Napsal LIBOR MICHALEC
Mýtus piva, jak ho známe my, je fenomén malého ostrůvku světa rozkládajícího se na území Čech, Bavorska a Rakouska. Tedy teritoria, kde se také jí stejný druh žitného chleba. Ale i tady se chutě, slangové výrazy a výrobní postupy mění okres od okresu. Proto berte tuto pivní abecedu spíš jako pozvánku do světa, který je, spolu s ledním hokejem, zdrojem naší národní hrdosti.
ANHEUSER BUSCH „Ve všech zemích, kde se vaří pivo, je jeho konzumace záležitostí spíše mužů než žen,“ tvrdí Michael Jackson v Encyklopedii piva, „avšak v žádném jiném rozvinutém státě není reklama na pivo tak primitivně chlapácká jako tomu je ve Spojených státech.“ Největším z amerických pivovarů je Anheuser Busch. Kromě známého sporu o Budweiser neboli Budvar vyrábí také Michelob, což je anglický přepis vesničky jménem Měcholupy nedaleko Žatce. Obchodník jménem Anheuser vydělal jmění na výrobě mýdla a tehdy neznámý pivovar v St. Luis mu spadl do klína, když jeho původní majitel, kterému Anheuser půjčil peníze, stál na pokraji krachu. Anheusera dcera si později vzala jistého Busche, který emigroval do Ameriky z Míšně. Ten v době současné slávy Pilsneru vizionářsky použil značku Budweiser a navíc jako jeden z prvních razil myšlenku, že s pomocí železnice se může jeden výrobek rozšířit po celé zemi. Protože pivo se rychle kazí, stal se nevyhnutelně také průkopníkem v oblasti chladic ích železničních vagónů. Pak bylo ještě třeba 80 let každodenní práce, než se mu podařilo dosáhnout vynikajícího postavení na americkém trhu a dnes, po více než století stát se největším koncernem, který vyrábí více než 9 % celosvětové výroby.
BUDVAR je pivo typicky středoevropské. Má zlatavou barvu, plnou chuť, je nasycené výhradně kysličníkem uhli čitým a při napití působí plnějším, chlebnatějším dojmem než americké pivo Budweiser. Má specifikum příznačné pro jihočeskou oblast – je nasládlé, jinak ovšem velice jiskrné a plné chuti. Světlá dvanáctka v produkci pivovaru tvrdě vévodí, oblíbená je ale i desítka Budvar. České Budějovice jsou společně s Plzní městem, které má ve světovém pivovarnictví ten nejlepší možný věhlas. České Budějovice vznikly jako královské město patrně v roce 1265 a po celou dobu své existence jsou řemesln ým, hospodářským, politickým i kulturním centrem kraje, což bylo patrně příčinou, že se do města shroma žďovali nejlepší sládci z okolí. Původními pivovarníky byli měšťané, většinou z německy mluvící menšiny. To se nelíbilo vzmáhající se české většině a na přelomu století vznikala celá řada zdvojených podniků českých i německých. V roce 1895 tak byl založen Český akciový pivovar, ze kterého později vznikl Budvar, největší exportní pivovar v Čechách. O světoznámém sporu o značku Budweiser s mamutím koncernem Anheuser-Busch, který produkuje stokrát víc piva než český Budvar, bylo popsáno již mnoho papíru, ale spor není dodnes uzavřen. Poprvé byla značka Budweiser zaregistrována v USA a až později v tehdejším Rakousku-Uhersku. Ovšem proto, že v evropském mocnářství ještě neexistoval institut ochranné známky. Rozd íl je také v tom, že americká značka je zaregistrována jako fantazijní známka, kdežto český Budvar jako označení původu. Spor pokračoval v roce 1939 uzavřením smlouvy, která měla rozdělit svět od Panamského průplavu na sever Americe a zbytek… a to je právě jádro problému. Smlouva existuje pouze v anglickém origin álu bez českého překladu a obě strany si ji vykládají jinak. Češi tvrdí, že druhá půle světa je jejich a Američané, že obou stran. Protože právní systémy u nás a v USA se také liší, ani právní výklady nejsou identické.
