Je největším ze všech ještěrů, přesto ho věda zná sotva sto let. Během jediného století po svém objevu se však octl na seznamu ohrožených druhů živočichů. Varan komodský. Jeho mohutnost a bezmála půlmetrový jazyk šlehající z tlamy mu vynesly přiléhavou přezdívku „komodský drak“. Rozmnožit takovou chovatelskou raritu je obrovský úspěch a ochranářská nutnost. Odborníci z pražské zoo se na oslavu varaního zrození chystají už popáté. Dostali se tak na absolutní světovou špičku v chovu třímetrových draků.
„Naše samice Aranka je skutečně zasloužilou matkou,“ potvrzuje chovatel Petr Velenský. „Dala nám dohromady přes třicet mláďat a další snůška se vyvíjí v inkubátoru.“ Najít a umístit do bezpečí umělé líhně drahocenná dračí vajíčka, z nichž každé váží téměř tolik jako deset slepičích, je pro chovatele stejně náročné jako pro samici jejich nakladení. „Pokaždé, když Aranka hloubila hnízdní noru, tak se prohrabala třícentimetrovou vrstvou betonu až do podloží celého pavilonu – a to byly jejím jediným nástrojem masivní drápy,“ líčí chovatel. „Ve své expozici má samozřejmě k dispozici písčité kladiště a když si na sbíječku zahrála poprvé, vybudovali jsme druhé přesně v místě otvoru v podlaze. Navzdory veškerému komfortu však při každé další snůšce dno ubikace probourala znovu.“
NĚŽNÁ MATKA ARANKA
Ve varaních choutkách se člověk jen těžko vyzná, to nejlepší místo ke kladení si však Aranka patrně vybírala podle teploty a vlhkosti v ubikaci. Teplota snůšky téměř vždy mírně převyšovala třicet stupňů. „Samice stejně jako v přírodě místo snůšky pečlivě zamaskuje, takže jsme první dávku vajíček objevili až po dvou stech dnech, sotva měsíc před vylíhnutím. Potom jsme vybavili ubikaci kamerami, abychom měli tajnůstkářské draky neustále pod dohledem.“ A to se vyplatilo. Ačkoli varani komodští kladou vajíčka převážně v noci, s nalezením snůšky už není žádný problém. „Jednou jsem mohl celý proces sledovat na vlastní oči,“ vypráví Petr Velenský. „Aranka nahrnovala kolem vajíček nejjemnější substrát a dokonce se zdálo, že vybírá hlínu té nejvhodnější vlhkosti. Pak všechno opatrně pěchovala čenichem. Byla to nádherná ukázka filigránské práce. Když uvážíme, že k tomu používala drápy schopné rozlámat beton a čelisti dost silné na to, aby strhly buvola, je to skoro zázrak,“ usmívá se chovatel.
VARANÍ SAMICE SI VYSTAČÍ SAMY
Největší ještěři světa jsou doslova pochodujícím tajemstvím. Už od jejich dramatického objevu je provázejí ne zcela vyřešené otázky. Jak to, že žijí jen na několika ostrůvcích v Indonésii? Jak se tam dostali? A kdy? Zdá se, že pocházejí z Austrálie, kde vědci našli kosterní pozůstatky velmi příbuzných gigantických ještěrů. Protože ve své domovině běžně překonávají mořské průlivy mezi sousedními ostrůvky, možná se sem dostali „mokrou cestou“ při poklesu hladiny moří během poslední doby ledové. Před několika lety se však vynořila záhada mnohem senzačnější. V chesterské zoo v Anglii nakladla samice varana komodského vajíčka, aniž se kdy setkala se samcem. O osm měsíců později se vylíhla zdravá mláďata. Jak je to možné? Odpověď připomíná biblický příběh o Panně Marii. Varaní matky totiž samce k rozmnožování vůbec nepotřebují! Občas kladou neoplozená vajíčka, která se normálně vyvíjejí. Potomci jsou pak geneticky shodní s matkou. Nesou totiž zdvojenou sadu jejích genů. V jednom se ale od svého jediného rodiče liší – všichni jsou samečkové. Pohlaví varanů je totiž stejně jako u lidí určené pohlavními chromozomy, dvojice stejných však na rozdíl od nás znamená narození samčího potomka. Postačí ale trocha incestu a vše se vrátí do zajetých kolejí. Když se syn spáří s vlastní matkou, vzniknou mláďata obou pohlaví. Jedna jediná samice se tak může stát zakladatelkou nové populace draků.
DRAČÍ JED NAMÍSTO OHNĚ
Rozeklaný jazyk komodských varanů kmitající ven ze zubaté tlamy patrně stojí za zkazkou o ostrovních dracích, kteří z tlamy chrlí oheň. Ve skutečnosti jím obrovití varani „ochutnávají“ vzduch a molekuly pachů vyhodnocují zvláštním orgánem na patře tlamy. Mohou tak ucítit zdechlinu na téměř deset kilometrů. Ačkoli své nepřátele ugrilovat nedokážou, mají v tlamě překvapující arzenál zbraní. Kromě šedesátky ostrých zubů, které mohou být dlouhé přes dva centimetry a neustále se obnovují, se varani při lovu spoléhají i na prostředky chemického a biologického boje. Výzkumníci v jejich tlamě odhalili přes padesát nebezpečných typů bakterií, z nichž téměř desítka patří mezi ty vyloženě toxické. Oběť po kousnutí varana tedy neumírá jen na oslabení ze zranění, ale také na infekci způsobenou mikroby z tlamy. Zcela nedávno však vědci objevili další varaní zbraň – jed. Jedové žlázy ve spodní čelisti, objevené díky vyšetření magnetickou rezonancí, vypouštějí do slin toxický koktejl bílkovin. Najdeme v něm látky brzdící srážení krve a snižující krevní tlak. Kořist tak kromě bakterií skolí i nezastavitelné krvácení a šok. Komodský drak se díky jedovatým slinám může honosit ještě jedním rekordem – je největším jedovatým tvorem, který chodí po Zemi.
