Je čaj zázračným nápojem, jak se tvrdí v odborných studiích, ale i bájích? Milovníci čaje nedají na svůj oblíbený nápoj dopustit a své nadšení pro zeleně, nažloutle či hnědě zbarvený obsah oblíbeného šálku zdůvodňují pomocí lékařských expertiz. Léčivé účinky čaje jsou nepopiratelné, ale zcela vyloučit se nedá ani to, že si čajem může člověk také ublížit. Pomáhá, nebo škodí?
Napsal a vyfotografoval Topí Pigula Slovo čaj se stalo synonymem většiny horkých nálevů z vody, květů či lístků bylin. Heřmánkový, stejně tak jako lipový čaj je oblíbeným receptem babiček, přestože neobsahuje ani snítku z čajovníku, který dává celému nápoji jméno. Jako se pravověrný vinař pousměje nad borůvkovým vínem, které má se skutečným vínem podobný pouze způsob přípravy, tak si čajový milec neodpustí udivený pohled na sáček s názvem „exotické ovoce“ a znechuceně se zamračí nad instantním čajem. Máčet čaj uzavřený v hedvábném pytlíku je vynález z roku 1903. Později sestoupil pytlík z hedvábného piedestalu do papírové obyčejnosti. O jeho rozšíření se zasloužil Američan Thomas Sullivan, kterému je někdy připisováno, že čajový sáček vynalezl. Nicméně byť je balení a prodej čajových sáčků samostatným podnikatelským odvětvím, stovky milionů lidí v Asii si pořád sypou čaj přímo do konvice.
Čaj není jen nápojem pomáhajícím dodržovat pitný režim. V Japonsku se obřad s ním stal pevnou součástí tradic a kultury této ostrovní země, v Číně ho znali už tři tisíce let před naším letopočtem, v Británii bylo setkání u čaje výsadou aristokracie 19. století, a v Americe se čaj stal součástí boje za nezávislost. Srovnání japonského čajového rituálu s evropským zalitím sáčku s čajovou drtí je stejně absurdní jako srovnání nejlevnější konzumní lihoviny s ušlechtilým koňakem, který byl k dokonalosti dotažen léty zrání v prastarých sudech. „Pořádný šálek čaje se dnes najde čím dál hůř,“ píše Henry Hobhause v knize Šest rostlin, které změnily svět.
Ponecháme-li stranou sběr, se sklizenou surovinou se zachází jako s vojtěškou: cpe se do velkých strojů, tam se rozmačká a smíchá, až je s ní netříděný prach, ten se pak porcuje do malých sáčků, jejich papír pak „obdaruje“ čaj další příchutí. Z jejich obsahu se získá nanejvýš hrubý silný nálev, který ale nemá zpravidla nic jiného než tmavou barvu.Zelený, nebo černý? To nejzákladnější rozdělení čaje na zelený a černý má poměrně velký vliv na obsah farmakologicky účinných látek. Hlavní rozdíl je v procesu fermentace – dává černému nápoji nejen jeho barvu, ale také uvolňuje některé z látek, které čaj obsahuje. Fermentace je biochemická reakce, během které dochází k oxidaci buněčného obsahu. Proces probíhá při teplotě 35–40 stupňů Celsia v takzvaných fermentačních místnostech a právě na správné době ukončení procesu závisí kvalita, barva i vůně čaje. V našich zeměpisných šířkách je černý čaj mnohem populárnější než zelený. Přesto se zdá, že pozitivní účinky na lidské zdraví toho druhého jsou vyšší. Důvodem, proč se čaj zalévá vroucí vodou, je fakt, že některé z uvolněných a přeměněných látek se mnohem lépe uvolňují v horké vodě. Proces fermentace se dá v různých fázích zastavit, což umožňuje rozšířit nabídku o „polofermentované“ čaje zvané oolong. Lékárnička na dně Strašáků má současná civilizace mnoho. Mezi ty nejčastější, které souvisejí s naší moderní civilizací, patří rakovina a stáří. Pokusy na myších prokázaly, že zelený čaj chrání před vznikem některých typů rakoviny. Skupina myší pila odvar z lístků zeleného čaje a poté byla vystavena účinkům rakovinotvorné látky a UV záření. Ukázalo se, že počet výskytu nádorového onemocnění byl o osmdesát osm procent nižší než u kontrolního vzorku, který pil čistou vodu.
Čajový nálev v sobě obsahuje desítky různých látek a u mnohých z nich byly prokázány farmakologické účinky. Nejznámější jsou antioxidanty, které mají v některých případech schopnost zastavit proces stárnutí buněk. Jde o schopnost likvidovat volné kyslíkové radikály a bránit tak buněčné struktury před oxidačním poškozením. Časopis Food Today udává, že některé látky v čaji (katechiny) mají antioxidační schopnosti dvacetkrát vyšší než vitamin C. Jsou schopny chránit lidskou DNA před radiačním poškozením. Extrakt ze zeleného čaje také dokáže chránit před jedním z typů akutního poškození ledvin. Kalifornští badatelé rovněž publikovali hypotézu, že pravidelné pití čaje může mít za následek větší pravděpodobnost otěhotnění. Podle jejich výzkumů ženy, které denně vypily alespoň půl šálku čaje, měly dvakrát vyšší pravděpodobnost otěhotnění než ty, které čaj nepily vůbec. Čajové lístky obsahují také stopové prvky důležité pro tělo, ať už draslík, hořčík, či fluor, který je i v případě čaje udáván jako prevence před zubním kazem. Ale i čajem se člověk může předávkovat.