CO2. Dnes existují výčepní zařízení, na kterých jste schopni sklenici na jeden zátah natočit – jsou tam dvě polohy kohoutů, při jedné poloze teče pivo a druhá poloha točí pěnu. Ale pěna velmi rychle spadne a vlastní pivo je přesyceno kysličníkem uhličitým a hosta nadýmá. Při správném způsobu točení člověk vypije piv více. Správné pivo se nemá točit najednou, ale natřikrát. Nejdřív roztočit tak, aby vznikl plný pohár krásné pěny. Pěna si sedne, zhutní se a potom teprve se dotáčí pivem. Dostanete krásnou sklenici s pěknou čepicí, pod kterou pivo nezvětrává a velmi příjemně se pije.
DOČESNÁ je ztělesněním podstaty města chmele Žatce. První zářijový víkend vždy vyleze prastarý duch tohoto města, prosáklý pivem, protáhne se ulicemi a zase se vrátí do katakomb klenutých patrových městských sklep ů. Má rituální chmelové obřady jako je soutěž v česání chmelových štoků z nejmenší chmelnice na světě, která stojí vedle radnice přímo uprostřed historického náměstí, nebo volba krá- le Šišky v provedení místního amatérsk ého souboru na improvizovaném pódiu pod radnicí. K tomu se upíjí z papírových kelímků některý z dvaceti druhů piva, které se tu prodává na každém kroku. Útok na zrak návštěvn íků vede neonová reklama s obří chmelovou hlávkou, na čich působí omamná vůně lupulínu, linoucí se z nedalekých sušiček, hmat si přijde na své na oroseném voskovaném kelímku a chuť – to je jasné.
EXPORT S více než 30 % a celkem 445 518 hl. piva vede tabulku vývozu z České republiky do světa za loňský rok Budějovický Budvar. Následují pivovary Plzeň, Staropramen, Radegast, Velk é Popovice, Vratislavice, Samson, Hradec Králové, Jarošov a Holešovice.
FLEKOVSKÉ Pivovar U Fleků v Křemencov é ulici na Novém Městě je malý zázrak a poslední staropražský pivovar. Ve zná- most vešel svým tmavým 13% ležákem, vařeným po bavorském způsobu ze čtyř sladů, a pozoruhodné je, že veškeré pivo, které se tu vaří, se vypije přímo v hospodě U Fleků. Chutí je velice plně, chlebnaté a jemně chmelené. GUINNESS Těžké a husté pivo z Dublinu se sametovou pěnou je irskou tradic í. Dokonce se říká, že Guinness přišel na svět jako znak národní hrdosti. Nejlépe chutná při pokojové teplotě a jak se říká, uprostřed mahagonem a mramorem vyložené dublinské hospody má pinta Guinnesse filozofickou hloubku, která uvolňuje moudrost a vtip.
HEINEKEN I příležitostný piják piva určitě slyšel o Heinekenu, i když ne každý ví, že to je holandský pivovar, jehož piva jsou nejprodávanější v mezinárodn ím měřítku. První pan Heineken se pustil do vaření piva v Amsterdamu v roce 1864 a o deset let později si otev řel druhý pivovar v Rotterdamu. Na domácím trhu má Heineken vlastní škálu produktů pod svým jménem i pod obchodní značkou Amstel.
CHMEL Slovanům, a tedy i Čechům, se přičítá, že jako první použili chmel, tehdy divoce rostoucí plevel, jako přísadu a koření do piva. Začali uvazovat révu na tyčky, a postupně zjistili, že se chmelu nejlépe daří v jílovité načervenalé půdě s vysokým obsahem železa, kde se udržuje potřebná vláha v hloubkách, kam zasahují chmelové kořeny. Protože taková půda je v okolí Žatce, tento chmel je zapsán v obchodním rejstříku jako žatecký poloraný Červeňák a platí za nejkvalitnější na světě.
