Text a foto Tomáš Kubeš Je pravdou, že velká ukrajinská pole jsou obilnicí Evropy a skoro vždy je těžké dohlédnout konce, ale i v rovinách se najde spousta zajímavostí. Třeba světoznámé místo, které ale na vlastní oči asi mnoho Ukrajinců nevidělo. „Nejhezčí památkou na Ukrajině je hrad Chotyn,“ rezolutně ukončuje diskusi můj známý Ivan a ostatní kolem něj mu dávají za pravdu. S tímhle názorem jsem se pak ještě setkal několikrát. Kdo se vydá na Ukrajinu, určitě nemůže obrázku hradu s hradbami nasvícenými sluncem nedaleko řeky Dněstr uniknout. Záběr najdete všude – na reklamách pivovarů, ve filmech. Všichni ten hrad znají, ale jak se na Ukrajině snadno každý přesvědčí, málokdo ho také opravdu viděl na vlastní oči!
Dolů, musíte dolů… Kousek je to do Chotyně z kdysi slavného města Černovcy. Většina autobusů, které míří do nitra Ukrajiny, ale proslavený hrad míjí. Musíte si někoho najmout s autem nebo jít pěšky. Od samotného města je to ještě dobrých pět kilometrů, ale zato se člověk ocitne v přírodě. Jenže kdybyste nedošli k závoře a několika stánkům s občerstvením, rozhodně by vás nenapadlo se v onom místě zastavit a něco hledat. Víc napoví snad jen pozlacená socha s pravoslavnými popy… Dole pod strání se leskne řeka Dněstr, kterou tu obepínají kopce s loukami. Kdo chce k hradu, musí nezvykle z jednoho z nich dolů: projít branou a hradbami a zamířit dolů k řece. Trochu zvláštní pocit pro Středoevropana, který je zvyklý vídat hrady a zámky vždy na nějakém vyvýšeném místě. Za záhybem se pak ale otevře takový výhled na mohutnou pevnost s několika věžemi, že to až bere dech. Hrdě se tyčí nad řekou jako symbol někdejší královské moci.
Baba a kupci Hradby pevnosti jsou natolik vysoké, že je žádný útočník ani nemohl zdolat. Napadlo mě, že ten nejúchvatnější pohled na ně ale asi právě má orel, který s křikem poletuje nad nimi. Když mi kamarád Ivan vyprávěl o pohádce, rozhodně mě nenapadlo, jak snadno se tato představa může stát skutečností. Nechtělo se mi tomu ani věřit? Právě jsem se díval nejen na pevnost, ale kolem se dokonce potulovalo několik kupců s povozy a pár zbrojnošů. Pak z jednoho rohu vyšla babka s nůší a kozou na provázku a já měl dál pocit, že mám před očima jen nějaký přelud. Nakonec se ale z ničeho nic vyrojilo před hrad asi sto zbrojnošů v brnění s nezvyklou čelenkou z bílých pér na zbroji a to už nemohlo být jen snění. Jasně – musí se tu točit nějaký film.
Jak se ukázalo, Chotyn si vybrali pro natáčení historického snímku italští filmaři. Každý příchozí se tak mohl bez potíží vžít do středověku, kdy se před hradbami a mezi nimi odehrával pro nás romantický, pro tehdejší obyvatele tvrdý život.
A pak že nemají Ukrajinci pravdu, že v Chotyni je člověk doslova jako v pohádce…
Hrdý hrad Chotyn
Hrad Chotyn nechal vystavět moldavský kníže Stefan III. v 15. století. Později se ocitl v tureckém držení.
Asi nejslavnějším okamžikem pevnosti byla mohutná bitva v roce 1621, kdy se moldavský kníže spojil s polským králem Zikmundem. Sultána Osmana II. to natolik rozčililo, že poslal velkou armádu znovu obsadit své državy. Turků bylo na čtvrt milionu a s velkou vervou zaútočili na mohutné hradby. V hradu v té době pobývalo pouze 35 000 mužů, ale Chotyn uhájili.
Turci se však představy dobýt zpět hrad nevzdávali. V roce 1711 se jim podařilo pevnost konečně zdolat a obsadit.V následujících letech se střídali v držení hradu Rusové a Turci, dokud se Turci z Ukrajiny nestáhli.
