První porcelán přivezl z Číny do Evropy slavný benátský cestovatel Marco Polo roku 1292. Čtyři sta let trvalo evropským alchymistům, než se jim podařilo tuto nejušlechtilejší keramickou hmotu vyrobit. Vývoj porcelánu, jehož název je odvozen z toho, že se průsvitností podobal ulitám plže označovaného v Itálii jako “porcella”, byl velmi dlouhý.. . . . .
V Číně byl porcelán vynalezen a poprvé vyroben dávno před naším letopočtem, ale teprve v 15. století byl do Evropy dovážen. Stalo se tak díky objevení námořní cesty do východní Asie zásluhou Portugalce Vasco de Gamy, po níž byly zahájeny s Čínou obchodní styky. Cena porcelánu však byla nesmírně vysoká, proto se objevily snahy vyrábět jej i na starém kontinentě. Historie tvrdého evropského porcelánu je proti čínskému mlaďoučká. Začíná prakticky až jeho vynálezem v roce 1709 v Míšni.
MÍŠEŇ
Dvůr saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného se sídlem v Drážďanech byl bohatě zásoben východoasijským porcelánem. Tato záliba stála panovníka značné výdaje, proto vyvíjel usilovnou snahu, aby se v jeho zemi vyrábělo zlato, ale také porcelán. Není divu, že se brzy zadlužil. Vysvobozením pro něj byl geniální alchymista, šikovný lékárník a dobrodruh J. F. Böttger (1682 až 1719). Léta se mu dařilo včas uprchnout, když se trpělivost jeho chlebodárců v čekání na objev zlata začala povážlivě ztenčovat. Při svém posledním útěku, v roce 1703, byl však v Hradci Králové v Čechách zadržen a odvezen do Míšně na hrad Albrechtsburg, vybaven zcela novým úkolem – vyrobit porcelán. A světe div se, skutečně se mu to podařilo. 28. března léta páně 1709 oficiálně oznámil saskému dvoru ukončení zkoušek a zhotovení prvního evropského porcelánu. Zpočátku, z obavy před prozrazením výrobního tajemství, vyráběl hmotu Böttger osobně. Tajemství receptury později sdělil jen jednomu pracovníkovi a dalšímu pouze návod, jak provádět výpal.
Dlouho trvalo míšeňským, než se odpoutali od východoasijských vzorů. Zasloužil se o to především sochař a modelář J. J. Kaendler – mistr monumentální i drobné plastiky, který dokázal z porcelánu vymodelovat originální a osobité rokokové figurky. Ale to samozřejmě nebylo všechno. Výrobní program manufaktury se v průběhu let rozšiřoval na řadu souprav určených především pro královský dvůr. Proslulým se stal například “Labutí” a “Dračí” servis a samozřejmě také soubor zdobený podglazurovou kobaltovou modří – takzvaným “cibulovým vzorem”.
Za Saskem pochopitelně nezůstala pozadu ani okolní Evropa. Výroba porcelánu se velmi rychle rozšířila také ve Francii, Itálii, Maďarsku, Anglii, Rakousku, Rusku a samozřejmě v Čechách.
HISTORICKÁ OSMIČKA
Češi to neměli za Rakouska s podnikáním zrovna nejsnadnější. Vídeň neposkytovala ze strany vládnoucích kruhů prostředky na rozvoj, ani si nepřála žádnou zbytečnou konkurenci. Stejně tak to bylo i s porcelánem, neboť ve Vídni byla od roku 1718 v provozu císařská manufaktura. Jenže podmínky pro výrobu porcelánu byly v západních a částečně severních Čechách víc než ideálně příznivé. Jednak se tu vyskytovaly kvalitní suroviny, jednak dostatek dřeva a později uhlí k vytápění pecí.
První pokusy o výrobu porcelánu nastaly v Hájích již v roce 1789. Do roku 1815 vzniklo v českých zemích továren osm. Nejstarší z nich je porcelánka v HORNÍM SLAVKOVĚ. Od svého vzniku až do současnosti je nepřetržitě v provozu. Továrna nesla od konce 18. století jméno svého majitele Haase, ke kterému se připojilo i jméno pozdějšího majitele Jana Babtisty Czjzeka (dnes Čízka). Slavkovská továrna dosáhla mimořádného rozkvětu především díky svým jídelním, kávovým a čajovým soupravám, dokonce si získala pochvalu i samotného císaře Ferdinanda a začala své výrobky vystavovat na pražských i vídeňských výstavách. Po roce 1958 patřila, jako všechny porcelánky, pod Karlovarský porcelán, ale po privatizaci v roce 1992 se vrátila ke svému proslulému obchodnímu jménu.
