Vědcům z Oxfordu se podařil husarský kousek. Podle zubu z pravěké kostry vystopovali na základě DNA jednoho z potomků “cheddarského muže”. Tento člověk zemřel před 9000 lety.
Z HLUBIN PRAVĚKU
V době, kdy “cheddarský muž” žil, byla Velká Británie ještě spojena s kontinentem. Země právě prošla zaledněním a postupně se oteplovala. Podle paleontologa Chrise Stringera z londýnského Muzea historie přírody a kurátora pověřeného péčí o výjimečně zachovalou kostru, nalezenou v roce 1903 na dně jeskyně, byl “cheddarský muž” asi dvacetiletý. Vápenec, z něhož je jeskyně vytvořena, přispěl k zakonzervování minerálů v kostech nálezu. Oblast Somersetu, kde žil, byla zalesněná a bylo tam víc medvědů, je lenů a mamutů než lidí. V závislosti na ročním období se tento člověk pohyboval v okruhu 120 km. V letním období se zdržoval poblíž pobřeží v jeskyních a byl schopen zhotovit si přístřešek. Živil se lovem nebo sběrem. Příčina jeho smrti není známa. Mohla to být nemoc či důsledek zranění.
Výzkumníkům na univerzitě v Manchestru se podařilo zrekonstruovat jeho tvář. Tělo “cheddarského muže” bylo umístěno před vchodem do cheddarské jeskyně.
GENETICKÝ OTISK
Když producent televizních dokumentaristických pořadů Philip Priestley zahájil v lednu 1997 pátrání po potomcích “cheddarského muže”, netušil učitel historie na Cheddar University, Adrian Targett, že by mohl mít něco společného se zrekonstruovanou kostrou uloženou u vchodu do cheddarské jeskyně, kterou jako dítě dvakrát navštívil. Targett se s Priestleyem seznámil při archeologické práci v Somersetu. Tehdy vznikl nápad najít prapravnuka “cheddarského muže”. Priestley vycházel z předpokladu, že při troše štěstí by se mohl najít rod, který by s ním mohl být v příbuzenském vztahu.
V první fázi šlo o získání genetického “otisku prstu” z kostry “cheddarského muže”, která je uložena v Muzeu historie přírody v Londýně. Úkolem byl pověřen Brian Sykes z Oxford Institute of Medicine, který byl úspěšný při stopování DNA ledového muže z období před 3000 lety. Priestley ho požádal, aby se pokusil najít stopy DNA v kostech. Sykes se snažil objevit zbytky mitochondrií (drobná tělíska v buněčné cytoplazmě) na prstech dolních končetin kostry, ale byl neúspěšný. Zaměřil se proto na dolní čelist, v níž byly téměř nedotčené zuby ve zjevně velmi dobrém stavu. Podařilo se mu najít několik buněk na jedné ze stoliček. Ani tak neuvěřitelně dlouhá doba nestačila úplně vymazat všechny stopy DNA.
Jakmile byl stanoven genetický “otisk prstu” kostry, mohlo se začít s hledáním možných potomků. Priestley navrhl Targettovi, aby kontaktoval žáky své třídy, jejichž prarodiče měli své praprarodiče z oblasti Cheddaru. Na žádost reagovalo kladně patnáct žáků a pět dospělých. “Dali nám kartáček na zuby a požádali nás, abychom si třeli dásně. Tým profesora Sykese od nás potom kartáčky zase vybral, dali je do sáčků a odvezli je k analýze do Oxfordu,” vypráví Targett.
BYL TO ZÁZRAK!
Dva měsíce před oznámením výsledků zavolal Pristley Targettovi a žertem se ho zeptal: “Co kdybyste to byl vy?” Targett se rozesmál, přesvědčen, že je to naprosto nemožné. Všech 21 testovaných osob se vypravilo 7. března 1997 s Priestleyem do Oxfordu. Sykes si vzal producenta stranou a zašeptal mu do ucha: “Máme jeden pozitivní výsledek.” Priestley byl ohromen. Test ukázal, že Adrian Targett je oním potomkem, po němž pátrali. “Šance, že najdeme potomka po 9000 letech, byla mizivá,” prohlásil Sykes. Targett byl ohromen stejně jako Priestley.
Ať se to zdá jakkoli zázračné, o hodnověrnosti výsledků nemůže být pochyb. “Z 300 znaků, které tvoří genetický otisk, bylo 299 identických u obou mužů,” říká Sykes a vysvětluje, že testy vděčí za svůj úspěch výjimečně zachovalému stavu kostry při jejím nálezu.
Targett se objevil na titulních stranách všech anglických novin. Časopisy na celém světě mu věnovaly celé stránky. List Sun mu dokonce nabídl 2000 liber za jeho fotografii bez oděvu, jen se zástěrkou ze zvířecích kůží. On to však kategoricky odmítl: “Po zveřejnění takové fotografie bych se asi nemohl objevit ve třídě, kde učím historii.” Když se Targettova třiaosmdesátiletá matka dozvěděla, že je příbuznou “cheddarského muže”, prohlásila s typickým anglickým humorem: “Děsí mě, že mým předkem byl někdo, kdo bydlel v jeskyni.”
