“Drazí bratři, ať se v dějinách říká o XI. sletu: To byl ten slet, po kterém se stalo skutkem heslo – Co Čech, to sokol,” píše licoměrně sokolům v březnu 1948 prezident republiky Klement Gottwald. V té době již komunisté rozhodovali o všech politických i společenských institucích, spolcích a organizacích. Likvidovali staré struktury a nahrazovali je svými. Došlo samozřejmě i na tělovýchovu.
Už na konci války bylo rozhodnuto uspořádat v roce 1948 XI. slet a obnovit tak sokolskou slávu, podupanou hitlerovskou okupací. V den výročí založení první republiky, 28. října 1947, vzplál v Tyršově domě řecký oheň, který sokolští běžci pomocí pochodní přenesli na sletiště, kde se rozhořela první hranice. Další pak na kopcích ve všech směrech až k hranicím.
Jako předchozí slety, i tento započal zimními hrami a vlastním hlavním sokolským dnům (30. 6.-8. 7. 1948) předcházely slety žáků a mládeže.
Bohužel do průběhu sletových příprav neustále zasahovaly nejrůznější komunistické orgány, odborářské organizace, Svazarm apod. Když pak 6. července téměř 75 tisíc sokolů napochodovalo v závěrečném průvodu před slavnostní tribunu na Staroměstském náměstí, plnou komunistických pohlavárů, nemohli již skrývat své rozhořčení a namísto jásavé zdravice odvrátili své obličeje a zarytě mlčeli.
V roce 1952 byl Sokol novým zákonem definitivně zlikvidován a tělovýchova v Československé republice byla přeorganizována do šesti rezortních organizací podle sovětského vzoru.
