Starobylé perské mýty jsou plné neobyčejných bytostí, démonů, draků, bájných hrdinů a neuvěřitelných skutků. Jsou to příběhy napínavé i poučné, dramatické i závažné. Tradují se po generace na rozsáhlém území Střední Asie. Jedním z největších hrdinů předislámského Íránu byl Rustam, syn Zála. Jeho život líčí epos s názvem Šáhnáme, neboli Kniha králů.
Rustamův otec Zál vyrostl v silného a zdravého mladíka v hnízdě bájného kouzelného ptáka Símurgha. Když se pak ujal vlády nad Sístánem (území na východě Íránu), slíbil mu pták pomoc, bude-li mu jednou nejhůř.
Netrvalo dlouho, a takový okamžik skutečně nastal. Byla to chvíle zrození Rustama, velkého hrdiny Íránu. Jeho žena trpěla nesnesitelnými porodními bolestmi, byla na pokraji vysílení, a dítě ne a ne přijít na svět. Zoufalý Zál spálil pírko kouzelného ptáka Símurgha. Ten se v okamžiku snesl z potemnělé oblohy a Zála konejšil: “Tvůj syn, který brzy přijde na tento svět, bude vysoký jako cypřiš a silný jako slon. Nenarodí se však normální cestou, ale císařským řezem. Neboj se však o svou ženu, podám jí kouzelný lektvar, který ji po operaci opět vrátí síly.”
Jak řekl, tak se stalo.
Syn Rustam rostl jako z vody. Za nedlouho vyrostl v muže tak velkého a statného, že mu nedělalo problémy postavit se rozzuřenému slonu a v mžiku jej skolit svým palcátem. Přišel čas vydat se do světa a vykonat několik hrdinských činů – utkat se s dévy, neboli démony, draky, vlky a jinými nestvůrami, aby dokázal věrnost králi králů, zabít lva, projet vyprahlou pouští, zničit čarodějnici a v čele armády dalších hrdinů obnovit královskou moc krále králů Kava, zajatého démony. Na to ovšem potřeboval pořádného koně. Každý se však pod jeho tíhou okamžitě odporoučel k zemi.
Rustam bloudil pastvinami a hledal vhodného oře dál a dál. Až konečně na odlehlé louce spatřil klisnu připomínající lvici, uši napřímené jako dýky. Krátkými rychlými krůčky ji následovalo stejně stavěné hříbě s černýma očima, dlouhým ohonem a kopyty jak z oceli. Jeho tělo bylo plavé a poseté skvrnami, které se třpytily jako slunce. “To je kůň pro mě,” řekl si Rustam, roztočil laso, a už ho držel za pevnou šíji.
“Neber, co není tvoje,” volal na něj rozzlobeně pastýř.
“A čí je ten kůň, chci ho mít,” otázal se Rustam.
“Nevím,” pokrčil pastýř rameny, “ale v okolí je znám jako Rustamův Rachš.”
Od té doby byl Rachš Rustamovým nejvěrnějším přítelem a sluhou. Byl nejen oddaný, ale také bystrý a statečný, několikrát zachránil svému pánovi život a vozil jej od jednoho hrdinského činu k druhému. Na první výpravě, kdy se měl Rustam střetnout s nejsilnějším lvem, odložil hrdina po úmorné cestě na chvíli svůj meč, aby si odpočinul v rákosovém porostu. Právě v tom okamžiku se nepozorovaně připlížil obrovitý lev. Rachš se však nezalekl a napadl lva svýma předníma nohama a zahryzl se mu do hřbetu. Když se Rustam probudil a uviděl mrtvou šelmu, pokáral svého koně, že v boji riskoval svůj život.
Pak osvobodil krále králů Kava ze zajetí bílého démona a pobil mnoho zákeřných dévů. Při svém putování za dobrodružstvími, přesněji ve druhém ze sedmi, došli s Rachšem až na okraj vyprahlé pouště. Vyčerpaný Rustam ulehl k vytouženému spánku. Než však usnul, varoval svého koně Rachše: “Nebojuj prosím tě s žádnými lvy, draky či jinými nestvůrami. Nevystavuj svůj život nebezpečí. Kde bych našel jiného koně, který by mě doprovázel při mých skutcích?” Pak zavřel oči a v mžiku tvrdě spal. Netrvalo však dlouho, a objevil se obrovský drak, měřící skoro osmdesát metrů. Rachš byl zoufalý. Slíbil, že nebude bojovat. Ale co dělat? Začal tedy zuřivě hrabat kopyty, aby svého pána vzbudil. Avšak když Rustam konečně otevřel oči, drak zmizel. “Co mě budíš?” rozkřikl se na Rachše a znovu usnul. To se opakovalo ještě několikrát, až se Rustam rozčílil natolik, že pohrozil Rachšovi, že mu uřízne hlavu, jestli jej nenechá aspoň chvíli odpočinout. Drak se však objevil znovu, chrlíc oheň a dým. Rachš nedbal ani Rustamovy hrozby, ani drakova triku se zmizením, ržál vzrušením a vztekem, hrabal kopyty tak silně, až pukala zem. Tentokrát však hrdina procitl včas, aby spatřil ve tmě drakovy plameny. Hbitě vyskočil a mocně se rozmáchl svým mečem. Rachš se zároveň zakousl drakovi do ramene. Bojovali oba houževnatě, nakonec Rustam zasadil konečně nestvůře smrtelnou ránu a utnul dračí hlavu.
