Jako osmnáctý na světě a jako první obyvatel nepřímořského státu obeplul zeměkouli. Několikrát se zúčastnil závodu “osamělých” mořeplavců přes Atlantik z anglického Plymouthu do amerického Newportu. Znovu a znovu se vydával na cesty po všech oceánech. Předešel tak spoustu jachtařů, kterým břehy jejich země omývá moře. Při svých cestách po světových oceánech navštívil místa, kam ještě žádný Čechoslovák nevstoupil.
“Dnes už si přesně nevzpomínám, jak jsem přišel na nápad zúčastnit se závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik. Myslím si však, že to přišlo nějak samo od sebe. Dlouho předtím, než jsem prvně stanul na palubě námořní plachetnice, jsem se již zajímal o vše, co nějak souviselo s mořem, loděmi a plachtami. Šumění vody, pleskot vln o příď lodě, vzduté plachty pod nápory větrů a rychlost – to vše působilo jako narkotikum.”
Richard Konkolski musel absolvovat čtyřleté studium na námořní škole ve Varšavě zakončené zkouškami na kapitánský diplom. Stavba lodi mu, i přes vydatnou pomoc přátel, zabrala dva roky. Trvalo tedy, než se mohl se svou sedm a půl metrů dlouhou “Niké” postavit na start nejprestižnějšího jachtařského závodu. Dne 17. června 1972 si splnil dávný sen a společně s dalšími 54 závodníky z celého světa se vydal napříč Atlantikem. V tomto ročníku ho však opustilo štěstí, a hned po několika dnech plavby se mu zlomil stěžeň. Konkolski však přes tyto potíže plavbu dokončil, i když do výsledkové listiny nemohl být započítán, neboť doplul až po oficiálním ukončení soutěže.
Po těchto, podle Konkolského nevydařených závodech se na moře vrátil. A to aby jako osmnáctý na světě a první “suchozemec” obeplul sám zeměkouli. “Za dobu plavby jsem navštívil třicet různých ostrovů, přístavů a kotvišť. Na mnoha těchto místech poprvé zavlála československá vlajka. V příštím měsíci začnou řádit hurikány u břehů jižní Afriky a postupně budou putovat přes Indický oceán směrem k Austrálii,” vzpomíná Richard Konkolski na své připlutí do Austrálie koncem roku 1973.
