Peníze jsou nervy míru

Pan Butrus Butrus-Ghálí nás při jal v newyorské budově OSN ve své kanceláři na osmatřicátém poschodí, kde již strávil dva roky ve funkci generálního tajemníka OSN. Asketické místo s mnoha pendlovkami jakoby nám pateticky a zároveň chladně připomínalo, že čas je zde počítán vahou lidských životů. „Peníze jsou nervy míru,” prohlašuje a vyvolává tak asociaci se zvýšeným množstvím finančních intervencí OSN od konce studené války, ale stejně tak připomíná i dnešní potíže, které tato organizace v poslední době má. „Jestli co nejrychleji nepřineseme důkaz o naší politické prozíravosti, bude pro nás obtížné najít v budoucnu řešení k problémům, které se začínají rodit dnes.”Jaké místo má OSN v současném světě? Na to může odpovědět pouze mezinárodní společenství, které se vlastně dosud nerozhodlo, jaké místo bychom měli zaujmout v tomto přechodném období po skončení studené války. Určité státy by chtěly, aby OSN hrálo důležitou roli dozorčího na mezinárodní scéně, jiné zase váhají delegovat nám takovou důležitost.Mohl byste nám tedy hned na začátku definovat důvod, proč vlastně OSN existuje? Nemocnice existuje, aby se starala o ty, co jsou nemocní. Organizace spojených národů je zde proto, aby se zabývala celosvětovými problémy v globálním měřítku. To je důvod její existence a nikdo o tom, myslím, nepochybuje. Existuje totiž potřeba organizace, která může shromáždit mezinárodní společenství, aby hledalo řešení na specifické problémy, občas tak rozdílné jako udržování světového míru, ekologie, výkyvy ekonomie nebo třeba AIDS.To jsou problémy, které zajímají OSN? Jistě. To, co veřejnost vidí, co ji nejvíce zajímá, jsou operace pro udržení míru, které však reprezentují pouze třicet procent akcí OSN. Zbytek se skládá z akcí, které nemají přímý vztah s pohybem Modrých přileb. Co nás zajímá, jsou například převody technologií, technická pomoc pro rozvojové země, obrana lidských práv, naše životní prostředí nebo sociální spolupráce. OSN je iniciátorem tří velmi důležitých konferencí v příštích dvou letech. První se uskute čnila v Káhiře a zabývala se problémy populace, demografie, kontroly porodnosti a plánovaného rodičovství. Druhá v březnu 1994 v Kodani se bude zabývat sociálním vývojem, rozdílností v sociálních třídách – jinými slovy: problémy bídy v celosvětovém měřítku. Třetí je plánovaná na září 1995 a uskuteční se v Pekingu. To jsou jen příklady, jako důkazy pro rozmanitou činnost OSN, které nejsou limitovány pouze operacemi na udržení pořádku. Při přípravě tohoto rozhovoru jsme slyšeli zmínku o vaší energii a dynamice, s kterou byste prý chtěl přebudovat OSN tak, aby měla smysl a vyhovovala i po skončení studené války dnešním požadavkům. Já si nemyslím, že mám tyto ambice. To je věc členských států, jak se k přebudování OSN postaví. Jestli se členské země rozhodnou pro novou roli OSN, rád na sebe tento úkol reorganizace vezmu. Jestli si to však nepřejí, nemůžu sám v tom případě dělat vůbec nic. Do určitého stupně jakákoli další aktivita OSN totiž předpokládá určitou vstřícnost a příspěvky od svých členských států. Pokud nemám mandát od Rady bezpečnosti nebo od Valného shromáždění, nemohu nic o své vůli podnikat. Nemám volnou ruku pro všechna rozhodnutí, která bych si přál uskutečnit. Jak jistě víte, rozpočet OSN je plánován členskými státy. Na začátku roku 1993 ze 184 států, které mají platit své příspěvky, tak učinilo pouze 14. Vysvětlení této situace se může zdát jednoduché – finanční problémy těchto zemí, které je nutí, aby omezily svou účast. Osobně ale nevěřím, že toto je ten pravý důvod, neboť příspěvky jsou v porovnání s vlastními rozpočty jednotlivých států relativně nízké. Z toho jsem vydedukoval, že politická vůle po skončení studené války, neexistuje.Omezil jste proto vaše akce? Říci to by bylo zkreslující