Na rudě potažené posteli ve stísněné komnatě jsem vtažen do polosnu, do barevného strašidelného děje. Z vyřezávané pelesti na mě vyskakuje rozchechtaný “zloveselý” démon. Nad ním polehávají dvě kubistické masky. Se skepsí v mrtvolně bílém pohledu cvakají růžovými čelistmi. Je to sen, nebo halucinace…? Za pelestí obrazy pokračují. Na protější zdi se promítá výjev z džungle. Tygr se ukrutně šklebí na šimpanze, asi proto, že drží v ruce plod z rajské zahrady. Zvěř je prorostlá liánami, rostliny se mi mění před očima v pestrobarevné ornamenty…
 Romantická krajina. Anděl strážný. |
PŘÍBĚH SVĚTA
Sním v jedné z místností litomyšlského Portmonea. V domě, kerý kolem roku 1920 opatřil freskami a malovaným vyřezávaným nábytkem univerzální umělec, spisovatel a tiskař Josef Váchal. Nechce se mi přerušovat magii působení fresek, nechce se mi z neobvyklého příběhu zpět do reality. Trhnu sebou, protože cítím, jak mě za zády hypnotizují červené obličeje noci z druhé pelesti. Mezi obličeji prosvítá hluboká, temně modrá tma, měsíc a hvězdy. Na zdi, za noční oblohou, se rozednívá v romantické krajině s M áchovsky laděnou zříceninou. Shovívavě, se založenýma rukama, nahlíží do mé duše anděl strážný. Chrání moji černou duši před čertíkem, co se po mně sápe oknem.
Jak vlastně vzniklo jedinečné dílo, které nemá v Čechách obdoby? Mystik, malíř, grafik, spisovatel, řezbář i filozof Josef Váchal se přátelil s litomyšlským tiskařem Josefem Portmanem. Portman obdivuje a sbírá Váchalovo dílo a jako jeden z mála objevuje ve Váchalovi geniálního tvůrce. V jeho duši zraje velký plán, při kterém Portman trochu využije Váchalovy chudoby, a přichází v roce 1920 s nabídkou. Chce za peníze vymalovat freskami svůj malý domek. Už tehdy Portman sní o otevření muzea opomíjenému umělci. “Jedinou mou radostí by bylo míti Vaše všechny práce – míti pro ně místnost – to by byl ráj, který ovšem se nikdy neuskuteční…” píše Portman Váchalovi. Tematicky nechává Váchalovi volnou ruku a on nabídku přijímá. Až později Váchal zjistí, že mu peníze stačí tak na barvy a jídlo. Nehledě na umělcovy strasti, vzniká obrovské, sugestivní dílo. Napohled nesourodá směs námětů a malířských stylů má ve skutečnosti logiku i vnitřní příběh. Fresky hýří fantazijními příběhy, dramatickými i parodickými prvky. Dešifrovat Váchalovo dílo je bez znalosti jeho osobního života dost složité. Pojďme se projít dalšími zobrazovanými příběhy. Strop posetý astrologickými znameními ústí u lustru k vyjádření nekonečna. Okno vrhá do místnosti mdlé světlo. V jeho svitu je barvami zhmotněn Romantický sen venkovského chlapce, kterému se zdá o svatbě loupežného rytíře. Kus napravo se téma zase mění. Je noc. Na šibeničním vrchu se odehrává ponurá scéna z Krvavého románu (Váchalův známý literární počin). Na další ploše se Váchal sám zpodobnil jako krysař promlouvající s ďábly, skřítky, strašidly a jinými obludami, které stylem připomínají dnešní komiksové postavičky. Je toho hodně na to, že jsme prošli jen jednou místností!
BIBLICKÁ KUCHYNĚ Druhá místnůstka byla Portmanovou kuchyní. Skýtala Váchalovi členitý prostor, výklenky a vestavěné skříňky probudily v tvůrci další fantazie pro čarovné malby. Hned u kuchyňských zárubní nás přivítá biblický Adam s Evou, vedle anděl posledního soudu s expresivními hlavami souzených. Pod oknem nahá postava, již opouští duše – Pomíjivost lidské marnivosti. Syrově pojednaná náboženská tematika, mystika, ukřižování, muzicírující andílci ve stylu novobarokního kýče. Úvahy o křesťanství uzavírá nebeská idylka ve stylu futurismu. To všechno se zrodilo ve Váchalově geniálním mozku a díky prozíravému Portmanovi můžeme neobvyklou hru fantazie obdivovat i my. RENOVACE Kdyby ale nebylo pana Jaroslava Horáčka, žádné fresky bychom dnes neviděli. Knižní nakladatel Horáček nejprve vydal ve svém nakladatelství Paseka Váchalův Krvavý román. Pak vypátral, že Portmoneum je zdevastované a na jeho renovaci nejsou prostředky. Proto se s Národní galerií domlouvá a domek kupuje. S partou nadšených profesionálních restaurátorů se pouští do dlouhodobé práce obnovy fresek. Malba je značně poškozena. Restaurátoři se uchylují k radikálnímu sejmutí maleb technikou transferu. Znamená to, že se malby sejmou se zdi pomocí pryskyřicí. Vyzdí se nové kvalitní omítky a na ty se malba opět osadí. Po dvou letech mravenčí práce bylo restaurování hotovo. Práce zachránily Portmoneum a restaurátorům se ve městě nakonec tak zalíbilo, že tu založili restaurátorskou školu. . . . . . Josef Váchal se narodil jako nemanželské dítě 23. 9. 1884 v Milavčích u Domažlic, otcem nemanželského dítěte byl Josef Šimon Aleš, který pocházel ze stejného rodu jako Mikoláš Aleš, známý český malíř. Alšova rodina si vzala dítě na výchovu do města Písku. Děda Aleš byl velmi přísný a jeho vojenská výchova se podílela i na budoucí umělecké inspiraci. Po vyučení knihařem pracuje Váchal jako knihařský dělník, ale touha po umění ho nutí opustit zaměstnání a vydat se na cestu umělce na volné noze. V roce 1904 studuje výtvarné umění u svérázného Aloise Kalvody. V roce 1913 se Josef Váchal žení. Svatební oznámení je originálním Váchalovým dřevorytem, na jehož textu se tituluje jako akademický malíř! V té době už je vyzrálým tvůrcem. Střídavě pak žije v Praze, nebo na Jičínsku, kde 10. 5. 1969 umírá. V jeho tvorbě převažuje grafika, především vícebarevný dřevoryt. Vedle malby závěsné a nástěnné dělá i figuru a řezbářské práce. Zdobením keramiky, malířskou a řezbářskou výzdobou nábytku pronikl do sféry užitého umění. Mimořádnou složkou jeho díla byly knihy. Váchal je sám autorem textu, autorem ilustrací, tvůrcem písma, sazečem. Své knihy si vázal sám. Výtvarně se pohybuje od secesního symbolismu, severského expresionismu a futurismu až po specifický váchalovský styl. Myšlenkově se nachází mezi barokní knižní produkcí, kramářskou písní a lidovým “krvavým” románem 19. století. Živě se zajímá o orientální filozofii, démonologii a jiné myšlenkové proudy české moderny. Podstatnou složkou jeho života je svérázný humor a ironie. Za svého života se valného ocenění nedočkal.