„V podstatě jsem se na maturitu začal učit až poslední dny. Známí mi doporučili udělat si opravdu silný nálev z čajových lístků a obyčejných čajových sáčků. Poslechl jsem a za několik desítek minut jsem věděl, že čaj je povzbuzující droga. Chtěl jsem vydržet učit se co možná nejdéle, a tak jsem čajovými lístky opravdu nešetřil. Po vypití mi bušilo srdce, tlak musel vyskočit někam opravdu hodně vysoko a tu noc se mi nepodařilo usnout. I schopnost koncentrace byla narušená, takže mi čaj spíš uškodil než pomohl,“ říká absolvent jedné z ostravských středních škol a potvrzuje tak starou moudrost, že všeho moc škodí.Životabudič Čaj je nejčastěji srovnáván s kávou, a to díky obsahu kofeinu. Jde o chemickou látku se za vzorcem C8H10N4O2. Podporuje bdělost, zlepšuje koncentraci a stimuluje oběhový a respirační systém. Rozdíl ve vstřebávání kofeinu u kávy a čaje je značný. Zatímco u kávy nastupují účinky v podstatě okamžitě, u čaje je působení rozloženo na několik desítek minut. Důvodem jsou další látky obsažené v čaji, které nástup kofeinových účinků brzdí.
Kromě čajových lístků a kávových zrn kofein obsahuje několik desítek dalších rostlin, včetně kakaových bobů nebo kolových oříšků. Kofein se v těle neukládá, je z těla postupně vyloučen s močí.
Kofein však může být pro člověka i smrtelným jedem v koncentraci 150 miligramů na kiligram tělesné hmotnosti. Navíc je Mezinárodní olympijskou federací zakázán jako stimulant. Logicky by to znamenalo, že by vrcholoví sportovci neměli pít silný čaj. Mezi další negativní účinky většího množství kofeinu může být infarkt a problémy s ledvinami, protože se jedná o diuretikum. Ve velkých dávkách vede k pocitu podráždění, neklidu, nespavosti, ztrátě energie, popřípadě i křečím. Kofein zvyšuje odbourávání vápníku z těla, což není vhodné zejména pro kojící matky. Takže i u čaje platí, že „dobrého pomálu“.
Čaj v hlavní roli
Čaj sehrál významnou roli v historii Spojených států, zejména při úsilí o odtržení severoamerických korunních kolonií od jejich mateřské Anglie. Střediskem protibritského odporu se stal severoamerický přístav Boston, hlavní překladiště čaje dovezeného britskou Východoindickou společností a středisko podloudného obchodu s čajem, který citelně poškozoval britské zájmy. Krize vyvrcholila v roce 1773, kdy 28. prosince vnikla skupina 40 členů organizace Synové svobody na britskou loď v přestrojení za indiány a vyházela 350 beden čaje do moře. Britové v přístavu vyhlásili stanné právo, přístav uzavřeli a posílili vojenskou posádku ve městě. Toto opatření se však setkalo s všeobecným bojkotem britského zboží a začlo tajné vyzbrojování obyvatelstva. Ozbrojený postoj Američanů byl pak důvodem k válce, která skončila vytvořením nezávislých Spojených států amerických.
Vedlejší efekty
* Čaj, který se v rámci obchodu s Čínou přepravoval přes oceán, je citlivý na vlhkost a jeho případné znečištění mořskou vodou by bylo pro náklad čaje fatální. Aby loď plula pokud možno co nejvyváženěji a náklad vzácného čaje byl co nejlépe chráněn, byla používána takzvaná mrtvá váha. Materiál musel být voděodolný, těžký a nejlépe takový, aby se s ním dalo obchodovat. V případě přepravy čajových zásilek se touto „mrtvou váhou“ staly čajové servisy čínského porcelánu. * Henry Hobhouse v knize Šest rostlin, které změnily svět o porcelánovém šálku píše: „…vážil v 18. století necelých 60 gramů a jídelní talíř asi 200 gramů. Pokud průměrný kousek porcelánu vážil dejme tomu 110 gramů a pokud se porcelánu ročně dováželo 40 tun, znamená to, že se každý rok do Evropy dostávaly průměrně více než 2 miliony kusů porcelánu.“ Evropa tak získala miliony kusů vynikajícího čínského porcelánu, které jsou nyní předmětem sběratelských vášní a součástí muzejních sbírek.