IDEÁLNÍ TEPLOTA podávaného piva je klíčem k úspěchu, ovšem různé druhy vyžadují různé teploty: 7 oC je ideální teplota pro lehká piva – americké a australské l žáky, ovšem není to nic pro fajnšmekry. Zlé jazyky tvrdí, že Američan pije pivo tak podchlazené, že ani nic necítí, jen proto aby dostal do těla tekutiny. Teplota 8 oC, občas přezdívaná „teplota osmého schodu“ je ideální pro druh Berliner Weisse a většinu českých piv, 9 oC pro evropské ležáky, všechny tmavé ležáky, německá pšeničná piva a maximální teplota pro česká piva. Sklepních 13 oC je ideální teplota pro většinu piv z Velké Británie a belgické speciality. Pokojových 15,5 oC je ide- ální teplota pro silná tmavá piva.
JIHOČESKÉ PIVOVARY jsou známy poněkud méně chmelenými pivy. Vyrovnanou řadou je prezentují budějovický Samson, Platan z Protivína a třeboňský Regent, který vznikl již roku 1379 a býval velice známý v Rakousku.
KRUŠOVICE Ostřejším a více chmeleným, ale po napití kulatým pivem, je již léta proslaven Královský pivovar Krušovice. První písemný dokument vztahující se k tomuto pivovaru je z roku 1581, ve kterém nabídl Jiřík z Nasilé Krušovice císaři Rudolfu II. Ten měl o koupi zájem, neboť si od ní sliboval zcelení Křivoklátského panství. Pro místní pivovar to znamenalo zajištění existence, protože pan Jiří z Nasilé, který býval veleným výběrčím posudí v kraji Rakovnick ém, pivovar postavil, ale směl pivo vařit jen pro sebe a své poddané. Ovšem rakovnickým měšťanům byly Krušovice trnem v oku. Když za třicetilet é války, roku 1631, obsadili bez boje Rakovník Sasíci, vpadli všichni společně do Krušovic, vytloukli tvrz, ze sladovny odvezli osm vozů sladu a téměř všechno pivo vypili. Tato příhoda vešla ve všeobecnou známost a postava saského žoldnéře nakonec vstoupila do znaku pivovaru. I nadále se však nepřestalo v Krušovicích pivo va- řit. Teprve roku 1686 prodal Leopold I. ze svých císařských držav stejně už zastavené Křivoklátsko místodržiteli Krá- lovství českého Arnoštu Josefu, hraběti z Valdštejna, což bylo pro pivovar velk ým štěstím, neboť podnikavý šlechtic vynaložil nad míru peněz na jeho zvelebení. Dnes se klientela krušovick ého pivovaru neustále rozšiřuje, odb ěratelem je, jak se na královský pivovar sluší, samotný Hrad. Snad nikoho nezaskočí, prozradíme-li, že Krá- lovský pivovar v Krušovicích dokázal během posledních dvou let pozvednout svůj výstav z 250 tisíc hektolitrů na půlmiliónovou hranici.
LOBKOWICZ Lobkowiczové jsou proslulí nejen svým jménem, vínem, ale také pivem. Léta páně 1576 se stali vlastníky už tehdy téměř stoletého pivovaru ve Vysok ém Chlumci u Sedlčan, a z přestávkou v letech 1948 – 1990 tu vaří pivo dodnes. „Náš pivovar leží na českém venkov ě, obklopen rybníky a hustými lesy. Z našich vlastních studní, které jsou hluboko v lese, bereme čerstvou vodu. Od místních pěstitelů kupujeme prvotřídní ječmen, ze kterého v naší sladovně vyrábíme slad. Typickou vůni pak našemu pivu dodává žatecký chmel. Nakonec přidáme tradičně vyšlechtěné kvasnice. A výsledek je hotov,“ říká William Lobkowicz. Co tedy můžeme z lobkowiczkých pivovarů ochutnat? Etiketu Lobkowicz nese Lehké světlé, světlá 10o, světlá i tmavá 12o a ještě navíc světlá 14o speciál. Poněkud kratší pojmenování vlastní drobnější lahve exportní světlé i tmavé 12o. Kromě toho si už i u nás můžeme dopřát nejprodávanější rakouské sudové pivo Kaiser Bier, které se ve Vysokém Chlumci vaří v licenci.
