Medvěd hnědý je nejrozšířenějším medvědem na světě. Obývá jak Evropu, tak Asii i Severní Ameriku. V Evropě se tento medvěd kdysi vyskytoval na celém území – s výjimkou velkých ostrovů. Jak se lidská populace rozrůstala a začala se snižovat rozloha lesů, začal klesat i počet medvědů. V Evropě dnes žije kolem 50 000 medvědů. Jsou člověku skutečně nebezpeční?
KDY PADNE POSLEDNÍ MEDVĚD?
V naší zemi obýval medvěd hnědý rozlehlé lesní oblasti v poklidu až do doby, než císař Josef II. vydal řád o hubení velkých šelem. V Čechách lze počátek 18. století považovat za ukončení mnohatisíciletého pobytu medvěda. Už ale dříve, například v letech 1603 až 1649, bylo na Krumlovsku uloveno 85 medvědů. Důvodem k lovu byly škody na dobytku osídlenců, k jejichž právu patřila i pastva dobytka v lesích. Medvědí maso bylo zároveň považováno i za pochoutku. Byla to nakonec ale hlavně lovecká ctižádost a vášeň jak myslivců, tak i pytláků, které se podílely na likvidaci medvědů. Tlak na medvědy byl tak razantní, že bylo jen otázkou času, kdy padne poslední medvěd v Čechách. Došlo k tomu na Šumavě v revíru Želnava, kde byl v roce 1856 uloven poslední medvěd. Na Moravě jsou známy poslední úlovky z let 1876, 1885 a 1887.
Ani na Slovensku, kde je mnohem nepřístupnější terén než v Čechách, se medvědům nedařilo dobře. I zde klesaly jejich početní stavy, jen v letech 1926 až 1929 zde bylo zastřeleno 180 medvědů. V roce 1932 žilo na celém Slovensku jen 20 medvědů. Aby se předešlo jejich vyhubení, byla vyhlášena jejich ochrana a na konci sedmdesátých let už žilo na tomto území kolem 300 medvědů. Dnes žije na Slovensku více medvědů než kdykoliv v minulosti. Současná populace čítá kolem 700 kusů, a i když je každým rokem povolován určitý počet medvědů k odlovu, zatím se výrazněji početní stav nesnižuje. K odstřelu jsou vybíráni medvědi o váze kolem 100 kg. Medvědi nad 150 kg jsou chráněni. V minulosti docházelo k odstřelu těch největších a nejstarších medvědů. Lov těchto medvědů byl prováděn převážně v jarních měsících na újedištích. Velcí staří samci se ze zimního spánku probouzejí o čtyři týdny dříve než samice. Byli to právě oni, kteří byli odloveni, když navštívili újediště, což je místo, kde jsou předkládány mršiny koní či dobytka. Odlov velkých samců znamenal rozvrácení věkového a sexuálního složení populace medvědů. Převládl počet samic, často velmi mladých, a došlo k zvýšenému odchovu mláďat. Samice si usnadňovaly péči o mláďata stále častějšími návštěvami okolí chat a kempů, kde konzumovaly odpadky.
Velké stěhování medvědů
Vysoký počet mladých medvědů na Slovensku má za následek, že někteří mladí jedinci, kteří nemají vlastní teritorium, odcházejí na západ hledat si nová území. Na Moravu se medvědi přesouvají už řadu let. V roce 1994 byl v květnu pozorován medvěd až na Náchodsku, více medvědů přešlo i do Jeseníků. V roce 1993 mladý medvěd ničil včelí úly v okolí Bruntálska. Na Vsetínsku byl v letech 1973-1999 potvrzen postupný výskyt celkem 35 medvědů, kteří se zde zdrželi po dobu několika měsíců.
V Moravskoslezských Beskydech se nyní vyskytuje kolem 4-5 mladých medvědů. V posledních letech jsou tady medvědi po celý rok a také zde zimují. Pro ochránce přírody je návrat medvědů, stejně jako vlků a rysů velkou radostí. Tyto velké šelmy našly v Beskydech nejen rozsáhlé lesy, ale i hospodářská zvířata, především ovce, které jsou zde chovány po staletí. Každým rokem dochází k tomu, že medvědi strhnou několik ovcí. Vždy to vyvolá u místních starousedlíků velké obavy o majetek, tedy hospodářská zvířata, ale mnozí argumentují i tím, že mohou být troufalým medvědem ohroženi na životě. O ještě větší vzruch se postarají chataři a turisté, kteří se obávají, že mohou být medvědem napadeni zvláště v období sběru lesních plodin či hub.
