Zatímco se v roce 1941 na evropských bojištích již více než rok válčilo, tři čtvrtiny Američanů byly ještě v říjnu proti vyhlášení války Německu. Za necelých šest týdnů do ní neslavně vstoupili. V neděli 7. prosince v 7.53 hodin ráno se ozvalo z vysílačky bombardéru pilotovaného Micuo Fučidou ono pověstné: Tora! Tora! Tora!, což bylo kódové znamení japonskému válečnému námořnictvu, že zastihli americkou tichomořskou flotilu v zátoce Pearl Harbor u havajského ostrova Oahu nepřipravenou.
Po 183 letadlech první vlny japonského vzdušného úderu následovalo ve druhé vlně l70 bombardérů z východu a jihu, které dokončily dílo zkázy. Celkem 94 amerických plavidel bylo spolu s desítkami letadel zničeno. Den nato vyhlašuje prezident Roosevelt válku Japonsku i jeho spojencům v Evropě.
Japoncům, kteří se na válku se Spojenými státy dlouhodobě připravovali, se sice povedlo “válečné entrée”, ale zároveň to byl první krok na cestě k jejich porážce. Američanům se podařilo rozluštit tzv. “purpurový kód”, pomocí něhož se přenášela diplomatická korespondence. Díky tomu se americké zpravodajské službě podařilo zachytit memorandum japonské vlády, které měl velvyslanec Nomura jako “poslední sdělení Spojeným státům” předat ve Washingtonu tak, aby se do Honolulu na ostrově Oahu, kde sídlilo velitelství tichomořské flotily, dostalo půl hodiny před započetím plánovaného útoku na Pearl Harbor.
“Tak tohle je válka,” komentoval Roosevelt obsah dešifrované zprávy. Z memoranda bylo jasné, že Japonci něco chystají, ale nebylo zřejmé kde a co. A nyní nastává řada nepředstavitelných náhod, jež ve svém výsledku způsobily katastrofu, při níž přišlo 2403 mužů o život a 1178 jich bylo zraněno. Vrchní velitel pozemních vojsk G. C. Marshall dostává kopii zprávy až po své vyjížďce na koni. Z obsahu usuzuje, že hrozí bezprostřední nebezpečí, a nařizuje varovat všechny americké námořní základny. A nastalo rozhodování, jakým způsobem se varování rozešle. Telefonickým zprávám hrozil odposlech, a proto se po dlouhém rozhodování přistoupilo k tomu, odeslat varování telegraficky kódem. A tak se stalo, že velitel pozemních vojsk na havajském Oahu, generálporučík W. C. Short, dostal varování až po japonském úderu. Short spolu s vrchním velitelem tichomořské flotily admirálem H. E. Kimmelem byli sice odvoláni, jelikož neodhadli vážnost situace a nepřijali patřičná opatření, ale teprve po několika desítkách let se přišlo na to, že hlavním důvodem byla snaha americké zpravodajské služby neprozradit Japoncům, že byl rozluštěn jejich “purpurový kód”. Dva a půl tisíce zmařených lidských životů měly vyvážit daleko větší ztráty v nastávajícím válečném konfliktu. Ale taková už je válka. listopad 2000