MNICHOVSKÉ Město Mnichov i celý bavorsk ý stát prý o sobě tvrdí, že jsou domovskou zemí pirovarnictví. Za svůj věhlas po celém světě vděčí především rozvoji metody výroby ležáku. Lager znamená skladovat, a proto nejde o metodu vaře í, ale dozrávání. Ležáková metoda je v historii pivovarnictví poprvé zmíněna v roce 1420 v písemnostech mnichovské radnice. V Bavorsku se pivo skladovalo v jeskyních v podhůří Alp – a světe, div se! zjistili, že skladování v chladnu prodlu- žuje trvanlivost. A tak, i když nevěděli proč, začali tuto metodu používat. Dnes říkají pivovarníci „mnichovský styl“ tmavohnědému ležáku, dále je Mnichov proslaven světlým ležákem, ale nejvíce patrně pivními festivaly OKTOBERFEST na přelomu září a října. Slavnost zahajuje starosta města úderem dřevěného kladívka do sudu s pivem a pak za velké účasti „kožených kalhot“ následuje patrně nejmasovější konzumace piva na světě. Podle pramenů například v roce 1980 pět miliónů návštěvníků snědlo 552 128 kuřat, 287 693 párků, 42 102 vepřových kolen a 43 volů pečených na rožni. NOVÁTOŘI Profesor Anthony Rose v časopise Scientific American napsal: „Sládek pracuje s některými nejjemnějšími projevy života.“ Skutečně je vaření piva pořád nevyzpytatelné jako všechno v biochemii – vždyť v jednom cm3 je při kvašení 25 miliónů buněk a roli hraje nejen kvalita vody, neměnné postupy sládka, teplota, ale i spousta velejemných známých i neznámých dalších vlivů. Asi největším převratem a „sametovou“ revolucí v historii pivovarnictví byl přechod z takzvaného svrchního kvašení na spodní. Po váš- nivé při mezi „starosládky“ a „mladosl ádky“ byl završen dávný vývoj pivovarnictví a vývoj ukázal veliké přednosti spodního kvašení. Objev profesora Hansena z dánského Carlsbergu se brzy rozšířil do Německa a z Bavor dorazil v první polovině 19. století do Čech. Rozdíl je ve větším prokvašení mladiny, která probíhá při nižších teplot ách na chlazených spilkách. „Spodní“ pivo má větší říz, jiskru, delší trvanlivost a další přednosti.
OCHUTNÁVKA Každé pivo zamýšlí sládek jako pivo určitého druhu a je třeba ho posuzovat podle toho. A jako každý ná- poj má i pivo působit na všechny smysly. Správná chuť piva je velmi složitý pojem a většinou se liší kraj od kraje podle toho, jaký je kde zvyk. Chuť posuzuj í trénovaní degustátoři, kteří rozeznaj í i nepatrné odstíny, jež nám při běžném napití uniknou. Výkonný ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven ing. Kratochvíle říká, že pivo je jako slečna a těžko můžete říci, jestli jsou lepší brunety nebo blondýnky.
PILSNER URQUELL Plzeňský Prazdroj je nejenom světově proslulá značka, ale bez přehánění také mystérium, příběh o maličké zemi uprostřed Evropy, která dobyla svět. Na podzim roku 1842 byl zde, jako první na světě, vyčepován sud skuteč- ného zlatého ležáku. Netrvalo dlouho a v celé kontinentální Evropě se chtěly pivovary pochlubit, že i ony mají pivo „plzeňského typu“. Dnes německy znějící slova PILSEN, PILS, PILSENER, PILSNER zná snad každý člověk na světě a etikety s tímto nápisem, i když většina nepochází z Plzně, zahltily svět podobně jako coca-cola. Pivo z Plzně bylo světově uznáno jako typ světlého piva, v podstatě ležáku, vyráběného spodním kvašením, silněji chmelený, hořčejší než běžná tehdejší piva, s větším řízem, vysokým leskem a průzračností. Zájem o Plzeňský Prazdroj dokumentují i exkurze v pivovaru, kter é v loňském roce absolvovalo více než 55 tisíc návštěvníků z celého světa.