Jak se zdá, medvědi se usazují v Beskydech natrvalo a je potřebné hledat cestu, jak by tu lidé a medvědi mohli spolu žít bez větších konfliktů. Medvěd hnědý je totiž dnes na seznamu kriticky ohrožených druhů a je rovněž chráněn Bernskou úmluvou o ochraně evropské fauny a flóry.
Hravý dobrák, nebo dravá šelma?
Jakou má medvěd opravdu povahu? Mají pravdu ti, co ho považují za dravou šelmu, schopnou bez zaváhání zabít někde v houští houbaře, nebo ti, co medvěda Míšu považují za neškodného hravého dobráka?
Medvěd je naše největší šelma, která sice upřednostňuje příjem rostlinné potravy, ale umí také usmrtit poměrně velkou kořist. Zelená vegetace je hlavní součástí jídelníčku medvěda na jaře a v brzkém podzimu. Ovoce a lesní plody medvěd pojídá v době, kdy dozrávají. Na konci podzimu, na jaře, ale i během zimy medvěd konzumuje bukvice, žaludy, kaštany a lískové ořechy. K získání dostatečné tukové vrstvy medvěd spotřebuje hodně lesních plodů – borůvek a brusinek. Ve velké oblibě má medvěd maliny, a proto navštěvuje hustě zarostlé paseky. Velmi významnou složku medvědí potravy tvoří hmyz, který medvěd hledá pod kameny či ve ztrouchnivělém dřevě stromů. Zaměřuje se i na mravence, včely a vosy. Zvláště v jarním období, kdy je nedostatek potravy, hledají medvědi vysoko v horách mršiny uhynulé zvěře. Častou kořistí jsou i mláďata různých zvířat, která ještě nestačí před medvědem utéci. Velmi snadnou kořistí jsou po ně i hospodářská zvířata, zvláště ovce, nejsou-li náležitě hlídána.
Do konce podzimu musí medvědi nashromáždit potřebné množství tukových zásob, aby mohli v takzvaném nepravém spánku přečkat zimu ve skalních dutinách či pod vývraty stromů, kde si budují brlohy. Většinou mají poměrně malý vstupní otvor. Počátkem ledna se zde medvědicím mohou narodit 2-3 mláďata, která jsou velmi malá, váží sotva 0,5 kg. V brlohu s nimi medvědice zůstává řadu měsíců a ven je vyvádí až na jaře. Charakteristickou vlastností medvědic vodících malá mláďata je agresivita. V tomto období mohou být medvědice pro člověka velmi nebezpečné.
Pronásledování medvědů na evropském kontinentě způsobilo posun jejich aktivity na noční hodiny, ale v klidných oblastech se můžeme potkat zvláště s mladými medvědy i v průběhu dne.
Všímavý člověk najde v přírodě, kde se medvěd vyskytuje, řadu jeho pobytových znaků. Nejnápadnější bývá medvědí trus, což je různě velká hromádka a podle jejího zbarvení můžeme odhadnout, čím se medvěd v dané době živil. V černě zbarveném trusu bývají borůvky, krovky brouků, v hnědém bukvice, jeřabiny. Medvědi s oblibou rozbíjejí staré pařezy a hledají tam různý hmyz a larvy. Na svážnicích v blátě (ale i v zimě na sněhu) můžeme nalézt medvědí stopy. Zadní jsou větší, přední menší. Podle velikosti stop můžeme odhadnout i váhu medvěda. Důležitá je v tomto případě šířka přední stopy – medvěd vážící 200 kg má otisk tlapy široký asi 16 cm.
Své teritorium si medvědi značí i vizuálně – z jehličnatých stromů strhávají svými zuby kůru, takže strom je pak zdaleka viditelný. Příchozí medvěd může odhadnout podle výšky záhryzu, jak je asi velký medvěd, kterému teritorium patří. Medvědi si údajně takto značí i místo, kde mají mršinu. V oblasti Babínku na Vsetínsku byl strom, ze kterého medvěd strhal kůru ve vzdálenosti 50 metrů od mršiny jelení zvěře.
