Tropický deštný prales je v posledních desetiletích vystaven obrovskému tlaku civilizace. Každý rok ho na naší planetě zmizí 11 až 15 milionů hektarů, za každé dvě sekundy to je rozloha dvou fotbalových hřišť. Při takovém tempu zničí některé země pralesy na svém území kolem roku 2035. Na ničení má největší vliv mohutná migrace, nevhodné zemědělství, intenzivní chov dobytka a živelná těžba dřeva. Nikdo se nestará o opětovné zalesnění, s požehnáním vlád dochází k postupné kolonizaci, industrializaci a následně faktické likvidaci “plic planety”. Změnu způsobů využívání přírodního bohatství produkovaného lesy tropického pásma člověkem si klade za cíl studie Octopus.
FARMY NAD KORUNAMI STROMŮ
Studie Octopus předpokládá vybudování zemědělských stanic – kolonií nad korunami stromů nejvyššího patra tak, aby bylo okolí těchto stanic co nejméně ovlivňováno vlastní činností farem. V souladu například s poznatky profesora přírodních věd na Harvard University Edwarda O. Wilsona předpokládá, že pravidelný sběr přírodního kaučuku, ovoce, rozumná selektivní těžba atd. povedou k daleko šetrnějšímu způsobu zacházení s přírodním bohatstvím, aniž by bylo devastováno okolní prostředí pralesa.
“Díky tomu, že se stanice nacházejí nad korunami stromů, jsou takřka bez omezení přístupné ze vzduchu, a nejsou tudíž závislé na budování případných přístupových komunikací. Zároveň tento způsob umožňuje maximální zachování tolik potřebné zeleně a pralesních organismů,” říká autor projektu Rostislav Müller. Základním parametrem změny způsobů využívání tropického deštného pralesa je, zjednodušeně řečeno, přesunutí těžiště využití z relativního výškového bodu 0 o 50 metrů výše – nad koruny tzv. emergentů (stromů nejvyššího patra deštného pralesa). Paralelu s tímto způsobem využití bohatství deštných pralesů lze s určitou nadsázkou spatřovat ve způsobu využívání moří a oceánů, s nimiž alespoň doposud nachází člověk o něco méňe drastické soužití.
EXPLORERS A MISSIONS
Studie předpokládá vybudování samostatných obytných stanic, pracovně nazvaných Explorers, či libovolně velkých kolonií, tzv. Missions. Základní stavební jednotkou těchto stanic je modul složený ze dvou na sobě nezávislých jednotek: z vertikální části – věže, na jejímž vrcholu se nachází obytná stanice s heliportem, a horizontální části – nezávisle zavěšené nafukovací rozety. Základní věž (její výška je zhruba 46-50 metrů a průměr její konstrukce činí necelých 7 m) je rozdělena třemi podestami, jejichž výšky zhruba odpovídají výškám jednotlivých pater deštného pralesa (28, 18, 6 m) a umožňují vstup do jeho jednotlivých úrovní. Uvnitř je rozdělena na 3 patra, přičemž v dolním patře se nachází obytné a řídící centrum, ve druhém patře je klidová zóna a ložnice a ve třetím patře jsou skladové prostory. Všechna tři patra jsou spojena komunikační osou protínající zároveň celou věž a umožňující dopravu materiálu z útrob deštného pralesa do horního skladu. Z heliportu umístěného na střeše stanice je materiál odbavován pomocí helikoptér či zepelínů a následně transportován vzdušnou cestou do sběrných stanic. Odtud by měl standardním způsobem putovat k jednotlivým odběratelům.
