Text a foto Antonín J. Grimm Pohádkové pobřeží s nádhernými bílými plážemi, domorodé vesnice, rytmus bubnů, spontánní oslavy, karnevaly, afronáboženství candomblé a osvěžující drink caipirinha, tak to je ta pravá Brazílie. Nikoli v Riu, ale ve státě Bahia. Hlavní město Salvador da Bahia představuje africkou duši Brazílie. Od doby, kdy před více než pěti sty lety vplul Amerigo Vespucci do salvadorského zálivu, prodělala tato dvouapůlmilionová metropole obrovský rozvoj. Byl to právě Salvador, kudy se do země dostala většina afrických otroků. Unikátní kulturní, kulinářské, hudební a taneční kořeny a obrovský temperament místních obyvatel jsou toho důsledek. Dokážete si představit, že na čerpací stanici dorazí dodávka, spustí z reprobeden tradiční hudební styl forró a jen tak se mezi stojany na benzin veselí, tančí a popijí několik desítek lidí? V Brazílii to vypadá přesně tak.
UŽÍVEJTE SI Dalším důkazem místního užívání života je salvadorský karneval, po Riu druhý největší v Brazílii. Trvá týden a dva miliony lidí po celou tu dobu v ulicích tančí, popíjejí a aplaudují místním kapelám, které pomalu projíždějí na dlouhých náklaďácích s obrovskými reproduktory. Jak poznamenal náš průvodce: „My, Brazilci, ovšem máme karneval 365 dní v roce…“ Centrum Salvadoru lze rozdělit na dolní a horní město spojené unikátním výtahem Lacerda Elevator. Denně přepraví padesát tisíc místních, cena za překonání dvaasedmdesáti metrů převýšení je v přepočtu na koruny asi padesát haléřů. Srdcem horního města je Pelourinho, od roku 1985 pod ochranou UNESCO. Úzké, dlážděné uličky, plné krámků a restaurací, místních mladíků předvádějících capoeiru (válečnické umění, vyvinuté otroky jako sebeobrana proti pánům) nebo hru na berimbau (jednostrunný hudební nástroj připomínající prut) přímo vybízejí k zastavení, objednání caipirinhy nebo místního piva Brahma a užívání si. Všechny ulice se sbíhají na příkré náměstí Pelourinho, kde byli kdysi veřejně bičováni otroci. Kolorit dotvářejí i bahijské ženy, oblečené do typických krojů, lákající turisty ke společné fotce. Samozřejmě za odměnu… DO STÍNU KOSTELŮ Před ruchem ulic můžete uniknout do jednoho z tří set šedesáti kostelů (údajně na každý den v roce jeden). Pozornost zaslouží hlavně barokní Convento São Francisco, na jehož vnitřní výzdobu padla tuna zlata. Málo známou skutečností je, že kostely v centru jsou propojeny podzemními chodbami, které vedou do přístavu a do vzdálené pevnosti Forte de Santo Antonio da Barra.
Kdo má pár dní času, tomu se určitě vyplatí opustit stát Bahia a vydat se do sousedního hornatého státu Minas Gerais s hlavním městem Belo Horizonte. Ve státě Minas Gerais, který je rozlohou srovnatelný s Francií, najdeme spoustu zachovalých hornických městeček, která návštěvníky ohromují zachovalou barokní architekturou. Klenotem mezi nimi je bezesporu Ouro Preto (v portugalštině znamená černé zlato). Podmanivě krásné koloniální město, které vzniklo v období zlaté horečky na začátku 18. století. Panorama městečka, zapsaného na seznamu UNESCO, utváří třiadvacet kostelů, rozesetých po okolních kopcích pohoří Espinhaço. Křivolaké, úzké uličky, navzájem propletené, vás vtáhnou do historie. Na zdejším trhu můžete koupit velmi levně kamenné výrobky. Městečko díky osmi tisícovkám studentů místní univerzity překypuje i nočním životem.