QUALITET Oprávnění používat pro výrobek státní značku jakosti – stupeň kvality Q – uděluje Česká zemědělská a potravinářská inspekce pivovarům, které se za prvé přihlásí, poněvadž se jedná o hodnocení dobrovolné, ale hlavně projdou náročnou testovací procedurou v několika kategoriích. Posuzuje se: obal, označení, čirost a zákal, vůně, hořkost, chuť, plnění, trvanlivost při 20o, obsah alkoholu v % hmot., obsah extrak. v původní mladině v %, obsah CO2, pH, barva EBC, výška pěny v cm, stabilita pěny v minutách, koliformn í bakterie, CPM, kvasinky, těžké kovy mg/kg. Toto prestižní označení „Q“ mohou u nás používat jen dvě piva – Budějovický Budvar 12o a Radegast 12o.
RADEGAST Na druhý nejmladší pivovar v republice založený až roku 1971 si vede velmi dobře. Pivo se vyznačuje velkou vyrovnaností v chuti, má krásnou zlatavou barvu, bohatou pěnu, jemné chmelení a plnou chlebnatost. Radegast je starý slovanský bůžek a jeho divoká podoba na etiketě je dnes již českou pivní klasikou. Celkový výstav skupiny Radegast, která čítá nošovický Pivovar Radegast, Pivovar Velké Popovice, a. s., a pivovar Radegast Sedlec (bývalý Pivovar Most, a. s.), činil v roce 1995 asi 2,8 miliónu hektolitrů piva. Značka Radegast je spojena se sloganem „Chuť vítězství“. To vypovídá za prvé o kvalitním výrobku jedinečné chuti a za druhé o zaměření pivovaru. Prvo řadou snahou pivovaru Radegast je zajištění stoprocentní kvality výrobku. K tomu přispívá i zavedený systém řízení jakosti výroby, za což pivovar získal jako jediná potravinářská společnost u nás ocenění renomované anglické společnosti Lloyd´s Register Quality Assurance Limited certifkát ISO 9002. Může se pochlubit také značkou kvality „Q“ udělovanou Českou zemědělskou a potravinářskou inspekcí a již druhou známkou Czech made. Pivovar Radegast je znám také rozs áhlými aktivitami v oblasti sportu – je oficiálním sponzorem českého olympijského týmu, který nás bude letos reprezentovat v americké Atlantě, je také partnerem Českomoravského fotbalového svazu.
