Napsala Monika Baďurová, vyfotografoval Petr Materna Zbláznili se? V netečném modravém oku laguny Shimbe se zrcadlí mraky, nad hladinou drží stráž příkrý kopec a na břehu porostlém šťavnatě zelenou trávou stojí indián v čepici a ponču, zatímco dva Evropané se převlékají do plavek a vrhají do ledové vody.
Nezbláznili se. Jen byli zvědaví a chtěli se zúčastnit očistného šamanského rituálu… Severně od města Huancabamba, v horské oblasti departamentu Piura na severu Peru, je rozeseta skupina lagun známá pod názvem Las Huaringas (v jazyce kečua Posvátné laguny). Staly se centrem lidového léčitelství v severním Peru; podle tradiční víry sem přicházel i sám panovník slavných Inků, aby se zbavil neduhů a získal přízeň bohů. Vodě lagun je připisována magická síla, léčivá pro tělo i ducha, a na březích rostou různé druhy léčivých bylin. Každoročně sem přicházejí stovky poutníků a šamanů-léčitelů, aby využily blahodárných účinků. Koupel v laguně je však jen součástí složitého rituálu, jehož kořeny sahají hluboko do předkolumbovského období. ●●● Indiáni věří, že svět okolo nás je plný neviditelných, ale mocných sil. Ty mohou přímo či nepřímo ovlivňovat život každého z nás a jejich „vinou“ vzniká i většina nemocí. Člověk si třeba pohněvá duchy předků či přírody nevhodným chováním, takže ti polapí jeho duši a on onemocní. Může se však v takové situaci ocitnout i zcela nevinně, když na něj negativně působící síly poštve čaroděj najatý někým, kdo chce dotyčnému uškodit. Úkolem šamana-léčitele curandera je pak zjistit, co se vlastně stalo, kde se nešťastníkova duše nalézá, osvobodit ji a přivést zpátky. Aby něco takového mohl uskutečnit, musí být schopen komunikovat se světem oněch neviditelných nadpřirozených sil. Toho většinou dosahuje díky změněnému stavu vědomí, do něhož se dostává i prostřednictvím drog – pitím odvaru z kaktusu San Pedro (Trichocereus pachanoi) obsahujícího meskalin a šňupáním výluhu z tabáku, který nasává nosem. Každý šaman tedy musí nejen znát účinky a přípravu halucinogenů i léčivých rostlin, ale mít i schopnost „vidět“ a vědět o magických silách, s nimiž se může setkat, o jejich působení a prostředcích, jak je ovlivnit. Ovládá příslušné obřadní úkony, prováděné ve stanoveném sledu, a složité ceremoniální litanie či „zaříkání“, doprovázející jednotlivé části rituálu. Vypadá stejně, jako ostatní členové komunity, jen disponuje předměty obdařenými určitou mocí. Tu jim dává jejich tvar, struktura, materiál, místo původu, barva či vůně. Jejich souboru, rozloženém na stole či na rozprostřeném šátku a okolo něj, se říká mesa (ve španělštině stůl). Šaman je pak různě používá k obraně proti nepřátelským
silám, k očistě od negativních sil a k získání přízně sil pozitivních.
●●● Jak celý rituál probíhá? „Pacienti“ se sejdou v šamanově domě buď navečer, či brzy ráno a za rozbřesku vyrazí na cestu k posvátným lagunám. Nejznámější a zároveň největší je Shimbe či Bílá (Laguna Blanca) a hůře přístupná laguna Černá (Laguna Negra), považovaná šamany za nejmocnější. Nejkratší cesta sem je ze vsi Salalá, kam vede z Huancabamby cesta sjízdná autem, dál se musí pokračovat několik hodin koňmo – klienti využívají služeb mezkařů. Stezka se klikatí nahoru a dolů nádhernou a téměř neobydlenou krajinou, ale v období dešťů, tedy od října do dubna, bývá poněkud rozbahněná – i proto je schůdnější na mule či mezkovi než pěšky. Po příjezdu k některé z lagun si šaman na břehu rozprostře svou mesu. Na zem položí bavlněný šátek či pokrývku, okolo ní zapíchá obřadní dřevěné hole, meče a dýky, jimiž odhání zlé duchy, a na ni rozprostře další předměty potřebné k rituálu – například lastury, schránky mořských měkkýšů, do nichž nalévá výluh z tabáku smíšený s alkoholem (mušle jsou dcerami vody a tedy nositelkami a symboly vodního živlu, který má očistnou a plodivou sílu). Vedle nich položí různé minerály s magickým působením (například křesáním dvou křemenů od sebe šaman odhání neviditelné nepřátele), chřestidlo a kovový zvoneček (jejich zvuk zahání od mesy zlé duchy a přivolává dobré, probouzí sílu magických předmětů ze šamanovy výbavy a slouží jako rytmický doprovod jeho zpěvu a odříkávaných litanií), láhev s vínem, lahvičku s parfémovanou vodou (agua florida), citrony, med, bílou kukuřici a rafinovaný cukr, sloužící jako obětiny – úlitba duchům. Pak zahájí rituální „proslov“. Vzdává v něm hold duchům laguny a okolní přírody a dalším mocným silám. Nezapomene ani na křesťanského Boha a různé svaté a prosí je o přízeň pro své pacienty. Chřestí kovovým chrastítkem, zpívá, vdechuje výluh z tabáku stejně jako jeho pomocníci, kteří mu pomáhají při rituálu. Ústy rozstřikuje parfémovanou vodu. Pak tabák vdechují i pacienti a tomuto úkonu se říká shingada. Tabáku je připisována očistná a posilující funkce. Konečně dojde na koupel v laguně. Po ní pokračují obřadní litanie a nakonec šaman se svými pomocníky zbaví pacienty všech negativních sil. Této části rituálu se říká limpiada. Dřevěnými holemi či kovovými meči přejíždí přes všechny části pacientova těla (zepředu, zezadu i z obou stran) a odhazuje tím zlo stranou, směrem k laguně, horám či jiným posvátným místům, nabitým mocnou silou, která dokáže vše negativní neutralizovat. A zcela na závěr šaman rozprašuje na účastníky obřadu ústy výluh z magických bylin a parfémovanou vodu, která má přitahovat pozitivní síly a odpuzovat zlo.
