Patnáctého března 1939 byla středa. Poletoval sníh, a vůbec bylo nevlídně. Stál jsem v davu vedle svého dědy a kolem se táhl proud motorizované pěchoty. Rád jsem se díval na vojáky, a proto jsem nechápal, proč děda tolik nadává. Zatahal jsem ho za ruku s otázkou, proč je tak rozčilený? Podíval se zarputile a potom si mne vysadil na ramena se slovy: “Podívej se na tyhle vojáky. To jsou Němci. Berou nám svobodu.”
Pro chlapce sotva šestiletého dost těžko pochopitelné tvrzení. Co měl děda asi na mysli, jsem si uvědomil až druhý den, když jsem vojáky uviděl v cukrárně “U Hůlů”, jak se přecpávají neskutečným množstvím indiánů se šlehačkou. Dostal jsem strach, že mi matka nebude moci koupit ani ten jeden kousek, co mi pokaždé kupovala.
Nešlo samozřejmě o indiány se šlehačkou. Ztratili jsme samostatnost. Události před 15. březnem 1939 se na Prahu valily jako lavina.
Už od 10. března bylo pražské vládě jasné, že rozbití Československa je realitou. Slovenský sněm odhlasoval 14. března vytvoření samostatného Slovenského státu a Tiso požádal Hitlera o ochranu. Vzápětí překročilo maďarské vojsko hranice Podkarpatské Ukrajiny. Odpoledne pak prezident Hácha a ministr zahraničí Chvalkovský odjíždějí do Berlína na jednání s Hitlerem. Zde jsou vystaveni nepředstavitelnému nátlaku, kdy Göring podle Háchova záznamu cynicky pronesl: “Bylo by mi celkem líto, kdybych musel toto krásné město (Prahu) zničit. Avšak musel bych to udělat, aby Angličané a Francouzi viděli, že moje letectvo umí vykonat stoprocentní práci. Oni tomu nechtějí věřit a já bych jim o tom chtěl podat důkaz.” Duševně a fyzicky zcela vyčerpaný Hácha (musel dostat povzbuzující injekci) před čtvrtou hodinou ranní podepisuje společné prohlášení: “…Na obou stranách se došlo souhlasně k přesvědčení, že cílem všeho snažení musí být zajištění klidu, pořádku a míru v této části střední Evropy. Československý státní prezident ve snaze sloužit této věci klade osud českého národa s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše. Vůdce přijal toto prohlášení a rozhodl se, že přijme český národ pod ochranu a že mu zaručí autonomní vývoj národního života, odpovídající jeho nezbytnosti.” Od páté hodiny ranní 15. března oznamoval Český rozhlas, že v nejbližších hodinách dojde k okupaci německou armádou. Večer přijel do Prahy Hitler a ubytoval se na Hradčanech, kde byl pozdraven vládou premiéra Berana. Den poté byl zřízen Protektorát Čechy a Morava.
