“Na vsích dostane člověk jen kyselé mléko a nepečené, černé těsto a něco krupice vařené,” napsal z Charpatu svému příteli Vojěchu Náprstkovi rokycanský rodák Josef Wünsch. Na svých cestách měřil, zakresloval a opravoval málo prozkoumaná a nepřístupná místa Evropy, Asie i Afriky.
Hubený vysoký profesor, který svou pořádkumilovností, cílevědomostí a tuhou disciplínou naháněl svým žákům hrůzu, málokdy řekl něco vtipného, a když, tak s notnou dávkou sarkasmu. Tak ho viděli jeho žáci.
Narodil se 29. června 1842 v Rokycanech. Vystudoval gymnázium a potom filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se učitelem a během prázdnin cestoval.
Jeho první cesta ho zavedla r. 1874 do Německa, Dánska a jižního Švédska. O rok později přišla na řadu alpská část Rakouska, Uhry a Halič. Jihovýchodní výspa mocnářství ho ovšem nezastavila. Pokračoval tureckým územím východního Balkánu do Cařihradu a zpět do Čech se dostal přes Egejské moře, Jaderské moře a přístav Terst.
Po dalších třech cestách, z nichž nejdelší končila až v severoafrickém Tunisu, byl dostatečně připraven na vrchol svého badatelského úsilí.
Dne 25. října 1881 stál Wünsch na lodi plující z Terstu do Egypta. Tam se však objevily první problémy. “Do Tanty už poslali vojsko. Arabi Bey řekl, že jakmile první evropský voják vstoupí do Egypta, dá na Evropany střílet. Nejspíše to nebude zlé, neboť zdejší Řekové se na to již náramně těší, že prý si na hrobech něco vydělají,” píše v roce 1882 z Káhiry.
Zlé to ale bylo. Pokračovat dál do Súdánu nemohl pro povstání al-Mahdího, takže byl nucen změnit plán cesty. Nakonec kvůli povstání Arabiho Beye musel uprchnout z Egypta a jeho cílem se stal Kurdistán a Arménie.
Byl v neustálé finanční tísni. Poté co si vyzvedl 1800 franků ve zlatě, zaslaných jeho přítelem Vojtěchem Náprstkem do Banque Imperiale Ottomanne, napsal: “Celkem pozoruji, že jste při tomto kšeftu se mnou mnoho nevydělal, ať vám to pánbůh odmění, zde byste toho ode mne se nikdy nedočkal.”
V Charpatu si prodloužil o další rok dovolenou, aby mohl pokračovat v započatých výzkumech. “Za dva dny se vydám do Dersimu na území Duskik-Durdů, kam ještě noha žádného kartografa nevstoupila,” napsal Náprstkovi v květnu 1982. Po návratu do Čech v září 1893 se Josef Wünsch plně věnoval publikaci svých poznatků v časopisech i knižně. Byl znám jako pravidelný přispěvatel tehdy populárních časopisů Lumír, Květy, Osvěta či Světozor. Potlesk sklidil i za svou kartografickou činnost – podařilo se mu zmapovat 16 278 km² pramenné oblasti Eufratu a Tigridu. V roce 1900 věnoval všechny své sbírky z této i z dalších cest Náprstkovu muzeu v Praze. Zemřel roku 1907.
