Kategorie: 1997 / 03

Již od rána vládne v Athénách lehce napjatá a nervózní atmosféra. Aktéři příštího dění se zvolna začínají shromažďovat. Prostí lidé se scházejí na ulicích, naproti tomu se shromažďují uniformy ­ neviděny pod korunami pomerančovníků v parcích. Policisté, výsadkáři z elitních jednotek, požárníci, o několik ulic dál jsou připraveny s nastartovanými motory tanky. Jen Národní garda ve svých tradičních krojích bez sebemenšího vzrušení dál plní svůj čestný úkol ­ střežit sídlo premiéra a vlády. Ačkoli půjdou první, z kasáren vypochodují jejich sevřené řady jako poslední.


Řecko

Toto není předehra na další vojenský puč, kterých Řecko zažilo požehnaně, ale poslední přípravy na největší národní svátek ­ výročí povstání Řeků proti turecké nadvládě. Řecká historie se ve školách učí především jako slavné období městských řeckých států; Spartu a Athény zná snad každý. Jen málokdo zná ale skutečnost, že to bylo poslední období řecké státnosti. Po Filipovi Makedonském a pozdějším byzantském období dobyli v letech 1453 až 1460 Řecko Turci. Roku 1821 Řekové povstali proti turecké nadvládě a po dlouhé, tisíce let trvající době temna si opět vydobyli národní svobodu. Traduje se, že pochodeň protitureckého odboje pozdvihl 25. března na poloostrově Peloponésu duchovní pravoslavné církve Paleon Patron Germanos. Povstání s cílem vytvořit řecký stát se brzy rozšířilo po celém území Řecka. Jeho výsledkem bylo uznání řecké nezávislosti v roce 1830, která trvá dodnes. A proto je 25. březen největším svátkem Řecka. Proto je jeho vyvrcholením přehlídka branných sil, proto pochodují každý rok přes náměstí Sintagma v Athénách jednotky Národní gardy, speciálních útvarů, potápěči, výsadkáři i ženské oddíly policie, ulicemi se valí v dýmu naftových motorů tankové prapory i raketová vojska, následovaná policejním orchestrem v bílých tropických přilbách. Je to podívaná, která na první pohled trochu připomíná náš 9. květen. Na rozdíl od něj ale řecký 25. březen přežil první monarchii, státní bankrot v roce 1893, 1. světovou válku po boku Dohody, diktaturu generála Metaxase, okupaci italsko-bulharsko-nacistických vojsk, občanskou válku o komunistickou orientaci v letech 1946 až 1949, neofašistický puč v roce 1967, dokonce i milostné aféry a smrt pozdějšího levicového premiéra Andrease Papandrea. A tak, přes všechny výhrady, Řekové mohou být na svůj 25. březen opravdu hrdí.

Pin It on Pinterest