Chcete žít trochu jako robinsoni, a přitom si moci zajít na výbornou večeři nebo si dát v baru skleničku? Tak nějak by se dala shrnout nabídka luxusního hotelu na soukromém ostrově Petit Saint Vincent v Karibiku. Zájemce si musí připravit naditou peněženku. Za to má ale jistotu, že soukromí klientely se tu přísně chrání.
Pláže všude v Karibiku jsou veřejné, o vnitrozemí ostrovů to ale neplatí. Zejména dražší hotely, kam zajíždějí známé osobnosti, soukromí svých hostů pečlivě chrání. To platí také o malém ostrůvku Petit Saint Vincent, kterému se tu neřekne jinak než PSV (píesví). Podle turistických prospektů je považován za „poslední ostrovní útočiště“, mezi jehož hosty nechybějí herci, bankéři a politici. Nejezdí sem vlastními jachtami – hotel je dopravuje motorovým člunem z malého letiště na blízkém ostrově Union. PSV se nachází šedesát čtyři kilometry na jih od ostrova Svatý Vincenc, ke kterému politicky patří, a jen asi půl kilometru od ostrova Petite Martinique, odkud pochází většina hotelových zaměstnanců. Ti každodenně překračují státní hranici, protože Petite Martinique je součástí státu Grenada.
Jachty a čluny cestovních kanceláří u ostrůvku nekotví i proto, že leží poněkud stranou obvyklých plavebních tras. Turisté míří spíše do mořského národního parku na nedalekých ostrůvcích Tobago Cays a cestou se stavují u ostrova Mayreau a dalšího soukromého hotelového ostrova Palm (Prune) Island.
Návštěvníci, kteří sem přece jen ze zvědavosti či kvůli koupání zajedou, jsou na informační tabuli u mola žádáni, aby pobyt omezili pouze na pláž a hosty, kteří zde bydlí, nerušili. Vydal jsem se proto k hotelové recepci, abych se po ostrově nepohyboval bez povolení.
„Chodit tu ale nemůžete, to je soukromý ostrov, musel byste mít souhlas majitele,“ zamítá mou žádost mladá recepční, i když ji ujišťuji, že nejsem žádný paparazzi a žádného z hostů fotografovat nechci. Nakonec zdvíhá sluchátko a po chvíli se ve dveřích objevuje postarší Američan v šortkách – majitel Haze Richardson. Vysvětluji mu své přání si ostrůvek jen prohlédnout. „Je to jen pro hosty, nezlobte se, tady volně chodit nemůžete,“ říká majitel a o něčem se domlouvá s recepční. Pak ale přece jen zvedá telefon a znovu se ke mně otáčí: „Počkejte chvíli, někoho s vámi pošlu. Cleo tu bude za chvíli a všechno vám ukáže.“
Ostrůvek protínají zpevněné cesty, po nich jezdí malé elektrické vozítko vyrobené přímo na ostrově. Jeden z reklamních článků je označil za křížence golfového vozíku a dětského džípu. Řidič Cleo, jeden z pětasedmdesáti zaměstnanců ostrovního hotelu (na každého hosta připadají dva), má za úkol kontrolovat, jestli některému z hostů něco neschází. Po ostrově je rozptýleno dvaadvacet nenápadných bungalovů postavených z místního kamene a guayanských tvrdých dřev, které navrhl švédský architekt Arne Hasselquist tak, aby jimi od moře stále procházel mořský vánek. Cleo k mé radosti zastavuje u prvního domku a vede mě dovnitř. Vybavení je elegantní, u stropu se otáčí velká vrtule větráku. Místnost je prvním důkazem, že ostrov je vyhrazen odpočinku od civilizace. „Klimatizaci, telefony, televizi, klíče a další vymoženosti civilizace v bungalovech nemáme, na ostrově není ani kasino, ani letiště,“ povídá Cleo a ukazuje na bambusový stožár u vchodu: „Ten je důležitý pro mě. Když je vyvěšen žlutý praporek, znamená to, že si hosté něco přejí, já přijedu, podívám se do schránky, co je napsáno na lístku, a hned jim to dovezu. A když visí červený praporek, znamená to, že si hosté nepřejí být rušeni. Je ideální pro páry na svatební cestě.“
Jídlo si mohou hosté objednat přímo na pláž, nebo mohou jíst v jídelně u recepce a pak si dát něco u baru. Zelenina se pěstuje přímo na PSV, ryby a langusty se loví v okolních vodách, jen maso se dováží z Bostonu, německý šéfkuchař asi mnoho starostí o suroviny nemá. Na ostrově je malá elektrárna, stanice na odsolování mořské vody a tenisový kurt.
