Je známo, že Benátky jsou postaveny na laguně v Jaderském moři.
Jsou proto mimořádně citlivé na kolísání mořské hladiny. Problém zhoršuje i skutečnost, že se město samo mírně sesedá. Ve 20. století byly také rozšířeny a prohloubeny mnohé kanály, aby mohly do přístavu vplouvat i velké lodě. Z těchto důvodů nejsou dnes Benátky uchráněny ani extrémně vysokých přílivů, ani velkých vlnobití při bouřích, které pravidelně přináší vítr zvaný Scirocco. Stoupající voda prosakuje do pórovitého vápence, z něhož jsou vystavěny benátské domy, a je příčinou jejich rychlé destrukce. Obyvatele i odborníky, kteří usilují o záchranu Benátek, proto vždy zajímalo, jak to vlastně s “potápěním” jejich města je. Podle údajů z minulosti lze totiž i lépe předvídat události příští. Přesná měření se však vykonávají teprve od r. 1872. Jak to bylo předtím, nikdo nevěděl. Tedy až donedávna. Podařilo se zjistit, že benátský malíř Canaletto pořizoval ke svým obrazům náčrtky zařízením zvaným camera obscura. To je jakýsi předchůdce dnešního fotoaparátu. Sestává z temné skříňky s malým otvorem, jímž procházejí paprsky a na protilehlé stěně vytvářejí převrácený obraz předmětů. A tyto obrazy používal Canaletto jako skici pro svá plátna. Lze tedy s jistotou říci, že Canalettovy obrazy věrně zachycují úroveň mořské hladiny v době, kdy svá díla maloval – před více než 230 lety.