●●●
Od laguny se „pacienti“ vracejí do šamanova domu. Je pozdě odpoledne či podvečer a je třeba odpočívat. Večer, již za tmy, začne další důležitá část rituálu, takzvaná mesada. Začátek připomíná situaci u lagun. Šaman odříká příslušné litanie, vzývá boha i duchy lagun a hor, slunce a měsíc, a pak nosem nasává tabákový výluh, smíšený s alkoholem. V závěru se šaman i účastníci obřadu napijí v místnosti, kde stojí šamanův oltář – mesa s rozloženými rituálními předměty, odvaru z kaktusu San Pedro. Je údajně pojmenován podle svatého Petra, který má klíče od nebeské brány – tedy od „horního“ světa, kde sídlí nadpřirozené síly a kam odvar z kaktusu umožňuje šamanovi vstoupit a s těmito silami komunikovat. Zjevují se mu duchové zvířat, rostlin i posvátných míst. I San Pedro má svého ducha, který k šamanovi promlouvá a bere na sebe různou podobu. Jeho prostřednictvím se šamanovi odhalují příčiny nemocí a způsob jejich léčby, může cestovat v čase a prostoru a třeba i nalézat ztracené věci. Kaktus si šamani buď sami pěstují, nebo ho sbírají v přírodě – tomu také bývá připisována větší moc a síla. Odvar se vaří několik hodin a musí se dávat pozor, aby obsah nádoby nevykypěl a nepřetekl do ohně, protože San Pedro prý oheň nemá rád, jeho povaha je chladná a ztratil by tak svou moc. Do odvaru se někdy přidává i kapka parfémované vody.
Po nějaké době, kdy začne vypitý odvar na šamana působit a vyvolá vize, zve si curandero pacienty jednoho po druhém, rozpráví s nimi a sděluje jim, co ve svých vizích spatřil a jak by měli naložit se svým problémem – předepíše jim například léčivé byliny nebo poradí, jak řešit určitou situaci. Tím to ale nekončí. Šaman se svými asistenty opět od účastníků obřadu odhání negativní síly pomocí různých holí a mečů. Za ranního rozbřesku vše završí tzv. florecimiento (rozkvět). Šaman i pacienti nasávají nosem tabákový výluh a šaman na účastníky obřadu rozstřikuje ústy parfémovanou vodu, aby jim zajistil zdraví a všeobecnou prosperitu.
●●● Za šamany z okolí Huancabamby přicházejí lidé ze širokého okolí, tedy i ze sousedního Ekvádoru a Kolumbie. Jsou mezi nimi nejen indiáni a ti, kteří věří v moc přírodních sil a lidového léčitelství, ovšem i takoví, jež neuspokojily či zklamaly výsledky moderní medicíny. Zdejší curanderos pojímají nemoc v širších souvislostech – nejde jen o fyzické neduhy a újmy, ale i o záležitosti psychologického charakteru, emocionální, partnerské a ekonomické problémy či tápání v životě – šaman tedy svým způsobem funguje i jako psychoterapeut. Většina moderních a vzdělaných Peruánců z měst pohlíží na tyto rituální praktiky, v nichž se prolíná starobylá původní tradice s křesťanstvím a s prvky španělské lidové kultury, jako na hloupé pověry či divadlo šarlatánů. Přesto věhlas šamanů-léčitelů ze severního Peru (odhaduje se, že v okolí Huancabamby jich působí na 300) přesáhl hranice regionu a každoročně je navštíví stovky lidí, někteří třeba až z daleké Limy. Věří v léčivou moc vody z lagun a v očistnou a ozdravnou sílu rituálu. Dlužno říci, že šamani se nepovažují za všemocné – pokud se jim ve vizích dostatečně jasně nezjeví příčina pacientovy nemoci či problému a způsob jejich nápravy, pošlou dotyčného k jinému specialistovi, odbornému lékaři. O takových nemocech se říká, že vznikly „z boží vůle“ a nejsou důsledkem působení tradičních nadpřirozených sil.
●●● Kaktus San Pedro ale neslouží jen k šamanským obřadům. Je také považován za ochránce domu, proto se prodává na trzích od Chiclaya na severním pobřeží Peru až po Limu. Vizím vyvolaným požitím odvaru z kaktusu jsou připisovány i složité motivy na slavných paracaských textiliích (kultura Paracas se rozvíjela na jižním pobřeží Peru v letech 700–100 před naším letopočtem) a v keramice kultury Nazca (300 před naším letopočtem až 700 našeho letopočtu). Byli jsme samozřejmě zvědaví, jak bude odvar z kaktusu účinkovat na nás (jakožto „pacienti“ jsme dostali také napít), ale nedělo se vůbec nic. Nabízela se samozřejmě otázka proč – zda jsou gringové odolnější, nebo toho šaman vypil víc než my, nebo jestli si k vizím pomáhá i hojným nasáváním tabákového výluhu… A tak jsme všechno sledovali jen zvnějšku a prosti té správné víry a přesvědčení jsme si připadali spíš tak trochu jako na divadle – nikoli však nezajímavém. Už jen sama cesta k lagunám rozhodně stojí za to.