Na zelení obrostlý nejvyšší kopec Marni Hill vede strmá stezka, kam se Cleo se svým vozítkem nedostane, musím nahoru sám. Na okolních stromech prý rostou orchideje a z vrcholu jsou krásně vidět sousední ostrovy Petite Martinique a Carriacou. Vracíme se k recepci. Cestou míjíme hovorné americké novomanžele, pod malým přístřeškem hned vedle pláže si zřejmě po výstupu na Marni Hill hoví v zavěšené síti jiný host. „Televize tu není, ale nikdo se tu nenudí,“ povídají mi na recepci. Hosté se na PSV věnují vodním sportům, šnorchlování, koupání a opalování. Za šedesát dolarů na hodinu si je možné objednat z ostrova Carriacou francouzskou masérku. Na rybaření a výlety po okolí si hosté mohou pronajmout rychlý člun i s kapitánem, jezdí se zejména k ostrůvkům národního parku Tobago Cays a na pikniky na drobný písečný miniostrůvek Mopion. Recepce hotelu zprostředkovává také pronájem velké luxusní dvoustěžňové jachty, se kterou lze podniknout cesty až do Jižní Ameriky.
Prohlížím si dělo z osmnáctého století, které tvoří poněkud netradiční výzdobu recepce (přivezli ho prý z Unionu), a loučím se. Když se vracím k molu, člun, který mě doveze na Petite Martinique, již čeká. Je těžké uvěřit, že PSV, zapomenutý ostrůvek, po kterém ještě před čtyřiceti lety pobíhali jen krabi a zdivočelé kozy, je dnes vychvalovaným místem odpočinku, o němž se píše v renomovaných časopisech a kde lze v luxusu strávit prázdniny bez výdobytků civilizace, bez nichž si jindy život ani nedovedeme představit. Stačí k tomu jen málo – zajistit si předem ve floridské centrále rezervaci a zaplatit necelé čtyři tisíce dolarů na týden. Snídaně, oběd, večeře a spropitné jsou zahrnuty v ceně, nápoje je třeba platit zvlášť…
Jak to ale začalo? Současný majitel Američan Haze Richardson ukončil v roce 1962 službu v letectvu a s kolegou Dougem Termanem si koupili jachtu. Z New Yorku vypluli směrem na Bermudy a pak dál na jih, na karibské ostrovy. Tady se přátelé náhodně setkali s agentem cestovní kanceláře, kterému se třiadvacetimetrová jachta, postavená v roce 1931 v Massachusetts z kvalitního dubového a týkového dřeva se stožáry z aljašské jedle sitky, tolik líbila, že jim nabídl možnost ji pronajímat. Prvním zákazníkem se stal průmyslník H. W. Nichols s rodinou, kterého měli dopravit z Grenady na Martinik. Nichols pocházel z Cincinnati v Ohiu a během třítýdenní plavby jim vnuknul nápad – stále totiž vyprávěl o svém přání zakoupit si někde v tropech malý ostrov a usadit se na něm. Když se Richardson s Termanem o rok později na Malé Antily vraceli, věděli, že musí takový ostrůvek najít i pro sebe. Jejich volba padla na Petit Saint Vincent na nejjižnějším konci Grenadin. Ostrov měřil pouhých 0,46 kilometrů čtverečních a byl neobydlený. O jeho historii se toho moc nevědělo, podle náhodného nálezu indiánské rytiny na kameni se ale lidé domnívali, že se na něm v předkolumbovských dobách alespoň příležitostně zdržovali karibští indiáni. První zprávy o blízkém ostrově Petite Martinique z roku 1778 uvádějí jako vlastníka tohoto ostrova a zřejmě i PSV francouzského plantážníka známého jako Monsieur Pierre, který na severu Petite Martinique přímo naproti PSV založil osadu pojmenovanou po své mulatské ženě Madame Pierre. V dobách sucha si až donedávna na PSV jezdili obyvatelé z Madame Pierre pro vodu, kterou čerpali z vykopaných jam v nižších částech ostrova.
Američané si zjistili současného majitele a v roce 1965 ostrůvek koupili. V květnu následujícího roku se k PSV vrátili a pustili se do práce. Ostrůvek nejprve vyčistili a zazelenili, pak postavili malý hotel. Práce trvaly sedm měsíců, Richardson tu pak zůstal jako hotelový vedoucí, a když se po čase partneři rozešli, zůstal jediným majitelem a současně správcem. Se svojí ženou Lynn a sedmi labradory zde žije dodnes.
Užitečné informace
Pokud se chcete na Petit Saint Vincent podívat a nejste přímo hotelovými hosty (kontakt lze snadno najít na internetu), je třeba se domluvit s některým z majitelů motorového člunu či rybářem na nejbližších ostrovech Union nebo Petite Martinique. Mějte ale na paměti, že pokud chcete opustit ostrovní pláž, je třeba nejdříve získat povolení z recepce hotelu, jak je ostatně psáno na informační tabuli hned u mola. Totéž platí i o zmiňovaném ostrově Palm (Prune) Island. Kvalitní pláže jsou ale i na mnoha jiných, přístupnějších ostrovech Grenadin.