STAROPRAMEN je jedním ze tří pivovarů sdružených v akciové společnosti Pražské pivovary. V Praze je druhým nejstarším, založen byl roku 1869 jako Akcionářský pivovar na Smíchově, tehdy průmyslové čtvrti. Vaří už od svého zalo žení veškeré pivo klasickou technologií. Jde o typický český dvourmutový způsob vaření za použití českých chmelů, se spilkou v podobě velkých otevřených kádí a s dlouhou dobou ležení piva v ležáckých tancích za velmi nízké teploty. Vždycky patřil mezi nejvýznamnější české pivovary a jeho rozvoj způsobil svého času skutečnou paniku mezi konkurencí. Od začátku se totiž orientoval na levnější druhy piva, tady dokonce vznikla a došla uplatnění proslulá česká „desítka“ a také výčepní pivo pro klientelu spíše středních a nižších vrstev. Říkalo se mu také „proletářské“. Je přece všeobecně známo, že v Čechách se konzumuje přev ážně světlá desítka s obsahem alkoholu kolem 4,2 % – pivo lákající k posezení. Znalci oceňují silnější a chuťově výraznější ležáky. Klasický český ležák je pivo s objemovým obsahem alkoholu kolem 5 %. K nejznámějším a nejoblíbenějším patří světlý ležák Staropramen 12 %. Je pivem středního až silného řízu, voní po sladu a převažuje v něm výraznější chmelové aroma. Má i tmavší barvu. Chuťově vyvážená hořkost a přiměřené prokvašení dodá- vají světlé dvanáctce příjemně zaokrouhlené chuti. Charakteristická je pro ni trvalá hustá pěna a perlení, způ- sobené pomalým uvolňováním přirozen ě vázaného oxidu uhličitého. Už na přelomu století byl Staropramen druhým největším pivovarem v Čechách a dokonce časem přeskočil i Prazdroj. Pivovar je neustále za provozu rozšiřován a modernizován a vše bylo podřízeno velkovýrobě. Pivo Staropramen je jiskřivě zlaté, plné, na jazyku zprvu nakyslé, ale pak se jeho chuť zakulatí.
TUBORG Když chcete vyprávět o dánském Tuborgu, nemůžete vynechat Carlsberg, protože tyto dvě mocné značky spolu spolupracovaly do začátku století a v roce 1969 se spojily, aby vytvořily jednotnou reklamu Dánsku po připojení se k EHS. Reklama byla vůbec silná dánská stránka. Jedna z nejklasi čtějších světových ukázek reklamní ilustrace nazvaná Žízeň, byla vypracována pro pivovar Tuborg v roce 1900 při příležitosti soutěže o nejlepší plakát. Malba Erika Henningsena se dodnes k reklamním účelům používá. Sdru- žení Carlsberg-Tuborg produkuje kolem 50 značek piva, z nichž 30 vyváží.
ÚSTECKÉ PIVOVARY Ve dvou pivovarech této spole čnosti se vaří dvě značky: Zlatopramen a Březňák. Zatímco na nových etiketách krásnobřezenského piva symbolicky vyvěrá pramen zlatavého moku, z velkobřezenského se usmívá dobrácká tvář pana Zippicha, někdejšího poštmistra, podle jiné verze řídícího školy ve Velkém Březn ě. Odměnou za souhlas s využitím svou portrétu pro reklamní účely mu prý byla udělena doživotní renta 30 piv týdně ve vyhlášené místní restauraci Tivoli. V roce 1995 se Ústecké pivovary staly největším producentem piva v severních Čechách, když svým dosud rekordním výstavem překonaly hranici 500 00 hl. za rok. V celostátním měřítku nemůže podnik konkurovat pivovarským gigantům a – popravdě řečeno – tyto značky nejsou mimo region příliš známé. Publicitu ústeckému pivu dodají významné úspěchy – v prestižní soutěži domácích pivovarů o Zlatý pohár Pivexu 1996 se Březňák 10% umístil na příčce nejvyšší a stal se tak letos nejlepší „desítkou“ v Čechách. Také z jiných klání si tato značka odnesla své trofeje – ze soutěže O pivo roku 1996, kterou pořádal táborský hotel Palcát, se vrátila „jedenáctka“ Zlatopramen s oceněním za druhé místo a tmavá „desítka“ Březňák za třetí místo. Ústecké pivovary nabízejí, jak praví reklamní slogan, čerstvé přírodní pivo. Jsou totiž jedním z mála pivovarů, které při konečné úpravě piva před stočením nepoužívají klasickou tunelovou pasteraci. Tepelné zatěžování piva po dobu 15 – 20 minut při této metodě totiž vyvolává reakci kyslíku s látkami obsaženými v pivu, což se může projevit na jeho vý- sledné chuti. Ústecké pivo je mikrobiologicky ošetřeno během několika málo vteřin v deskovém výměníku tepla a vzápětí opět chlazeno.
