Plukovník Castries, kterého Stanley Karnow líčí ve své knize o historii Vietnamu jako “…pro ženy neodolatelný, neohrožený pilot, jezdecký šampion zadlužený v hazardních hrách, ale odvážný velitel, jehož tělo pokrývají jizvy po zranění v Indočíně i z druhé světové války…” buď neměl dost zpravodajských informací, nebo svého protivníka, který ho počtem vojáků pětinásobně převyšoval, fatálně podcenil. V každém případě však považoval své pozice stále za nedobytné a začal budovat sérii opevnění, jimž dával jména svých milenek: Anne Marie, Francoise, Beatrice, Isabelle.
Osada Dien-Bien-Phu byla od nepaměti zastávkou pro karavany putující z Barmy do Číny a Severního Vietnamu. Toto místo, ležící v širokém, devatenáct kilometrů dlouhém údolí, obklopeném strmými kopci, si v roce 1953 vybrali francouzští stratégové za ideální místo pro zřízení důležité vojenské základny. Během několika listopadových týdnů tam přesunuli 12 praporů vojska. Z údolí, považovaného za neprůchodné, chtěli podnikat útoky na základny stále úspěšnějšího Viet-Minhu a bránit přístup do Laosu. Strat egické rozhodnutí Francouzů se ukázalo být chybné.
Místo aby Castries dostal do pasti vojska Viet-Minhu, dostaly se jeho oddíly pod nemilosrdnou palbu dělostřelectva generála Giapa. Ten za pomoci 200 000 nosičů přesunul skrz nepřístupnou džungli dělostřelectvo a rozmístil ho na příkrých svazích. Spolu s dělostřelectvem se do oblasti přemístilo i 33 praporů pěchoty. Dělostřelecká palba začala v polovině března 1954. V krátkém čase padla Anne Marie a Beatrice. Francouzské velení posílilo své pozice šesti prapory výsadkářů, jelikož jediný přístup k ope vněním mohl být uskutečněn pouze letecky. Po silných ústupových bojích se Francouzi stáhli až k přistávací dráze, která byla uprostřed pevnůstek. Pro nepříznivé povětrnostní podmínky však nemohla letadla přistávat a Vietnamci toho využili k vlnovým útokům pěchoty, jimiž se snažili srazit obránce na kolena.
Závěrečný útok nastal prvního května 1954 dělostřeleckou palbou. Trval pět dní. Poslední noc byla pro Francouze strašná. Obklíčeným, bez naděje na pomoc jim Vietnamci pouštěli na jejich vlastní rádiové frekvenci partyzánské písně. Konec byl rychlý. Velitelský bunkr plukovníka Castriese padl 7. května a s ním se vzdalo i 9500 obránců. Oddíl výsadkářů v pevnůstce Isabelle vzdoroval ještě jeden den.
Dien-Bien-Phu bylo poslední kapkou devítileté války. Na mezinárodní konferenci v Ženevě se 20. července 1954 bojující strany dohodly na zastavení bojů. Vietnam byl 17. rovnoběžkou rozdělen na kapitalistický jih a komunistický sever.
