patří mezi absolutní světovou špičku. A nesmíme zapomenout ani na jeho ženu, Jarmilu Sobotovou, která je vzděláním psycholožka, ale knižní vazby jí rovněž učarovaly a nyní je svému muži v práci rovnocenným partnerem a stejně jako on sbírá prestižní ceny na celém světě. Jarmila je také nositelkou titulu Mistr knižní vazby v oborech umělecká knižní vazba a dekorativní papíry. Zúčastnili se více než 150 výstav v zemích čtyř kontinentů a obdrželi mnoho prestižních cen. „Dělali jsme mimo jiné pro Vatikán moderní komentáře k Bibli, které si papež objednal, a požádali mě, abych to svázal. Vázal jsem knihu také pro řeckého patriarchu v Konstantinopoli, do anglické Královské knihovny, holandská Královská knihovna v Haagu má ode mě knížku. Ale dělali jsme například i pro Jarka Nohavicu, který si koupil krásný starý zpěvník, kancionál.“ Ale to jsou většinou takové bonbonky. „Mimo jiné jsem restauroval 236 svazků latinské knihovny v Jáchymově,“ přiznává mistr. A jak je nejváženější český a jeden z nejlepších světových knihařů na tom s honoráři? Například „Komedie plná lásky“, krásná třídílná vazba na stejnojmennou knihu Františka Rachlíka, představuje tři významné role herce Jindřicha Mošny. „Žena to prodala za 2900 dolarů, to jsem byl v Americe druhý rok. Pro nás to tenkrát bylo dost peněz. Za tři roky to ten, co to koupil, prodal za 23 tisíc dolarů.“