Když medvěd zaútočí
Útok medvěda na člověka nebývá projevem chování silného predátora, ale především výsledkem snahy bránit sebe, mláďata nebo ulovenou kořist proti člověku. Nejvíce nebezpečný je poraněný medvěd, dále se zvyšuje útočnost medvěda za přítomnosti mláďat či jeho kořisti. Evropští medvědi jsou podstatně méně agresivní než medvědi hnědí žijící na východ od Uralu, nebo v Severní Americe. Přesto jsou známy případy, kdy medvěd zabil člověka, např. v Rumunsku, Rusku, Slovinku, Bosně, Hercegovině, Chorvatsku nebo Finsku.
Lidé dnes totiž stále častěji pronikají do oblastí, kde měli dříve medvědi klid. V některých místech se stává turismus pro medvědy doslova hrozbou. Budováním svážnic a lesních cest se člověk snadno dostává i do nejodlehlejších míst. Ale medvěd není konzervativní šelma. Umí se rychle přizpůsobit, brzo se naučil využívat nové zdroje potravy – odpadky na skládkách, v kontejnerech či u rekreačních chat. Je stále méně plachý.
Za posledních několik desítek let došlo v Karpatech, jak v Rumunsku, tak na Slovensku, k řadě případů, kdy medvědi na člověka zaútočili. Slovenští znalci P. Hell a F. Bevilagua uvádějí, že ke konfliktním situacím dochází hlavně tehdy, když nenadále překročíme útěkovou vzdálenost medvěda. Velké nebezpečí nám hrozí, když je tato vzdálenost menší než 30 metrů, ale někdy nemusí dojít k útoku medvěda ani při vzdálenosti 10 metrů. To závisí na mnoha okolnostech – na náladě medvěda, jeho stáří a velikosti, má-li kam ustoupit, nebo zda má v blízkosti kořist. Ze strany medvěda vlastně nejde o útok, ale o vlastní obranu.
V šedesáti procentech případů, kdy medvěd na člověka zaútočil, šlo o situaci, kdy člověk medvěda spatřil na poslední chvíli. Ve čtyřiceti procentech případů sice člověk spatřil medvěda o něco dřív, ale medvěd byl sebevědomý a od svého záměru se nedal odradit ani výstřelem. V osmnácti případech medvěd na přítomnost člověka reagoval řevem, rozběhl se proti němu, srazil ho na zem a způsobil mu zuby a drápy velmi těžká zranění s trvalými následky. V Severní Americe údajně připadá na deset až dvacet poranění jedno usmrcení člověka.
Část naší veřejnosti přesto vnímá medvěda jako dobráckou šelmu, která s chutí pojídá sušenky v ZOO. Ke značné oblibě medvědů, zvláště jejich mláďat, nepochybně přispěly večerníčky o medvíďatech Méďové, jejichž autorem je V. Chaloupek.
Někdy ale mohou být medvědi chovaní v ZOO nebezpečnější než divoké šelmy. Je to už řádka let, kdy jsem byl pozván do Moravského Berouna, abych posoudil míru viny na tragédii, která se tu odehrála. V zimním období se podařilo jednomu ze zde chovaných medvědů dostat ven z výběhu. Z vrchu skalky přeskočil na ochoz a krátce potom, už na svobodě, na kraji města napadl chlapce a rychle ho usmrtil. Ač může medvěd vypadat díky své mimice mírně, je třeba mít se před ním stále na pozoru a nevyprovokovat ho k útoku.
Mladí medvědi, kteří se v Beskydech vyskytovali a vyskytují, mají zatím před člověkem určitý respekt a při setkání utečou. Našel se však i jedinec, který na sebe v roce 2000 upoutal pozornost všech médií. Zhruba dvou až tříletý medvěd hnědý 25. 5. 2000 překročil slovenské hranice. Začal působit na našem území škody na hospodářském zvířectvu v oblasti Vsetínska. Medvěd byl aktivní i v průběhu dne a byl spatřen mnoha lidmi. Sdělovací prostředky se předháněly v líčení jeho nebezpečnosti. Měl jsem příležitost chování tohoto medvěda po řadu dnů sledovat, a ač jsme zpočátku dlouho váhali, jak tuto situaci řešit, ukázalo se, že jeho odchyt je jediným možným řešením. Ač chování tohoto medvěda ve vztahu k člověku ještě nemělo prvky agresivity, bylo třeba jednat. Šelmě narůstalo sebevědomí a škody na zvířatech už dosahovaly téměř 200 000 korun. Neustálý nárůst škod byl popudem k řadě jednání, až nakonec MŽP ČR povolilo jeho odchyt. Bylo velkým problémem nalákat medvěda v srpnu, tedy v období velké hojnosti potravy, do místa, kde bylo odchytové zařízení. To, co se mu zde nabízelo – med, živá i mrtvá zvířata – si mohl tento medvěd opatřit v každém údolí.