říci. Generální tajemník „může a měl by”. I když tedy může udělat velký kus práce, je omezen rozhodnutími členských států. Velmi osobně bráníte svou myšlenku „Mírová agenda”.Co se skrývá za tímto výrazem? Za prvé, není to má osobní myšlenka, jak vy říkáte, a tím předpokládáte, že pochází pouze ode mne. Je to myšlenka, se kterou jsme přišli po jednání Rady bezpe čnosti v lednu 1992. Prvně jsme ji přednesli na úrovni hlav států a vlád. Toto jednání ve mně zaselo důvěru, že prezentace těchto problémů o udržování míru a jejich řešení by mohla být ustanovena na úrovni preventivní diplomacie.Jaké jsou závěry této zprávy? Ve skutečnosti je to souhrn předpokladů, doporučení a myšlenek, jak vylepšit roli OSN co se týče udržování míru po celém světě, zesílení systému preventivní diplomacie.I když jste velmi přesný muž, ne vždy různí pozorovatelé jasně rozumí vaší vůli ohledně bezpečnostních akcí OSN? Nesdílím váš názor. Myslím si, že média, vzato jako celek, vidí velice dobře, kde jsou mé akce situovány, a čím jsou, respektive, čím by měly být. Ať už jsou to ty, ve kterých jsem by úspěšný, nebo jiné, ve kterých jsem zklamal.Můžete být konkrétní? Vypadá to, že chcete konečný účet. Dobře. Neuspěli jsme v udržení míru v Angole. Ale na druhé straně jsme uspěli v Kambodži a v Salvadoru. Měli jsme úspěchy v Somálsku, s výjimkou oblasti na jih od Mogadišu. Neuspěli jsme v Bosně, v Makedonii však ano.Jaký je počet sil OSN na různých místech? V kolika operacích je OSN zapojeno? Asi šedesát tisíc Modrých přileb se zúčastňuje v pětadvaceti operacích při zajišťování míru po celém světě. Během dvou let v této funkci jste vybudoval reputaci, která přesahuje reputaci vašich pěti předchůdců.Čemu za to vděčíte? Já se domnívám, že je to v důsledku změn, které nastaly v mezinárodní situaci, a které umístily OSN na přední řádky zpravodajství. Dnes vystupuje OSN v roli, kterou nemohlo hrát za mých předchůdců. Je to důsledek období přeměn, kdy se mezinárodní společenství samo sebe ptá na nové koncepty a systém k ustanovení či regulování pořádku věcí. Nové systémy, nové koncepty . . .Nové hodnoty? Hodnoty zůstávají nezměněny. Mezin árodní spolupráce, ochrana lidských práv, mír ve světě, důležitost demokratizace… S koncem studené války také zanikla ideologická koncentrace a jistý druh souhlasu, založený na potřebných hodnot ách, byl ustanoven úplně přirozeně.Myslíte si, že máte takovou reputaci, že chcete, promiňte mi ten výraz, oprášit starší a širší roli OSN? To je trochu přehnané. Už jste se mě předtím zeptal na něco podobného.Ne, opravdu si nepřejí provádět rozšiřování naší práce, pokud… . . . nedostanete svolení to udělat? Ne! Pouze dostanu-li prostředky a všichni mě budou nápomocni to udělat. To je rozdíl. Státy říkají mnoho věcí, ale v momentě, kdy mají platit nebo přinést určité oběti, tak se jejich aktivity rozplývají. I přesto ale ve své osobě do OSN neúnavně přinášíte počáteční energii . . . To je poklona, za kterou vám děkuji, ale kterou musím zároveň ztlumit. Byl jsem totiž v důsledku nové situace k této síle donucen. V minulosti – a to i relativně nedávné – byla OSN konfrontována se dvěma nebo třemi krizemi ročně. Dnes toto číslo vzrostlo na 22. Předtím byl náš rozpočet na udržování míru kolem jedné miliardy dolarů, nyní se zvýšil na 3 miliardy 600 milionů dolarů . . . Funkce OSN je dnes úplně jiná, než dříve. To vyžaduje zvýšenou dynamiku a sílu našich akcí.Myslíte si, že znepokojujete lidi? Čas od času ano. Ale to je zdravé, je dobré znepokojovat. My jsme v období balancov ání mezi rovnováhou a nerovnováhou světa. Jestli nebudeme mít politickou představivost – motto, které bylo velmi oblíbené v Paříži během květnové revoluce – „V představivosti je síla” – bude velmi obt ížné najít rychlé řešení nově vzniklých problémů. To už může být