tát se neviditelným, a zmizet tak lidem z očí. Tato vlastnost, kterou zatím známe jen z filmů a literatury, nedává spát vědcům ani vojenským stratégům. Teoretický fyzik Ulf Leonhardt ze Svatoondřejské univerzity ve Skotsku před časem prostudoval způsoby mizení ve smyšlených příbězích a dospěl k jednoznačnému závěru: Pokud jednou budou po Zemi chodit neviditelní lidé, budou nejspíš využívat podobný princip zmizení jako Sue Stormová z komiksu Fantastická čtyřka. Superhrdinka kolem sebe s pomocí silového pole usměrňuje světlo, to ji obtéká, a ona tak není vidět. „Nejvíc se to blíží tomu, co budou technici pravděpodobně schopni uskutečnit,“ soudí Leonhardt. V odborném časopise New Journal of Physics dokonce popsal fyzikální zákonitosti teoretických zařízení, která by napodobila zakřivený prostor, a tím dojem neviditelnosti navodila.
Že se nemusí jednat o utopii, už ukázal americko-britský tým z Duke university v Durhamu v americkém státě Severní Karolína. Vyvinul obal z metamateriálů, uměle vytvořených látek, které díky své struktuře získávají neobvyklé elektrické a magnetické vlastnosti. Obal zatím dokáže upravit směr záření ve spektru mikrovln. Zmizení tedy ještě není dokonalé, k ukrytí před radary ale stačí. Vědci takto dokázali při testech ukrýt měděnou trubku o průměru patnáct centimetrů. Paprsek z radaru obtekl mnohovrstevný obal jako voda a pokračoval dál ve stejném směru, jako by prošel prázdným prostorem. Skutečný plášť neviditelnosti se pokoušejí vytvořit vědci z Purdue University v americké Indianě. Jejich obal by měly pro změnu pokrývat chomáčky kovových jehliček, které mají měnit index lomu světla. Problém je, že jedno uspořádání jehliček dokáže správně usměrnit tok světla jen v jedné vlnové délce. Zbývá tedy dořešit, jak usměrnit světlo v celém jeho barevném spektru. Profesor Vladimir Shalaev z Purdue University tvrdí, že to v principu proveditelné je, a pokud bude na vytvoření pláště neviditelnosti dost peněz, lze jej vyrobit během dvou až tří let.
text Aleš Horáček, foto library.thinguest.org
Filadelfský experiment
Jeden z nejznámějších pokusů s neviditelností mělo podle legend provést 12. srpna 1943 americké námořnictvo v přístavu ve Filadelfii. Experiment měl mít za cíl zmizení torpédoborce Eldridge. Generátory měly kolem lodi vytvořit silné elektromagnetické pole, které by dokázalo pohlcovat světelné fotony.Při nezvládnutém pokusu ale prý došlo k vytvoření časoprostorového tunelu a torpédoborec se náhle objevil v 610 kilometrů vzdáleném přístavu Norfolk-Newport v Portsmouthu a za čtyři hodiny zpět ve Filadelfii, poničený a se zbytky psychicky i fyzicky zdevastované posádky. Americké námořnictvo to odmítá. Tvrdí, že na lodi Eldridge sice opravdu probíhaly pokusy s neviditelností, ovšem torpédoborec měl být neviditelný jen pro magnetická torpéda. Šlo o to, změnit jakýsi magnetický podpis lodi a tím od ní nepřátelská torpéda odchýlit. Zároveň se v přístavu na lodi Timmerman testovaly nové vysokofrekvenční generátory. Zvěsti o pokusech s neviditelností tak patrně vznikly v některé z místních hospod, kam chodili námořníci z obou lodí. V roce 1956 přišel autoru knihy o UFO Morrisi Jessupovi dopis od námořníka Carlose Allendeho, který v době pokusů sloužil na obchodní lodi Andrew Furuseth. V tomto dopise se příběh poprvé vyskytuje ve své fantastické podobě. Sejít se s údajným svědkem a získat podrobnosti se však Jessupovi nepodařilo. O rok později poslal stejný námořník Úřadu pro námořní výzkum Jessupovu knihu o UFO, do které dopsal spoustu poznámek o létajících talířích a znovu i o případu lodi Eldridge. Celá věc by nejspíš upadla v zapomnění, kdyby se o ní nedozvěděl autor sci-fi literatury Vincent Gaddis. V roce 1965 jej příběh inspiroval k vydání knihy o záhadě lodi Eldridge. Opravdovou lavinu zájmu však spustila až kniha Philadephia Experiment: Project Invisibility, kterou v roce 1977 napsal Ch. Berlitz. V roce 1984 se Filadelfský experiment dostal i na filmové plátno.
