“S námahou jsme odkryli stezku, jež vedla do tábora Ibarretova. Poznali jsme ji podle toho, že můj tlumočník nechtěl jít s námi. Poloshnilá podlaha stanu, již Ibarreta dal zhotoviti z kmenů palem, na nichž býval upevněn stan, byla zde dosud.”
Nalezení hrobu a získání zpráv o osudu zmizelého cestovatele Ibarrety, který se v roce 1898 v močálech na středním toku Pilcomaya stal obětí útoku indiánů, patří k nejznámějším dobrodružstvím českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče (8. 9. 1882-4. 12. 1944). Pilcomayo je přítokem Paraguaye a protéká oblastí Gran Chaco v srdci jihoamerického kontinentu. Po jejím toku se od středověku pokoušeli conquistadoři marně proniknout do bájné země zlata a stříbra v horách Peru a Bolívie.
 |
Po stopách španělského geologa Ibarrety se Frič vydal v roce 1903. Nestačilo mu najít místo, kde zahynul, ale chtěl zjistit i příčinu jeho smrti. Až dosud se tvrdilo, že se indiáni snažili cestovatele oloupit. Jenomže Ibarreta neměl u sebe nic než své nářadí a karabiny. A ty našel na místě zahrabané již Fričův předchůdce Uriart. Po strastiplném putování bažinatým krajem našel Frič v jedné vesnici náčelníky, kteří Ibarretu zabili, a dokonce zakoupil palice, které rozbily jeho hlavu. Vyslechl náčelníka Nogoči, jenž udeřil první, a vytvořil si vlastní představu o příčinách incidentu. Nejpravděpodobnějším důvodem byl rituál, který umožňoval mladému muži získat nevěstu. Mladík musel zabít jaguára nebo válečného nepřítele. Pokud zabil bělocha a pro kmen z toho nevznikly žádné následky, mohl se takový mladý muž stát dokonce náčelníkem. Frič se ještě několikrát vrátil mezi původní obyvatele Jižní Ameriky. Navštívil Argentinu, Bolívii, Brazílii, Mexiko, Paraguay a Uruguay. Své zážitky vydal knižně a jeho sbírky jsou nedocenitelným zdrojem poznání života původních obyvatel Jižní Ameriky. Člověk, který překonal tolik nebezpečí, zemřel v Praze na tetanus, když se zranil u králikárny o hřebík.