pozdě. Musíme rychle a energicky táhnout vždy o tah dřív.Měl dosud svět, jak říkáte, politickou představivost? Vezměte naše nedávné dějiny. Kdo měl v roce 1945 čich na problémy, které nám vzniknou rozpadem kolonií? V roce 1945 jsem studoval v Paříži, v kontaktu s největšími a nejprogresivnějšími dušemi té doby, které odhadovaly, že by země černé Afriky mohly dosáhnout nezávislosti tak po roce 2000 . . . Nebo – kdo tušil pouze před dvaceti lety, jaké životní prostředí a ekologické pohromy riskujeme? Kdo si dokázal představit před pouhými deseti lety, že na AIDS onemocní 14 milionů lidí během tří let a do konce století asi 30 milionů? A co regionalizace naší planety; když dnes televize informuje ve skutečném čase během 24 hodin, až do měřítka vesnice? Jedině člověk jako Jules Verne by si to dokázal představit.Nenastala podobná situace rozpadem sovětského bloku? Během studené války dva bloky, řízené Varšavskou smlouvou a Severoatlantickým paktem, fungovaly jako rovnováha teroru založená na atomové rovnováze. Byl to systém, který udržoval mezinárodní mír po polovinu století. Možná, že nový systém, než jaký má OSN. Nic nemůže zabránit některým státům ve vytvoření dalších organismů a struktur. OSN si nedělá monopoln í nárok na mírová řešení na všech kontinentech. Právě naopak; jestliže se určité konflikty urovnají mimo rámec OSN, jsme první, kteří tleskají.Existují takové příklady? Jistě. Osobně jsem se třeba zúčastnil celého procesu, který vedl k podepsání mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem, a který se konal mimo rámec OSN.Jste tedy blízko myšlence mlčenlivých souhlasů, které by mohly manipulovat jednu zemi po druhé? Ne! To je úplně něco jiného, než jsem řekl! Jednoduše řečeno, OSN je pouze fórum, globální instituce, která se zatím jako jediná zabývá globálními problémy. Jenže změny jsou tak rychlé, že není vyloučeno, aby za pět nebo deset let nevznikl důvod k vytvoření nějaké jiné instituce.Když členské státy neplatí, na koho se obracíte? Já nemám právo si od někoho půjčovat nebo činit oficiální tlak na členské země.Jak tedy takovou situaci řešíte? Jdu a pořádám sbírky. Takže vaše otázka o změnách a oprašování OSN je trochu zbytečná. Všechno je jen otázkou peněz!Peníze jsou vždy nervy války? Ano, jsou. Nade vše, i nad mír! Cokoli chce někdo udělat, vše je omezeno penězi! Příklad: potřeboval bych poslat pozorovatele do jižní Afriky, aby sledovali volby. Potřebuji k tomu pět set lidí na šest měsíců, protože tam musíme být od začátku. Ale budu posílat pouze dvě stě lidí, a na pouhé dva měsíce. A tak šance na úspěch této mise budou menší. Paradoxní je, že mezinárodní společenství, které utrácelo 4- 5 miliard dolarů denně v období studené války, nyní není schopno platit 0,01% této částky na udržování míru anebo na odklizen í následků studené války. Miny, které utrhávají nohy dětem v Kambodži, Somálsku, Mozambiku, Salvadoru, jsou miny, které byly vyrobeny v Americe, Rusku nebo někde v Evropě. Země, o kterých je zmínka, neumějí vyrábět miny! A jsou tam přitom miliony min zasypané zemí. Miny, které usmrtí tisíce lidí v příštích dvaceti letech.Jaká je vaše analýza stavu války a míru, ve kterém se svět nyní nachází? Konec studené války spustil sérii malých, ale zato skutečných válek – můžeme o nich hovořit jako o etnických válkách, nebo je můžeme též nazývat občanskými válkami – které jsou ve své podstatě mnohem nebezpečnější než studená válka sama. Studená válka, která byla schematicky zredukována na bitvu mezi dvěma tábory – dobro proti zlu – krystalizovala síly. V té době existovala rovnováha mezi oběma supervelmocemi a specifické problémy každého z těchto táborů byly zažehnány uvnitř. V okamžiku, kdy byla rovnováha zničena, všechny malichernosti vyrašily na povrch a dožadovaly se léčby v mezinárodním měřítku. Dnes se