Další z historické osmičky byly – Klášterec, Stružná, Dalovice, Chodov (ty nyní patří do velké porcelánové rodiny s hraběcím jménem THUN, ke které se dostaneme později), Stará Role, Březová a Loket.
STAROROLSKÝ PORCELÁN MORITZ ZDEKAUER a. s. patří mezi naše nejvýznamnější exportéry porcelánu, a to především užitkového, tedy jídelních, kávových a čajových souprav. Naproti tomu PIRKENHAMMER – manufaktura V BŘEZOVÉ, kterou nedávno Stará role odkoupila, se pyšní svou exkluzivní a oku lahodící výrobou ozdobného porcelánu s vysokým podílem dekorace, jako například ručně malované secesní vázy, zlatem a kobaltem zdobené mísy či svícny, nebo sítotiskem dekorované sváteční servisy.
PORCELÁN NA HRAD!
Porcelánový boom nastal po roce 1850, kdy bylo založeno celkem 53 porcelánek. Mezi ně patřila například manufaktura v Loučkách. Dnes se firma LEANDER LOUČKY specializuje na kompletování souprav a jejich náročnou dekoraci. Vyrábí i doplňky k těmto soupravám, jako dózy, vázy a svítidla. Mohli bychom ji ovšem nazývat také “dvorním dodavatelem” v České republice, neboť její jídelní soupravy již delší dobu slouží v jídelnách Parlamentu, Kanceláře prezidenta a Hradní stráže. Nedávno zvítězila také ve výběrovém řízení na dodávku porcelánu pro senát. O úkol vybavit senátory porcelánem se Loučky podělí se Starorolským porcelánem Moritz Zdekauer a. s.
FILOZOFICKÝ “CIBULÁK”
Už více než celé jedno století především ruce žen tvarují a zdobí “cibulový porcelán” na severozápadě Čech, v Dubí u Teplic. Od svého osamostatnění na počátku devadesátých let společnost hledá a nachází stále nové cesty a směry k podpoře zájmu o zboží, které produkuje. Porcelán s “cibulovým vzorem” vyrábí akciová společnost Český porcelán pod obchodním označením “Rokoko”. Kolika lidem přinesl asi tento námět radost? Těžko říci, když jej svět zná již neuvěřitelnou čtvrtinu tisíciletí. “Cibulák”, tedy porcelán dekorovaný modrým podglazurovým vzorem, převzala v letech 1738 až 1739 manufaktura v Míšni z čínských předloh, a odtud se dostal k nám. Málokdo ovšem ví, že každý na “cibuláku” stylizovaný plod či rostlina má podle východoasijské filozofie vlastní význam. Bambus ztělesňuje sociální horní vrstvu, kytice z aster představuje čas, granátové jablko je symbolem plodnosti a pivoňka zastupuje symbol bohatství a vznešenosti. Broskev je nesmrtelnost. “Cibulový vzor” se nápadně odlišuje od všeho ostatního především svou nehonosnou jednoduchostí, střídmostí tvaru i ornamentu. Navozuje pohodu jak na svátečním stole, tak u snídaně na chalupě. Přes své stáří je i v moderní době velmi praktický, neboť je jediným dekorovaným porcelánem, který můžete používat pro mikrovlnnou úpravu jídel a omývat v myčce nádobí. Moderní je také svou ekologičností, protože způsob dekorace neumožňuje ani ve stopových množstvích výluh do potravin.
THUNOVA ŘÍŠE
Největší rozkvět a zenit výroby porcelánu s vysokým podílem exportu nastal ve dvacátých letech našeho století. Pohromou byla, stejně jako jinde, hospodářská krize a druhá světová válka. Po ní se ujaly řízení porcelánek národní správy a výroba byla obnovena již v polovině roku 1945. Zásadním mezníkem bylo spojení malých závodů do společného podniku Karlovarský porcelán k 1. 4. 1958, který sdružoval všechny porcelánky v zemi a prakticky do konce osmdesátých let, kdy se začal rozpad na menší továrny, manufaktury a provozy, byl monopolním výrobcem užitkového, figurálního a ozdobného porcelánu v Československu.