Někteří ochránci přírody i některá občanská hnutí tehdy nesouhlasili s odchytem. Uváděli, že i s tímto medvědem je nutno se naučit žít. Tato šelma postrádající plachost a respekt z člověka ale dělala tu nejhorší službu dalším medvědům, kteří v Beskydech žili. Ti byli plaší a ke konfliktům s nimi nedocházelo.
Zajímavé jsou v této souvislosti výsledky výzkumu veřejného mínění, který zjišťoval, jaký názor na medvěda mají beskydští obyvatelé. Výzkum byl proveden v roce 2000 u 177 respondentů z beskydských obcí. A zprávu o něm uvedl I. Genda v článku ,,Záchrana a návrat velkých predátorů v Západních Karpatech“:
,,Medvědi vadí 40 % respondentů, z toho je 19 % nesmiřitelných odpůrců, 21 % se s přítomností medvěda smíří. Medvěd nevadí 39 % respondentů a radost z něho má pouze 12 %. Medvěd je v současnosti nejméně oblíbenou šelmou u obyvatelů Beskyd. Za nebezpečného ho považuje 26 % respondentů, za nebezpečného jen výjimečně 38 % a za nebezpečného někdy 25 %. 6 % respondentů ho za nebezpečného nepovažuje…“
Připomeňme si tedy závěrem slova dvou slovenských odborníků P. Hella a J. Slamečky, kteří ve své knížce ,,Medvěd ve slovenských Karpatech a ve světě“ píší: ,,…udělejme proto všechno, abychom tuto královskou zvěř u nás zachovali, aby i naši vnuci a pravnuci mohli prožívat vzrušení při náhodném setkání v lůně našich karpatských lesů. Věříme, že i oni budou přítomnost medvěda u nás akceptovat, že budou tolerovat škody, které medvědi příležitostně způsobí, a že jim odpustí případné kontroverze, ke kterým může při setkání s nimi dojít. Vždyť medvěd netouží po člověčině, chce jen svůj klid a dostatek potravy pro svou obživu.“
POČTY MEDVĚDů V EVROPĚ
Na území Ruska je jich asi 14 000.
Oblast severovýchodní Evropy – tedy území sahající od Uralu až k západnímu pobřeží Finska – je dnes domovem zhruba 37 000 medvědů.
Druhou největší populací v Evropě je karpatská populace, která se odhaduje asi na 8100 medvědů. Jde o medvědy žijící na Slovensku, Ukrajině, v Polsku a Rumunsku. Na Slovensku žije 700 medvědů, v Rumunsku 6600 kusů, Polsko má 100 medvědů, Česko nyní 4 až 5 těchto šelem.
Dalším působištěm medvědů je oblast dinársko-východoalpská, kde se vyskytuje 2800 kusů.
Skandinávii obývá 1000 medvědů.
V Bulharsku a severovýchodním Řecku je asi 520 medvědů, v oblasti Staré planiny (Bulharsko) žije dalších 200 medvědů.
Malé izolované populace žijí též v západní části Cantabrie, v pohoří Apeniny, západních Pyrenejích a jižních Alpách.Co dělat, když se potkáte s medvědem
Český svaz ochránců přírody v Rožnově pod Radhoštěm ve spolupráci se správou CHKO Beskydy vydal leták, ve kterém se uvádí, co mají lidé dělat v situaci, kdy se setkají s medvědem.
