Tierra fría · studená země, se rozprostírá v mexickém státě Chiapas v okolí města San Cristóbal de Las Casas. Město až do roku 1824, kdy se připojilo ke svobodnému Mexiku, bylo zanedbávanou výspou Guatemaly a častým centrem bouří místního obyvatelstva. Odhaduje se, že 20 % z 2,5 milionu obyvatel Chiapas jsou “čistokrevní” potomci Mayů, u kterých nedošlo v průběhu staletí k mísení mayské a španělské krve, a dosud se zde dochovaly desítky indiánských jazyků. Mezi původními obyvateli převládají tzotzilské a tzeltalské kmeny. Tzeltalů je asi 220 000 a Tzoltilů přibližně 140 000. . . . . .
San Cristóbal leží v centru tzoltilského území a jednotlivé vesnice, přestože jsou někdy od sebe vzdálené jen pár kilometrů, se od sebe již na první pohled liší barvou tkaných oděvů, různými patrony, svátky…
 … |
Sierra Norte de Chiapas, neboli jednoduše Los Altos, dosahuje často výšek přes 3000 metrů nad mořem. Zdá se, že hory musel ze země vymačkat nějaký obr mocnými stisky hned u jejich úpatí, protože svahy stoupají vzhůru téměř kolmo.
Chamula je jednou z nejpočetnějších vesnic tzotzilských Indiánů, kterých žije v okolí San Cristóbalu okolo 40 000. Vesnice, která velmi dlouho odolávala Španělům, podlehla v roce 1524, ale rok 1869 zde byl svědkem obrovské indiánské rebelie. V současnosti je Chamula určitým náboženským centrem okolí. Dochází tady, jak je v kraji obvyklé, k mísení křesťanství a původních animistických praktik. Co toto mísení znamená, vidíme poprvé v místním kostele, kam jsme si ale nejdříve museli koupit povolení ke vstupu.
Vstoupit dovnitř, znamená vkročit do jiného světa. Zvenčí vypadá budova jako každý kostel mexického venkova. A uvnitř? Okna jsou zatemněná a světlo obstarávají stovky svíček různých velikostí, jejichž světlo se tlumeně nese v oblacích kadidla. Tiše si sedáme v rohu, nechceme rušit a snažíme se pochopit, kam jsme se to vlastně dostali.
Svatí patroni, jejichž sochy jsou jedna vedle druhé podél zdí, s těly ověšenými střípky zrcadel a přáníčky prosebníků, shlížejí na své věřící. Ti stojí či klečí, modlí se, jsou v náboženské extázi. Pozorujeme jednu rodinu. Klečí před svým patronem v jehličí a trávě, která pokrývá dlážděnou podlahu. Před nimi hoří obrovské pole svící. Jedna z žen neustále rytmicky vykuřuje okolí primitivní kadidelnicí. Druhá drží v předpažených rukou slepici a tiše zaříkává, nejstarší muž ve skupince pláče. Na jiném místě stojí mezi svícemi láhev Coca-Coly, ne však pro osvěžení po dlouhé modlitbě, ale jako oběť z nejvzácnějších! Do této temné atmosféry přichází kněz a my jsme svědky křesťanského křtu.
Dvorana před kostelem je plná Indiánů, kteří se před vstupem do kostela přivádějí do extáze. Používají k tomu silný alkohol, který se turistům nedoporučuje ochutnávat. Máme pocit, že bychom neměli zůstávat zde za branou, a procházíme na tržiště, místní hlavní náměstí. Trh probíhá v drtivé většině na zemi. Výjimku tvoří pár obrácených beden a košů. Na zemi je tedy nejen zboží, ale i prodejci. Zelenina je zelená, kukuřice a banány žluté. Indiáni jsou bílí nebo černí · to jsou barvy vlněných tunik chamulských mužů, a Indiánky bílé nebo modré · to jsou barvy košil, které spolu s vlněnou sukní tvoří tradiční oděv místních žen. Jak dává tušit atmosféra v kraji a vesnici, budou místní potomci Mayů své tradiční oblečení nosit ještě dlouho.