Nezávisle zavěšená nafukovací rozeta o průměru přibližně 50,5 m umožňuje osadníkům – farmářům pohyb nad korunami stromů a rychlou dosažitelnost jednotlivých míst v horizontálním směru. Efektivita tohoto horizontálního pohybu roste úměrně s počtem rozet rozmístěných na plantáži v korunách stromů. Jádrem této rozety je šestipaprsčitá volně zavěšená nafukovací hvězdice, umožňující na věži nezávislý, flexibilní pohyb nahoru a dolů tak, jak se v čase pohybuje horní patro pralesa. Stálá optimální poloha rozety vůči vertikální části je zabezpečena konstrukčním systémem, tzv. korunkou, která pomocí soustavy táhel umožňuje stabilizaci jednotlivých ramen rozety v potřebném tvaru a napětí. Mezi jednotlivými paprsky rozety je vypnuta hustá pochozí síť.
POKUS O ALTERNATIVU
“Studie OCTOPUS si, vzhledem k neblahým důsledkům intenzivní kolonizace deštného pralesa, klade za cíl pokusit se nalézt alternativní způsob trvalého využívání obnovitelných přírodních zdrojů unikátního biomu tropických deštných pralesů tak, aby byl plně v souladu s obecnými potřebami lidstva a především s potřebami zúčastněných států, na jejichž území se les tohoto typu nachází.” Zní to tak trochu jako pohádka. Samotná studie určitě nezmění svým způsobem antagonistický vztah člověka a tropické přírody. Z ekonomického hlediska se však netradiční zacházení s tropickým deštným pralesem mnohonásobně vyplatí. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska vede dokonce tento způsob k podstatně hospodárnějšímu a až sedmkrát výnosnějšímu hospodaření než současné, s největší pravděpodobností jednorázové drancování pokladů deštných lesů.
Doposud byl ekosystém deštných lesů velice stabilní a hraje klíčovou roli v globálním klimatu. V pralesích žije 50-80 procent druhů všech forem života. Z toho je 10 procent popsáno a 1 procento prozkoumáno. Přestože o tomto ekosystému nevíme mnoho, používáme tento znalostní fragment k výrobě 25 procent všech známých léků. V hlubinách deštných pralesů se pravděpodobně skrývají úžasné rostliny včetně prapůvodně planě rostoucích kulturních plodin a rostlinných léčiv, jejichž účinné látky by člověku mohly třeba pomoci při léčbě mnoha nemocí. Kdyby už nic jiného, tak za možnost zkoumat a zachovat unikátní přírodní bohatství deštných pralesů každá taková studie určitě stojí. (O největším zločinu lidstva – devastaci tropických deštných lesů – jsme podrobně psali v listopadovém vydání magazínu Koktejl v roce 1998, v článku “Varování – zničíme deštné pralesy?” na str. 110.)
  Obytná jednotka na vrcholu věže ve tvaru válce má průměr zhruba 5,3 m a výšku asi 8,3 m. Tropický deštný prales je několikavrstevné prostředí. Schematicky ho lze rozdělit na čtyři navazující vrstvy. Asi 40 metrů nad zemí se nachází nejvyšší stromové, tzv. emergentní patro. Stromy rostou tak blízko u sebe, že se jejich větve vzájemně zaplétají a vytvářejí kompaktní vrstvu. Druhé patro, tzv. baldachýn, opět s velmi propletenými korunami stromů se nachází ve výšce asi 26 metrů, třetí pak ve výšce 18 metrů nad zemí. Poslední vrstvou je tzv. patro křovin a travin dosahující výšky 6 metrů. Toto patro nebývá vzhledem k nedostatku slunečního světla příliš husté. Ve všech patrech tropického deštného pralesa se dále nachází nepřeberně množství flóry (např. lián, epifytů atd.) a fauny. “Současný postup civilizace vede k intenzivnímu narušování biologických struktur deštného pralesa. Budování komunikací zpřístupňuje neobydlené oblasti a umožňuje jejich následnou kolonizaci. Tím je možno pronikat hluboko do nitra pralesa a jeho území efektivně obsazovat a následně využít. Bohužel, přetínáním území pozemními komunikacemi, těžbou přírodních materiálů a nerostných surovin a následným zakládáním farem na odlesněných oblastech dochází k přetrhání vazeb nezbytně nutných pro zdravy život pralesního organismu. Tím se zasazují postiženým oblastem i jejich okolí těžké ekologické rány.” |