Pokud chcete alespoň trochu okusit atmosféru zlaté horečky, zajeďte pár kilometrů do dolu Minas da Passagem. Pokud překonáte prvotní strach a spustíte se na rozhrkaném vozíku do podzemí, uděláte si alespoň malou představu o tom, jak riskantní bylo hornické povolání. V podzemí jsou k vidění i zbytky důlních strojů a svatyně věnovaná památce mrtvých horníků. Pokud si nezapomenete plavky, můžete se osvěžit v podzemním křišťálově čistém jezeře. EPILOG
Dalším ze zachovalých hornických měst je Mariana. Na náměstí Praça Minas Gerais stojí za vidění dva půvabné kostely, mezi nimi se můžete na okamžik postavit k pranýři, u něhož byli trestáni otroci. Městečko vyniká barokní architekturou, se spoustou obchůdků a restaurací.
Brazílie je pro Evropany velmi lákavou, a tak trochu i exotickou zemí. Díky celoročně příznivému klimatu nám otevře svoji náruč kdykoli. Každý dle svého gusta může navštívit pulzující města, v mlžném oparu skryté džungle ale i luxusní rezorty s tisíci kilometrů bělostných pláží. Ale hlavně Brazilce a jejich temperament si dlouho uchováte ve svých vzpomínkách.
Brazílie na talíři
● Je především velmi rozmanitá, s mnoha evropskými i africkými vlivy.
● Pro jih Brazílie je typická obrovská spotřeba masa. Grilované hovězí se zde podává v oblíbených restauracích zvaných Churrasco rodizio.
● Různé druhy hovězího, ale i pštrosího masa se grilují na plynových grilech či na dřevěném uhlí. Podávají se s rozmanitými saláty a přílohami. Za konzumaci se platí vždy jednotná cena za osobu na základě principu sněz, co můžeš.
● Brazilci milují plné stoly a většinou dají přednost restauraci s velmi oblíbeným a ustáleným systémem rodizio (kolečko) před klasickým la carte. V praxi to znamená, že když jdete do restaurace na kuře, vždy kromě něj dostanete mnoho dalších talířů s hranolky, rýží, fazolemi, saláty, vinegrety, pečivem. Pokrmy na talíři se neustále doplňují.
● Velmi oblíbený systém restaurací je také tzv. bufâ a quilo. V podstatě systém švédských stolů, kdy na konci zvážíte svůj talíř a zaplatíte cenu za celkovou váhu. Snad nejtypičtější potravinou je maniok. Gastronomicky prochází celou brazilskou federací podobně jako fazole.
● Jí se hodně čerstvých zelených salátů, těstovin, polenty, ale samozřejmě i korýšů, kteří jsou velmi oblíbení a připravují se na stovky způsobů. Nechybí ani suši.
● Ve státě Bahia, mece afrobrazilské gastronomie, nelze opomenout úžasné moquecas (mokéky). Jde o rybí pokrm „z jednoho hrnce“ připravovaný z kokosového mléka, všudypřítomného čerstvého koriandru, čerstvé zeleniny a aromatického oleje z palmy dendé – nejdůležitější ingredience používané snad v každém druhém jídle v Bahii.
● Ve státě Minas Gerais se vaří skvělá jídla „z jednoho hrnce“ (oropronobis), na rozdíl od jihu se tu více jí vepřové maso, vynikající klobásy calabresas, ale i škvarky předem namáčené v pálence z cukrové třtiny – cachaça. Své místo v jídelníčku tu mají i listy kale (zelenina podobná naší kapustě), velmi tence nakrájené a jen lehounce orestované na sádle.
● Oblíbené je jehněčí a kůzlečí maso. Vyrábějí se tu skvělé sýry, z nichž queijo mineiro je slavný po celé zemi.
● Nelze nezmínit nápoj cachaça (kašasa), neboli pálenku z cukrové třtiny. Ty nejslavnější a absolutně nejlepší se pálí právě v Minas Gerais.
● Ovoce je obecně v brazilské kuchyni velmi populární; na stole nesmí chybět hroznové víno, vodní meloun, papája, mango, ananas, kiwi, žlutý meloun. Pijí se čerstvé ovocné šťávy z maracuji, aceroly a kokosu.● Brazilci milují sladkosti. Portugalský vliv je znatelný v dezertech, které se často připravují ze žloutků. Jí se mnoho pudinků, creme caramel je oblíbený po celém kontinentu, vynikající a osvěžující je například sagú – dezert z maniokových kuliček vařených ve víně či vinné šťávě, který najdete v gastronomii snad všech států brazilské federace.