Někdejší státní podnik byl v letech 1991-1992 privatizován na řadu dílčích podniků. Část tohoto státního podniku získala ve veřejné soutěži akciová společnost Porcela plus Praha, která vytvořila privátní akciovou společnost Karlovarský porcelán (Jde o porcelánky: Klášterec, Nová Role, Chodov, Loket, Lubenec, Most a VÚJK Březová – výzkumný ústav jemné keramiky). Od roku 1993 označuje všechny svoje výrobky jednou značkou THUN, kterou společnosti dala nejstarší z jejích porcelánek, a to KLÁŠTEREC NAD O HŘÍ.
Svým datem narození 1794 je historicky druhou nejstarší manufakturou v českých zemích. Svůj věhlas si vydobyla díky tvarové dokonalosti a mimořádnému výtvarnému zpracování svých výrobků. Právě zde byl například vyroben slavný jídelní servis pro vídeňský císařský dvůr a jemu podobný tzv. “thunský” servis s rodovým znakem.
NÁDOBÍ PRO KREML
Koncem loňského roku byla ze závodu v NOVÉ ROLI exportována vůbec největší zakázka v historii firmy – jídelní servis pro ruský Kreml, skládající se z 26 175 kusů stolního nádobí špičkové kvality. Část z nich je dekorována mimořádně náročnou technikou takzvaného “pravého leptu”, kterou dnes ve světě ovládá jen minimální množství výrobců.
Každá “thunovská” továrna má svou vlastní jedinečnost a tradici. Například CHODOV je proslulý svou specializací na růžový porcelán, a na rozdíl od jiných výrobců používajících růžovou glazuru manufaktura Chodov zbarvuje již samostatnou porcelánovou hmotu, kterou pak překrývá průhledná glazura. A mohli bychom pokračovat dále. Ale pojďme si raději říci ještě něco o tom alchymistickém tajemství, jež lékárník Böttger nechtěl nikomu prozradit.
JAK SE DĚLÁ PORCELÁN
Je to vlastně jednoduché – 50 % kaolinu a po pětadvaceti procentech křemene a živce. Jsou samozřejmě i zvláštní druhy, do kterých se přidávají další přísady, jako například kostní porcelán z Anglie, ale tím se teď nenechme mást. Za mokra se tohle všechno dohromady velmi jemně semele a přesítuje přes velmi hustá síta. Pak se buď nechá porcelánová hmota pro odlévání složitých produktů v sádrových formách, nebo se – pro užitkový porcelán – na kalolise oddělí voda a na vakuolise vzduch. Z takto upravené hmoty v přípravně se vyrobí tvárné, šedivé válce takzvané “truble” porcelánové hmoty o různých průměrech.
Ty se zatočí do sádrových forem a výrobky se nechají vyschnout. Teď dochází k prvnímu setkání hmoty s ohněm v přežahu při teplotě asi 930°C. Přežahlý výrobek se polije glazurou, která se skládá v podstatě ze stejných surovin (ale v jiném procentickém zastoupení) a speciálních příměsí. Naglazovaný budoucí hrneček nebo talíř se podruhé setkává s ohněm v ostrém výpalu při teplotě 1380 až 1400°C. Potřetí ohněm prochází po roztřídění podle kvality a dekorování, nejčastěji v 820 stupních. Způsobů dekorace je nepřeberné množství – nejběžnější je vypalovací tisk, ale používá se i ruční malba či drahé kovy, jako zlato a platina.
U PROSTŘENÉHO STOLU
Můžu si dát kafe z plastikového kelímku, můžu obědvat sendviče z ubrousku, ale proč bych to dělala? Nebo aspoň proč bych to dělala denně? Je to neestetické a konzumní. Vždyť kultura stolování, kterou si již nemůžeme představit bez porcelánu, tvořícího spolu se sklem dominantu prostřeného stolu, patří k civilizovanému rodinnému i společenskému životu. Pro široké vrstvy obyvatelstva se sice porcelán stal dostupným teprve koncem minulého století, ale dnes už dosahuje ve vyspělých zemích jeho roční spotřeba 2000 gramů na obyvatele.
