Tělo pohltily černé síly a vypily veškerou energii pro život. Už víc jak dva týdny nedokážu nic jíst a skoro ani pít. Před očima se stále zjevuje strašlivá postava neznámého kouzelníka voodoo a duše se každou sekundou pere s tajnými silami dosud neznámé energie. Nikdy jsem netušila, že mě, Evropanku, může potkat právě tohle.
Čekali jsme hustý a vlhký tropický les, kde neustále bojujete s dlouhými listy banánovníku, s bodlinatými jazyky košatých rostlin, a když vás zrovna nepolapí některá z tlustých lián plazící se z vysokých starých stromů, šlápnete do mraveniště nebo vám na rameně přistane třeba jedovatý had. Čekali jsme to a těšili se, neboť už ani v Africe takovýchto míst moc nenajdete. Co jsme však spatřili, bylo navíc: všude kolem visely různé dřevěné konstrukce, hrnce omotané hadry se skvrnami zaschlé krve a v některých částech menších stromků jsme objevili ptačí peří. „Co je to za divnou výzdobu?“ Zvědavost nás neopatrně žene vpřed klikatou cestičkou přímo do vesnice.
Kolébka voodoo
Z dálky vypadá jako klasická beninská. Domečky stojí pravidelně do kruhu a pohromadě drží díky hlíně, slámě a zvířecímu trusu. Dovnitř lze nahlédnout malými dřevěnými okénky a o chlad a příjemné šero se starají suché bambusové střechy. Uprostřed vesničky stojí několik starých baobabů, v jejich stínu posedávají ženy prodávající papáju, banány a mnoho dalších dobrot. Okolo všeho poskakují všudypřítomné děti a nám na první pohled připadá, jako bychom přišli do země skřítků a pohádek. Procházíme vesnicí a hlavou nám dál vrtá, kdo a proč asi zavěsil všechny ty předměty do lesa?
Pozorujeme hliněné stavby vesničanů a všímáme si zvláštního náhrdelníku z korálků, kůží a peříček, který visí nad každým vchodem. Na zápražích domů odpočívají velké dřevěné sochy, na různých místech visí tytéž předměty jako v lese. Bohužel není čas na vyptávání, den se pomalu chýlí ke konci a my máme před sebou ještě pěkný kousek cesty. Víme, že Benin je kolébka a centrum nejsilnějšího voodoo v Africe.
Vcházíme do města Abomey-Calavi, ze kterého chceme vyrazit do vesnice Ganvie. Rozsáhlé sladkovodní jezero Lac Nokoué tu nabízí nespočet míst k vybudování celé osady na kůlech. Ve vypůjčené dřevěné kánoi, která za malý poplatek slouží jako autobus a dokáže na jednu cestu přepravit možná až třicet lidí, míjíme plavidla různých tvarů a možností pohybu.
První vodní sídlo je velmi jednoduchý dřevěný domek, který, ačkoli působí velice smutně, plní funkci jakéhosi „restaurantu“, kde se scházejí sousedé a známí, třeba na čaj nebo na rýži s pálivou rajčatovou omáčkou. Vedle schodů vystupujících z vody stojí prázdné kůly, které slouží jako parkoviště pro vodní plavidla. Že by se některá z loděk ztratila, než si majitel vypije čaj? Byli jsme upozorněni, že pořádek ve vesnici spravuje velice starý a všemi obávaný muž, šaman a mocný kouzelník. Lidé se ho bojí natolik, že si nic špatného nedovolí.
Uhranutí
Proplétáme se dál mezi kůly staveb, rozličných domů s terasami a dvorky, až nás zvědavost dovezla hluboko do centra obydleného jezera, na vodní trh. Různá plavidla, čluny, vory, hrnce, zkrátka vše, co plave, je přeplněno rozličnými druhy ovoce, zeleniny, rýže a spoustou afrických plodin. Loďky se hemží jedna přes druhou a lidé smlouvají, překřikují se a přelézají do jiných plavidel. Nikdo nevypadne. Při hodinovém proplouvání „nákupní zónou“ a zdlouhavých smlouváních jsme se naučili i pár beninských slovíček. Budou se nám hodit při shánění místa na spaní. Vůbec netušíme, jestli bude možné zde přespat, a tak nedočkavě obhlížíme všelijaké domy či plácky, kde by se dalo trochu se natáhnout. „Víš, kudy zpátky?“ „Vůbec netuším.“ Navíc jsme ještě zabloudili.
Za několika dřevěnými stavbami vidíme silně doutnající oheň. Jak jsme se blížíli, sílil a v pachu dýmu cítíme něco jako… „Je to krev, je to pach krve!“ Přitáhl nás přímo k vyzáblému, holohlavému, starému a velmi potetovanému muži, který nad ohněm čaroval. V jedné ruce drží tělo kohouta, v druhé jeho hlavu. Krev se rozlévá všude okolo. Jakmile nás uviděl, napřímil se a upřeně se na nás zadíval. Mně přímo do očí. Jako by něco říkal. Srdce se mi sevřelo, tělo ustrnulo a nepříjemné pálení po těle upozornilo, že mi před očima proběhl krátký nečitelný sen. Něco jako budoucnost? Nebo snad minulost? Vše proběhlo během několika vteřin.
