Každý, kdo jede autem z Prahy do Ústí nad Labem, projíždí obcí Doksany. Málokdo si ale povšimne historických budov bývalého kláštera, jenž patří mezi významné barokní památky. V poslední době se však slovo “patří” rychle mění na “patřil…”
OBDOBÍ KOLONIZACE
Český kníže a pozdější král Vladislav II. – spolu se svou manželkou Gertrudou Babenberskou, založil doksanský klášter roku 1144. Osazen byl příslušnicemi premonstrátského řádu, který sem přišel z porýnského Dünewaldu. Původně se celý areál skládal pouze z dřevěných budov, ale již ve druhé polovině XII. století se přistoupilo ke stavbě mohutného kamenného komplexu, na němž se zpočátku podíleli italští stavitelé, jejichž vliv je dodnes patrný. Jádrem stavby se stala románská trojlodní bazilika Panny Marie, dokončená roku 1186. Bazilika se stala i významným mauzoleem vládnoucího knížecího rodu. Již před jejím vysvěcením tam byla pohřbena Přemyslovna Markéta a Vladislavova manželka Gertruda, a krátce poté sem byly přeneseny ostatky českého knížete a pražského biskupa Jindřicha Břetislava.
ANEŽKA ČESKÁ
 Monumentální vstupní brána. |
Od svého vzniku plnil klášter funkci vzdělávacího a kulturního centra. Byly tu vychovávány dívky z královského i z předních šlechtických rodů. Výchově se v Doksanech dostalo i dceři Přemysla Otakara I. – Anežce České. Činnost premonstrátek se lišila podle toho, zda se jednalo o kanovnice, či o laické sestry. Kanovnice zhotovovaly mešní roucha, opisovaly knihy a podílely se i na jejich iluminaci (Doksanská bible). Laické příslušnice se staraly o hospodářství, údržbu kláštera a také o ošetřování nemocných.
PRVNÍ PLÁČ
Doksany vzkvétaly během XIII. a XIV. století díky čilému obchodnímu ruchu. Do blízkého Saska se vozila zelenina a ovoce, zpět se dovážela sůl. Obchod se uskutečňoval po Labi a byl osvobozen od cla. První pohromou v dějinách kláštera se staly husitské války. Zvlášť tragickým byl 7. červenec 1421, kdy Jan Žižka Doksany napadl a poté, co řeholnice odmítly přijmout podobojí, byl klášter zničen a na tři sta řeholnic upáleno. K této události se váže i jedna z místních pověstí: mezi Doksany a Dolánky stojí památný dub, u něhož byl popraven hejtman husitského vojska Unčička, kterého Žižka poslal s částí vojska vyplenit klášter. Když se k němu blížil, zastavila ho ruka Panny Marie, jež se zjevila. Proto se vrátil zpět, aniž by splnil svůj úkol. Na památku je proto Panna Maria ve znaku doksanských premonstrátek.
ROZKVĚT V BAROKU
Doba vrcholného rozkvětu nastala pro klášter po třicetileté válce. Právě na konci XVII. a počátku XVIII. století získal klášter svou dnešní podobu. Nejprve byla postavena prelatura, konvent a také reprezentativní brána, jejíž neobvyklé kamenné obložení je možné spatřit i na zmíněném konventu. Kdo je autorem brány, není dosud přesně určeno, ale vliv saského baroka je zde zcela zřejmý. Úsilí premonstrátek zvelebit celý areál vyvrcholilo v první třetině XVIII. století. Tehdy byl vystavěn provizoriát a hlavně přestavěn kostel Narození Panny Marie. Jeho přestavba a výzdoba probíhala zhruba v letech 1710-1732. Podíl na jeho barokizaci má architekt a stavitel Tomáš Haffenecker, který ho obohatil o kopuli nad křížením, věž v ose kostela při presbyteriu a zvýšení věží v západním průčelí. Samotná výzdoba je dílem hlavně tří umělců – Josefa Hiebela, Františka Preisse a Petra Brandla. Sochař Preiss vytvořil hlavní oltář a Brandl oltářní obrazy Narození a Nanebevzetí Panny Marie. Hlavní oltář je národní kulturní památkou a je dochovaný i jeho 120 cm vysoký model. Na malířské výzdobě se podíleli i Josef Liška a Karel Škréta. Baziliku zdobí i různé výtvory a předměty uměleckých řemesel. Zde vyniká pozdně barokní kazatelna z let 1720-1730, jejíž konečná úprava je dílem mramorářů Františka Martina a Josefa Lauermannů
SOUČASNÝ STAV Po zrušení kláštera Josefem I. v r. 1782 došlo k přestavbě celého komplexu na zámek. V jeho držení se vystřídalo několik majitelů. Nejdéle, a to až do začátku XX. století, byl v majetku rodu Aehrentálů, za nichž došlo i k některým negativním stavebním zásahům. To se nejvíce projevilo na románské severní kvadratuře kostela, kde byla její část zbourána spolu s kaplí svatého Michala Archanděla. K opravdové devastaci došlo až v minulém režimu – hlavně u částí, které patřily státnímu statku. Ke zlepšení nedošlo ani po r. 1989, kdy budovy v dezolátním stavu přešly z velké části do správy Pozemkového fondu. Část hospodářského stavení dokonce spadla, a tak současný stav spíš připomíná dobu, kdy klášter vypálili husité. Relativně lepší stav je u budov, které spravuje Památkový ústav v Ústí n. L., a také u kostela a fary. Ty dnes vlastní premonstrátský řád, který je za státní pomoci rekonstruuje. Pod dohledem současného faráře se tak alespoň u těchto dvou památek nemusíme obávat díla zkázy. Stav zbývajících částí – označených navíc cedulí “Národní kulturní památka” – je hrozivý a loňské oslavy 800. výročí baziliky Panny Marie se tak staly spíš jakousi tryznou.