nacházíme tváří v tvář padesáti regionálním nebo i menším konfliktům, mezi nimiž dominují občanské konflikty. Máme válku v Mozambiku, Salvadoru, Jugoslávii, Afghánistánu – množství, které je extrémně nebezpečné. Jsou obtížné k urovnání a nade vše velice naka žlivé. Tyto konflikty by se mohly dotknout veškeré víceetnické populace. Dnes neexistuje stát, který není víceetnický. A ještě uplyne mnoho let, než si veřejnost uvědomí možné nebezpečí. Dost často se odvoláváte na veřejnost . . . Čtrnáct let jsem pracoval na ministerstvu zahraničí v mé rodné zemi – v Egyptu. Tam jsem se poučil, že veřejnost se nezajímá o zahraniční aféry! Jeden z největších handicapů OSN je ten, že se o ni veřejnost nezajímá. Ta je ve střehu, když jde o boxerský zápas, nové daně nebo malicherný rozvod filmové hvězdy . . . Dodnes jsme tuto představu ničím nenahradili.Dovedete si představit reakci evropské veřejnosti na padesát francouzských Modrých přileb, zabitých v Bosně? Takže my budeme potřebovat založit nový systém vzdělání, který by dovolil veřejnosti porozumět, že pravidla hry jsou změněna, a že dnes musíme přijmout riziko, že naše děti mohou být zabity při upevňování míru kdekoli na světě. To je nová koncepce. Dříve jsme dokázali přijmout, že syn přišel o život při obraně své vesnice, své vlasti nebo říše. Ale odejít do neznámé země a riskovat smrt, v momentě, kdy se předpokládá, že udržujeme mír, to je nový ideologický přístup. Je obtížné to uznat a ještě obtížnější to prosadit v současné situaci.Může být veřejné mínění manipulováno? Role, kterou hrají média v konfliktech, je důležitý fenomén, který ještě nebyl dostatečně studován. Dnes se média zajímají o případy, o kterých jsem mluvil, lokalizují a provokují, dávají událostem módní zpracov ání, předávkovávají emoce veřejností a to nám komplikuje naše jednání.Jsou tedy média zodpovědná? Ne tak docela. Média mají zájem. Problém je ve výběru konfliktů. Nepředchází tomu politická volba? Ne. Nebo aspoň ne nutné. Kamera si vybírá na základě toho, co bude zajímat veřejnost. To kvůli tomu, abychom měli maximum televizních diváků. Město jako Sarajevo je příznačné na emoce veřejnosti. Dítě, které pláče . . . přišlo o rodiče. Podobnou mizérii, ale násobnou deseti, nalezneme v Angole. Tam však média nebyla schopna jít, protože je to příliš nebezpečné či velmi drahé nebo příliš daleko od veřejnosti, kterou by to zajímalo. A tak to, co se děje v Angole, není nikde vidět.Říkáte, že válka a mír jsou závislé na zájmu médií? To je dialektické. Já říkám, že média si vybírají konflikty. Ale to je všechno paradoxní, protože zároveň nám pomáhají mobilizovat veřejné mínění. Tím, že se média zaměřují na určitou událost, daný problém symbolizují. Mnohokrát nám to pomohlo. Například v prosinci 1992 při intervenci v Somálsku.Jak vidíte vztahy mezi OSN a médii? Média vytvořila dvě zkreslení: první, kdy prezentuje OSN pouze v akcích na udržování míru a nezmiňuje se o preventivních akcích – druhé, kdy mezi mnoha důležitými akcemi na udržování míru, ve kterých je OSN zapojeno, referuje pouze o těch zajímavých. Bosna, Somálsko a pak zase Bosna, Haiti. A pak Haiti zmizí ze zpráv a místo zaujme Kambodža. Přitom všude teče krev stejnou rychlostí. Média si přejí udeřit na představivost. Krev, útoky, bitvy . . . Revoluce v médiích, která změnila rychlost informací . . . Tím myslím televizní kanály, které vysílají po celých čtyřiadvacet hodin a dosáhly toho, že mezinárodní veřejnost může okamžitě reagovat. Tento systém má také nevýhody. Zkresluje realitu, protože akcentuje hlavně senzace. Když vlak ze Ženevy do Lansanne přijede na čas, nikdo o tom nehovoří. Když však vykolejí, budou titulky o neštěstí na prvních stranách po celém světě.Na závěr: jste optimista nebo pesimista? Nepřijal bych tuto funkci, kdybych nebyl od přírody optimista!