Napoprvé se Nain Singh do Tibetu ještě nedostal. Podezřívavý úředník ho vrátil z hranic zpět a Singhovi nepomohlo ani přestrojení za koňského handlíře. Napodruhé, když se vydával za obchodníka s kořením z Ladakhu a do čepice si připevnil falešný cop, to už vyšlo. Vstup mu byl povolen pod podmínkou, že se nevzdálí od karavany, s níž do země cestoval.
Píše se rok 1864, kdy Nain Singh tajně putuje z Kašmíru přes Nepál do Tibetu. Jako místní má velkou šanci, že se do země dostane. Od roku 1792 sem totiž mohou vstoupit pouze asijští kupci a poutníci. Pro Evropany je Tibet uzavřen. Nain Singh je prvním z anonymních tajných zeměměřičů-agentů podílejících se ve službách Británie na tzv. “Velkém trigonometrickém měření”. Měření, které britská vláda v Indii zahájila roku 1802 a při němž se změřilo a zmapovalo celé panství v Indii.
Nain Singh má za sebou asi roční výcvik. Umí kráčet pevným krokem, odpočítávat přesně kroky pomocí buddhistických růženců, a vypočítat tak ušlou vzdálenost. Všechny údaje se přitom musí naučit nazpaměť, ne vždy je totiž možné pořídit si během cesty záznamy. Pro každý případ má v modlícím mlýnku ukryty kousky papíru a kompas. Teploměr si schová do duté vycházkové hole a sextant do tajné přihrádky uvnitř lékárničky nebo přenosné pokladny. S krycím jménem Pandit, vztaženém posléze na celou skupinu zeměměřičů, zjišťuje nejen úhly a vzdálenosti, ale při svém putování objevuje vzdálené národnostní skupiny, dosud mimo svou oblast neznámé. Oplývá všemi vlastnostmi, které má mít veliký cestovatel – vyznačuje se důmyslem, energií a trpělivostí.
Jeho úkolem je změřit cestu do Lhasy. Když zjistí, že karavana, od které se nesmí hnout, do hlavního města Tibetu nesměřuje, předstírá nemoc, aby se později připojil k jiné, jež Lhasu za cíl měla. Samotnému by se mu cesta nemusela vyplatit. V krajině se pohybují bandité, kteří představují ještě větší nebezpečí než ubohé silnice, chatrné mosty nad propastmi či vratké pramice přepravující náklady přes burácející řeky. Na cestě do Lhasy se dokonce načas věnuje svému původnímu povolání učitele, aby si opatřil dostatek peněz na své další putování.
Ze strachu před prozrazením vychází v Lhase se svým sextantem jenom v noci a pozorování provádí ze střechy svého domu. Polohu Lhasy přitom určuje naprosto přesně! Cestou zpět přes Manasarovár má, opět na hranici, problémy, nalézá však jinou, nestřeženou trasu do Nepálu. Jedenadvacet měsíců po svém odchodu se navrací do střediska zeměměřičského projektu v Déhrádúnu, ležícím asi 200 kilometrů severovýchodně od Dillí. Rok nato je pověřen dalším úkolem: prozkoumat prameny Indu a proslulá tibetská naleziště zlata. Je zřejmé, že “Panditi” mají na práci víc než pouhé zeměměřičství. Nain Singh a jeho druhové jsou na horním toku Indu odhaleni jistým náčelníkem, zřejmě přičiněním agenta pracujícího pro obě strany. Nic vážného z tohoto odhalení ale nevzejde, a první “Pandit” posléze dorazí k nalezištím zlata ve výšce 5000 metrů. Z řady nepoznaných agentů-zeměměřičů ve službách britského kapitána Montgomeryho vystoupili z anonymity až Nain Singhův nástupce Kišen Singh, který podnikl nejdelší a nejpozoruhodnější výpravu na kraj pouště Gobi, a Kintup (krycím jménem K. P.), jenž pátral po pramenech Brahmaputry.