Víte vůbec, jak taková správně prostřená tabule vypadá? Na co vůbec jsou všechny druhy skleniček, talířů a dalších nádob?
Existuje několik druhů stolničení. Podle jednoho z nich tvoří základ tabule takzvaný “klubový” talíř, což je velký porcelánový talíř, na který se servírují všechna jídla – od předkrmů na dezertním talířku, přes polévku v hlubokém talíři, která se obvykle přináší v polévkových mísách, po hlavní jídla na mělkém talíři, která mohou mít několik chodů. Na stole se může po levé straně objevit ještě jeden talířek menší než dezertní, takzvaný “chlebový”, na kterém je během celého menu pečivo. Nad ním miska na kompot či salát.
Po pravé straně se třpytí skleničky. I ty mohou být připraveny různě, například do trojúhelníku či do úhlopříčky se skleničkami protějšího stolovníka, a také jejich tvar má odpovídat druhu nápoje. Na závěr menu se může servírovat koňak a káva v šálku, spolu s mléčenkou a cukřenkou. Ale ani výběrem menu nemusí být přehlídka porcelánu a skla na stole omezena. Můžete použít ještě slánku, kalíšek na párátka, vázu, či zdobenou mísu na ovoce. Když si k tomu ještě řádně naleštíte příbory, můžete i doma stolovat jako ve špičkovém hotelu.
KOSTI A PRAVÉ ZLATO
 Model porcelánového servisu firmy Zepter je jemný a přesto překvapivě robustní a odolný. |
Jako Češi jsme pochopitelně patritoty na těch několik odvětví produkce, ve kterých vynikáme – jako je například výroba piva, skla a nebo porcelánu. Jsme zvyklí na tradiční český porcelán, stejně jako naši rodiče a prarodiče. Ale čas od času téměř každý z nás zatouží po změně, a rád se nechá okouzlit cizími skvosty. V takovém případě by ovšem neměl slevovat ze svých estetických požadavků. To se mu nestane, zakouká-li se do jednoho z osmi modelů jídelního porcelánového servisu firmy ZEPTER, které jsou jemné, a přesto překvapivě robustní a odolné.
V ČEM JE ZEPTER JINÝ?
Především v poněkud odlišné technologii, respektive složení porcelánové hmoty. Obsahuje bílou hlínu, kaolin, ale také kostní popel, což se dohromady semele ve velmi jemný prach. Právě díky tomu vzniká křehký a přece odolný porcelán. Blýskavý třpyt mu dodává glazura z tekutého skla. Dekorů najdete pochopitelně dostatečné množství, abyste mohli zažít rozkoš vybírání. Ovšem nejvznešeněji a nejelegantněji vyhlíží, pokud vám mohu poradit, pravý naleptaný zlatý okraj a pravý kobalt.
U této klasické dekorace porcelánu existuje v podstatě rozdíl mezi zlatem vysokého lesku, které se používá běžně a hlazeným matovým zlatem, které je – vzhledem k silnější vrstvě – daleko ušlechtilejší a pochopitelně i značně dražší. Hlazené zlato se tak jmenuje proto, že se po vypalování musí vyhladit.
Pravý kobalt se zase pozná podle hluboké, fialovo-modré světélkující barvy, která se na okrajích nepatrně přelévá.
JEMNÝ, PEVNÝ A TVRDÝ
První řadu předváděných modelů nazývá firma “Jemný porcelán”. Jsou výjimečně kvalitní pro pětačtyřicetiprocentní podíl kostního popela.
Ale pojďme k další řadě “Super pevného porcelánu” pro slavnostní příležitosti, zušlechtěný zlatem a kobaltem. Nadčasová kombinace této klasické elegance na nás dýchá starobylostí. Snad právě proto se mezi nimi vyjímá model “Trianon”, jež v zajímavě avantgardní formě pracuje s geometrií. A to už na naše pomyslné předváděcí molo přichází poslední série modelů z rodiny “Tvrdého porcelánu”, které se vyznačují zřetelnými tvary a klasickým vypracováním, ale také vysokým stupněm pevnosti a odolnosti.
