Ve věku pětatřiceti let se Glenn Miller stává v roce 1939 hvězdou amerického jazzového nebe, zatímco v Evropě začíná druhá světová válka. Tento štíhlý, vážně vyhlížející muž s brýlemi bez obrouček vnesl svým úsilím o sametový, vláčný a na sólistech nezávislý tón do swingové hudby nebývalý perfekcionalismus. Na podzim roku 1939 zaznívá z celostátního rozhlasu hudba Millerova orchestru a zanedlouho se jeho skladby IN THE MOOD, PENSYLVANIA 6-500, STRING OF PEARLS či znělka jeho orchestru MOONLIGHT SERENADE stávají nejoblíbenějšími hity Ameriky. A za nahrávku CHATTANOOGA CHOO CHOO, ústřední melodie z filmu Zasněžená romance, jíž se prodalo na milion kusů, získal zlatou desku.
Osm měsíců po vstupu USA do války se Miller vzdává úspěšné kariéry a nabízí své služby armádě. Na podzim roku 1942 získává hodnost kapitána a z hudebníků, kteří byli odvedeni nebo se dobrovolně přihlásili, sestavuje Orchestr amerického letectva. Ten v následujícím půlroce odehrál jedenasedmdesát koncertů pro jednotky umístěné v Anglii. Podle jednoho generála pozvedla vedle dopisů z domova morálku vojska především Millerova hudba.
Dne 15. prosince 1944 nastoupil již major Miller do jednomotorového letounu Norseman na vojenském letišti nedaleko Londýna. O týden později měl dirigovat v osvobozené Paříži svůj orchestr na vánočním koncertu pro spojenecká vojska. Na poslední chvíli požádal o změnu letu, aby byl v Paříži dřív než orchestr. Norseman však v Paříži nepřistál. Podle názoru amerického velení se letadlo následkem námrazy nebo poruchy motoru zřítilo do Lamanšského průlivu. Pro jiné, závažnější problémy v průběhu války se neštěstí nevyšetřovalo.
Téměř po čtyřicetiletém mlčení přichází Millerův mladší bratr s tvrzením, že Glenn nezemřel při leteckém neštěstí, ale na rakovinu plic. Podle jeho slov se letadlo mělo vrátit na polní letiště, odkud slavného hudebníka odvezli do nemocnice, kde následujícího dne zemřel. Historku o neštěstí si prý jeho bratr vymyslel, protože si přál zemřít jako hrdina. Millerovo neobjasněné zmizení samozřejmě vyvolalo spoustu dohadů a jeho život se stal námětem pro filmové scénáře. Po zhlédnutí takového filmu z roku 1955 se v roce 1984 přihlásil bývalý navigátor královského letectva F. Shaw, který se osudného 15. prosince vracel ze zrušeného náletu v Německu. Podle jeho tvrzení shodil bombardér svůj pumový náklad před anglickým pobřežím do moře. Když Shaw pohlédl dolů, aby uviděl explozi, spatřil pod sebou Norsemana. Po chvíli se jeho kulometčík ptal, jestli viděli, jak to ten jednomotorák odfouklo. Shaw se domníval, že tlaková vlna po výbuchu těsně nad hladinou moře strhla malé letadlo do vln. Jeho slova potvrdil i pilot Lancasteru V. Gregory, jemuž zadní kulometčík dosvědčil zřícení Norsemana. Vzhledem k tomu, že nálet byl zrušen, nemusel Gregory podávat hlášení, a nadřízeným se o nehodě nezmínil. Podle jeho vlastních slov tam neměl Norseman co dělat, a tak to pustil z hlavy, protože chtěl být co nejdřív v bezpečí. Na základě Shawova prohlášení zahájilo oddělení historie britského ministerstva obrany vyšetřování. Dospělo k závěru, že Norseman startoval neplánovaně a že mohl letět po stejné trase jako bombardér, ale rovněž tak se mohly oba letouny o několik kilometrů minout… Vskutku šalamounské řešení.
