Již od rána vládne v Athénách lehce napjatá a nervózní atmosféra. Aktéři příštího dění se zvolna začínají shromažďovat. Prostí lidé se scházejí na ulicích, naproti tomu se shromažďují uniformy neviděny pod korunami pomerančovníků v parcích. Policisté, výsadkáři z elitních jednotek, požárníci, o několik ulic dál jsou připraveny s nastartovanými motory tanky. Jen Národní garda ve svých tradičních krojích bez sebemenšího vzrušení dál plní svůj čestný úkol střežit sídlo premiéra a vlády. Ačkoli půjdou první, z kasáren vypochodují jejich sevřené řady jako poslední.
![]() Řecko |
Toto není předehra na další vojenský puč, kterých Řecko zažilo požehnaně, ale poslední přípravy na největší národní svátek výročí povstání Řeků proti turecké nadvládě. Řecká historie se ve školách učí především jako slavné období městských řeckých států; Spartu a Athény zná snad každý. Jen málokdo zná ale skutečnost, že to bylo poslední období řecké státnosti. Po Filipovi Makedonském a pozdějším byzantském období dobyli v letech 1453 až 1460 Řecko Turci. Roku 1821 Řekové povstali proti turecké nadvládě a po dlouhé, tisíce let trvající době temna si opět vydobyli národní svobodu. Traduje se, že pochodeň protitureckého odboje pozdvihl 25. března na poloostrově Peloponésu duchovní pravoslavné církve Paleon Patron Germanos. Povstání s cílem vytvořit řecký stát se brzy rozšířilo po celém území Řecka. Jeho výsledkem bylo uznání řecké nezávislosti v roce 1830, která trvá dodnes. A proto je 25. březen největším svátkem Řecka. Proto je jeho vyvrcholením přehlídka branných sil, proto pochodují každý rok přes náměstí Sintagma v Athénách jednotky Národní gardy, speciálních útvarů, potápěči, výsadkáři i ženské oddíly policie, ulicemi se valí v dýmu naftových motorů tankové prapory i raketová vojska, následovaná policejním orchestrem v bílých tropických přilbách. Je to podívaná, která na první pohled trochu připomíná náš 9. květen. Na rozdíl od něj ale řecký 25. březen přežil první monarchii, státní bankrot v roce 1893, 1. světovou válku po boku Dohody, diktaturu generála Metaxase, okupaci italsko-bulharsko-nacistických vojsk, občanskou válku o komunistickou orientaci v letech 1946 až 1949, neofašistický puč v roce 1967, dokonce i milostné aféry a smrt pozdějšího levicového premiéra Andrease Papandrea. A tak, přes všechny výhrady, Řekové mohou být na svůj 25. březen opravdu hrdí.