VÝČEP Nejobvyklejší vadou piva v láhvi nebo plechovce je zvětralost způsobená kyslíkem. Ta způsobuje moučné papírovité aróma zvlhlé lepenky a podobnou chuť. Jestliže jde o pivo čerstvě koupené, vraťte jej prodejci. Další obvyklá vada lahvového piva je zatuchlost. Aróma vzdálené připomínající rozvařené zelí je způsobeno slunečním svitem nebo osvětlením v obchodě. Láhve by neměly být vystaveny přímému světlu. Točené pivo je naopak to, kterému dávají fajnšmekři přednost, protože je pravd ěpodobné, že bude čerstvější. Atmosféra hospod, hostinců, pubů a jak se různě na světě těmto místům říká je také neopakovateln á. Některé druhy piva svou povahou patří jedině do výčepu. Klasickým příkladem je britské „ale“, dozrávající v sudech. Ovšem pokud nepořádný hospodský nečistí trubky, může snadno dojít k tragédii.
WHITE CAP EXPORT je nejkurióznější pivo z této nabídky a vyrábí se až v exotické Africe, v Keni. Nezmínili jsme se doposud, že většina exotických zemí má nějakou podobu tradičního piva, a to nejen Japonsko, Austrálie nebo Afrika. V Africe je prý těchto nápojů více než kdekoli jinde, ovšem o jejich chuti toho mnoho nevíme. Například v Nigérii vláda počítá s tím, že bude pivo vařit pouze z domácích produktů, v Burundi se při výrobě světlého piva používá maniok. Africké země si většinou nemohou dovolit dovážet ječný slad a chmel a proto například Keňa experimentuje s pěstováním vlastn ího chmele. NA EX Rekord rychlosti v pití piva byl podle některých pramenů ustanoven Ameri čanem Stevenem Petrosimem – jeden litr piva za 1,3 vteřiny. Legenda o brabantském knížeti Janovi I., nazývaném králem piva Gambrinem, uvádí, že vypil 72 čtvrtek piva během jediného dne. Originální rekord překonal také Peter Dowdeswelle, který bez záklonu hlavy vypil čtvrtku za 6,4 sekundy. Čtvrtka se sice v pivovarském žargonu říká 25litrovému soudku, ovšem v tomto případě to bude pravděpodobně stará objemová míra velikosti 1,46 litru neboli 3 žejdlíky.
YORKSHIRE SQUARE Jako ve všem na světě mají Britové vlastní konzervativní vkus a Angličané zvlášť. Výjimkou není ani pivo, a zvláště způsob jeho vaření, který jako vždy a všude podchytil místní vkus a zvláštní zálibu Britů v „točeném“. Několik pivovarů v okolí hrabství Yorkshire dodnes používá originální čtverhranné kvasné kádě typu Yorkshyre Square. Jsou vyřezány z jednoho kusu břidlice jako jednolitý kamenný kus. Jinde se používají obdobné kádě z nerezové oceli. Piva, která projdou touto technologií, mají nezaměnitelnou chuť, chrakterizovanou především tělnatostí a pověstnou yorkshirskou sladkostí. Výraz „tělnatost“ někteří čeští pivovarníci považují za nedokonalý doslovný překlad, u nás se říká spíše „plnost piva“.
ŽATEC Žatec je asi jediné město na světě, které má přímo na náměstí chmelnici. Ještě v devatenáctém století byl Žatec centrem světového obchodu s chmelem, a na starobylé radnici se němečtí Židi, nejpo- četnější občané, dohadovaly se zbytkem světa, na kolik přijde jeden žok chmele a tudíž jak drahé bude pivo. Protože byl svého času žatecký chmel měřítkem kvality, stále častěji ho obchodníci míchali s méně kvalitním a výslednou směs nabízeli jako žatecký chmel. Na ochranu práv poctivých obchodníků byl proto v roce 1833 založen chmelařský spolek a později v roce 1884 „městská známkovna“, kde se plombovaly žoky a vystavovaly oficiální listiny o původu a čistotě chmele.
