V roce 2 n. l. byly Pompeje postiženy strašlivým zemětřesením, které mělo za následek značnépoškození městských budov. Opravy byly pozastaveny v roce 62 n. l., kdy se země otřásla podruhé.Před dalším dokončením rekonstrukcí přišla osudová pohroma. Dne 24. srpna 79 n. l. se probudil Vesuv, který byl v té době pokládán za dávno vyhaslou sopku a horu s plochým pahorkem. Pompeje byly tímto překvapivým a silným výbuchem zcela pohřbeny.. . . . .
 … |
Náhlá erupce Vesuvu vymazala z povrchu zemského kromě Pompejí také Herculaneum.Pompeje byly zahaleny čtyřmetrovou pokrývkou sopečného písku, popelu a kamení.
 Pompeje |
Takto zůstaly utajeny do roku 1594. Při kopání zavlažovacího kanálu na pozemcích hraběte Muzzia Tuttavilly byly objeveny první dochovalé základy domů. Teprve až v roce 1637 identifikoval Pompeje Němec Holstenius a započaly archeologické práce. Ty trvají dodnes. Do Pompejí přijíždějí studenti archeologie, kteří velmi jemně odebírají písek a sopečný popel, zakrývající dosud neodkryté domy a ulice. Některé dříve nalezené umělecké předměty se rozdaly jako diplomatické dary, další skončily v Muzeu archeologie v Neapoli. Pokud navštívíte Pompeje, neměli byste zmíněné muzeum v Neapoli vynechat. Vystavené exponáty z Pompejí vám tak ucelí představu o kulturní a umělecké vyspělosti tohoto města. Nejvzácnější jsou fresky a mozaiky. Zajímavé jsou také v popelu uvězněné tvary lidských těl. Italský archeolog Giuseppe Fiorelli zjistil, že když do prázdného prostoru nalije sádru, zachytí tak podobu mrtvého člověka. Tímto způsobem se v Pompejích podařilo “obživit” 13 těl. Říká se, že Pompeje nebyly zničeny náhodně. Byl to trest za zhýralý život, jaký vedli místní lidé. K prostopášné zábavě sloužilo mužům celkem dvacet pět veřejných domů a erotické služby byly nabízeny i v krčmách a zájezdních hostincích. Stavitelé se předháněli, kdo vybuduje honosnější a velkolepější dům. Ulice však byly plné špíny a odpadků. Vesuv je nyní ve fázi klidu, na kterou ale navazuje nové erupční období. Podle zvyku Vesuvu by měla další činnost přijít někdy ve třetím tisíciletí. Možná také dřív.