Z obsahu uvádím: „každý, kdo se nachází v teritoriu medvěda, se může s ním i setkat. Zejména v odlehlých částech hor nevstupujte do nepřehledných houštin. Pamatujte, že medvěd na vás nečeká a bezdůvodně na vás nezaútočí. Vycházky a túry absolvujte jen za denního světla. Je výhodnější, když se terénem pohybujete ve dvojicích nebo ve skupině. Skupina by měla udržovat vzájemný kontakt. Dětem nedovolte se vzdalovat. Buďte ostražití v nepřehledném terénu, vytvářejte přiměřený hluk (občas mluvte nahlas, poklepávejte na stromy tak, aby vás případný medvěd mohl zaregistrovat a vyhnout se). Buďte zvláště opatrní při nízké viditelnosti (mlha) nebo slyšitelnosti (silný déšť, vítr, hukot potoka).
Dávejte pozor na místech, kde je hodně lesních plodů, pole s ovsem. Buďte opatrní, když narazíte na čerstvé znaky přítomnosti medvěda – stopy, vlhký trus, rozhrabaný pařez, poškrábané stromy. Pokud objevíte uhynulé zvíře, nepřibližujte se k němu. Může se jednat o kořist medvěda, který může být nablízku. Na kadáver v lese nás často upozorní krkavcovití ptáci. Držte psy na vodítku a mějte je pod kontrolou. Psi mohou ucítit medvěda, buď na něj zaútočit, nebo před ním utíkat a dovést medvěda k vám. Na výletech nepoužívejte silně vonící kosmetiku. Když už se s medvědem potkáte, nutno zdůraznit, že neexistují zaručená pravidla chování, následující rady ale mohou být užitečné.
Zachovejte klid a snažte se správně odhadnout situaci. Uvidíte-li medvěda, který je od vás dostatečně daleko, přibližuje se k vám, ale ještě vás nezpozoroval – upozorněte ho na sebe hovorem. Všímejte si směru větru. Jakmile vítr vane směrem k vám, nemůže vás medvěd ucítit. Jestliže se setkáte s medvědem na větší vzdálenost, nekřičte na něj, neboť ho můžete vyprovokovat. Zachovejte klid, mluvte k němu, pokojně odcházejte a mírně gestikulujte.
Vyhněte se soustředěnému pohledu z očí do očí. Pro šelmy to bývá výzva k souboji.
V žádném případě se k medvědovi nepřibližujte. Nedrážděte ho a nesnažte se ho zahnat.
Nikdy nelákejte medvěda na potravu pro atrakci, pozorování nebo fotografování. Může se stát agresivním, začne vás obtěžovat, strhne batoh apod. Když se medvěd v určité vzdálenosti postaví na zadní nohy, znamená to, že se chce v terénu orientovat nebo identifikovat pro něho podezřelou věc.
Někdy medvěd zdánlivě zaútočí, aby vás pouze zastrašil. Rozeběhne se, prudce zastaví těsně u vás a pak se vrací na původní místo. Někdy tento zdánlivý útok zopakuje. Zachovejte klid a pomalu se z místa vzdalujte. Před medvědem nikdy neutíkejte. Je rychlejší než vy, dokáže běžet rychlostí 60 km za hodinu. Jestli nevydržíte neutíkat, odhoďte od sebe batoh či nějaký oděv, abyste od sebe odpoutali pozornost a medvěda zdrželi.
Lezení na stromy využívejte jen výjimečně, pokud máte ještě hodně času. Mladší medvědi umějí lézt i na stromy, proti staršímu se ubráníte tím, že vylezete nejméně čtyři metry vysoko, tak, aby na vás nedosáhl.
Nebezpečné může být, když medvěda překvapíte při konzumaci potravy v blízkosti jeho kořisti. Nikdy se nepřibližujte k šelmě, řev, cenění zubů, údery tlap znamenají stupňování agresivity.
Za situace, kdy vám hrozí přímé napadení – medvěd útočí bleskově – snažte si lehnout obličejem k zemi. Stočte se do pozice, ve které si stehna tlačíte na hrudník a hlavu se snažte skrýt mezi kolena. Spojte prsty vzadu na krku a chraňte si je, lokty tlačte ke kolenům. Tato pozice vám chrání krk, hlavu a životně důležité orgány. Snažte se vůbec nehýbat, a to dokonce i v situaci, kdy medvěd opustí místo, kde se nacházíte. Zvednutím se ze země byste medvěda znovu vyprovokovali k útoku.“
(Škody způsobené medvědem jsou nyní hrazeny dle zákona č. 115/2000 Sb.)