Dům, u kterého jsme, je poslední ve vesnici. Nikde žádní lidé, jen uhrančivé oči toho divného muže. V těchto místech klid pro spaní určitě nenalezneme, nakonec nocujeme na břehu jezera.
Souboj o duši
Ještě ten večer se přihnala strašlivá bouře a průtrž mračen. V ten okamžik jako by mi sláblo tělo a nějaké černé síly pily veškerou energii. Před očima mám neustále strašidelnou postavu vyzáblého kouzelníka a moje duše se pere se strašlivými silami dosud neznámé energie. Nedokážu jíst, mluvit, smát se či brečet. Dokážu jen bezvládně ležet a nemám sílu ani se napít. Bojuju s pohledem strašného muže, který se mi stále motá v hlavě, a s nejasnými a příšernými myšlenkami, které se spojují do jednoho děsivého kola. Jako by mé tělo ovládal někdo úplně jiný. V dosud nejasném souboji o mou duši je mi přitom kupodivu jasné, kdo je protivníkem. Stále si říkám: Jak mě mohl takhle vysát? Copak nejsou Evropané imunní? Jak z toho ven? Čím zneškodnit jeho kouzla?
Řešení hledáme dva týdny. Marně. Byla jsem hubená, a teď mám ještě o deset kilo méně. Začínám mít pocit, že nemám šanci vyhrát. Odevzdaně ležím a čekám, co hrozného přijde. Nikdo nám nechce pomoci, každý se bojí.
„Pozor, je uhranutá!“ slýcháme na chodbě ubytovny od našich spolubydlících.
Nikdo si neví rady a všichni se nás raději straní. Už není moc času a nic nezabralo. Napadlo nás zkusit tibetské umění. Svého přítele, který strávil mnoho měsíců společně s tibetskými mnichy, vnímám jen mlhavě. Co se dělo potom, si nepamatuji. Probudila jsem se druhý den odpoledne a cítila velkou úlevu. „Odešlo to, je pryč!“
„Ano, odešel a už se nevrátí!“
Trvalo týden, než jsem se vzpamatovala a mohla vyrazit na další plánovanou cestu po Africe.
O voodoo
Na své dvouleté cestě jsme viděli a zažili na vlastní kůži několik nevysvětlitelných záležitostí. Nejčastěji stačilo k ublížení člověku pouhé podání ruky nebo pohled. Někteří lidé tu pracují s negativní energií, která je jim přirozená. Dokážou díky ní nejen ubližovat, ale také léčit. Za jakou cenu, však zůstává otázkou.
Mluvili jsme se starší Francouzkou, členkou křesťanské misie. Vyprávěla nám o nepovedených snahách jedné sestry obrátit místní obyvatele na křesťanskou víru, která dokonce svůj úkol nepřežila. Také jsme zaslechli příběhy o mstě, jak šamané dokáží do rána vysát duši svému nepříteli a celé jeho rodině, která už se ráno neprobudí.
I přes snahy Afriku pokřesťanštit a islamizovat praktiky černé magie na černém kontinentu zůstávají. Dokonce i v těchto náboženstvích nalezneme mnoho prvků voodoo. Například silně věřící muslimové v Mali nosí na krku tzv. krikri, šamanský kožený náhrdelník, který uprostřed ozdob schovává smotanou kůži s úryvkem koránu. Obsah je vybrán knězem zvlášť pro každého člověka. Nejčastěji se rituál koná hned po narození dítěte. Ozdoba má ochraňovat duši před nepřáteli z jiných kmenů a těžkými nemocemi. Zvyk přetrval z dob silné černé magie, kdy obsah slov v kůži určoval šaman.
Křesťané si naopak stále zavěšují voodoo sošky, na které jsou zvyklí, přestože chodí pravidelně do kostela.
V době velkého přesunu otroků do Ameriky se praktiky voodoo přenesly i na jiné světadíly. Málokdo si však uvědomuje, že s rostoucím počtem přistěhovalců do Evropy se voodoo pomalu dostává i na starý kontinent.
Na celém světě stále přetrvávají místa, jako je Benin a jeho Ganvie, kde silně ucítíte sílu černé magie.
Benin (République du Benin)
l Beninská republika bohužel stále patří mezi velmi chudé země s nízkou životní úrovní a velkou zadlužeností.
l V tomto státě západní Afriky, žije okolo sedmi milionů lidí živících se především zemědělstvím. Míra industrializace je nejnižší v Africe.
l Tato bývalá francouzská kolonie se ale může chlubit nádhernými savanami, tropickými lesy s mnoha zvířaty, překrásnými lagunovými vesnicemi a stále množstvím pulzující mystiky. l Ačkoli je Benin jedním z nejmenších států černého kontinentu, stal se místem narození voodoo, a nejen proto jednou z nejtajuplnějších destinací.
