RADEK JOHN
Odpovídá major JUDr. Karel Adamec, vedoucí oddělení vražd pražské kriminální policie. Jak se změnil charakter vražd v Praze po listopadu 1989? Vraždy klasické, které jsme vyšetřovali před listopadem, to znamená vraždy se sexuálními motivy, vraždy kvůli majetku, vraždy jako výsledek rodinných hádek zůstaly zhruba ve stejném množství jako kdysi. Přibyly nám ovšem vraždy, na které jsme nebyli zvyklý. V daleko větší míře v nich figurují cizinci. Ať už jako oběti nebo pachatelé. Největší nárůst v současné době zaznamenáváme u vražd podnikatelů a podnikateli v uvozovkách. Začněme cizinci.
Příslušníci, kterých národů jsou dnes v Praze nejčastěji vrahy a obětmi? Jde především o migrující obyvatelstvo z východu: Bývalé Jugoslávie, Rusy, Bulhary, Číňany. Vietnamci v našich statistikách dnes naopak figurují velice málo. Jejich trestná činnost ustoupila do pozadí. Nejbrutálnější jsou bezesporu Číňani. Ti si neberou servítky. Používají mačety, mučení, prostředky, na které jsem nebyli dosud zvyklí. V případě, že se nám podaří zadržet třeba čínské zločince máme navíc obrovské problémy.
Jaké? Například při zjišťování totožnosti. Pro nás vypadají skoro všichni Číňané podobně. Koluje mezi nimi obrovské množství pasů. V čínských pasech nejsou očíslované stránky, takže není takový problém pasy falšovat. Dodat stránku s fotkou do čistého pasu, v němž není vytištěno, například, že se jedná o osobu nežádoucí na našem území. Komunikace s policejními orgány v Číně neexistuje. Marně jsme se o ni pokoušeli. Vůbec tedy často nevíme ani jak se zadržený Číňan jmenuje, natož co má za sebou za kriminální činnost. Nulová komunikace s námi je bohužel dnes typická i pro jiné země, například bývalou Jugoslávii, kde mají úplně jiné starosti než spolupracovat s pražskou policií na nějakém případu vraždy. Těžko se lze domluvit i s Ruskem a Ukrajinou. Ve většině případů si tu ale zločinci ze zemí, které jste jmenoval vyřizují spíš účty mezi sebou než s českými občany… To je pravda. Ale máme tady už i případy vzájemného napadení gangů Číňanů a Vietnamců, Rusů a Jugoslávců. Neboli soupeřící bandy se perou o sféry vlivu. Národ dnes nejvíc vzrušují vraždy podnikatelů.
Mají nějaké společné znaky? Spousta podnikatelů nemá ve svém podnikání čisté svědomí. Používají nejrůznější finty, na které mohou doplatit oni sami i jiní lidé. Ať už věřitelé nebo dlužníci. Ve většině případů zavražděných podnikatelů se zpočátku jednalo o vymáhání splátek. Prudce narostl samozřejmě také počet loupežných vražd nebo pokusů vražd. O někom se proslechne, že má nějaký větší majetek a dnes jsou lidé, kteří pro dvacetikorunu udělají téměř všechno. Jdou za podnikatelem klidně do jeho bytu nebo ho zavraždí v terénu – při obchodních schůzkách, jednáním, transakcích. Existují lidé, kteří si domluví schůzku v autě, kvůli takříkajíc výhodné směně dolarů nebo marek. Čím výhodnější je kurz, tím vyšší pravděpodobnost, že z toho auta už nevylezou živí. A nemusí to být na vysloveně opuštěném místě. Vraždí se dnes i na ulici. Viz, vražda na Praze 8 – zastřelení podnikatelky a postřelení jejího manžela na ulici na cestě z bytu k jejich autu takřka v pravé poledne.
To je případ, který jste objasnili prakticky okamžitě a hned druhý den jste také zatkli vraha. Zřejmě váš největší úspěch v tomto roce. Určitě. Byl to první prokázaný případ nájemného vraha v Praze. Šlo o českého občana. Suma, kterou měl za vraždu dostat byla poměrně vysoká. – Půl miliónu. Do té doby se v podsvětí říkalo, že vraha si jde koupit za padesát tisíc i za méně. To bylo dáno zřejmě výší očekávaného zisku u těch dvou vražd. – 39 milionů. Objednavatel vraždy si ovšem vybral menšího profesionála než myslel. Nájemnému vrahovi se nepodařilo zavraždit i manžela podnikatelky.
A kdyby usmrtil oba manžele? Manželé uzavřeli s objednavatelem vraždy jakousi předkupní smlouvu o prodeji nemovitosti právě za těch třicet devět miliónů. Kdyby byli oba manželé prodávající nemovitost mrtví, tvrdil by, že jim dávno peníze dal. Doufám, že by nakonec stejně s touhle transakcí neuspěl. Každopádně velké peníze dnes některým lidem kalí rozum.
Co mají společného případy, kdy se v Praze střílí na ulicích. Oběťmi těchto vražd jsou ze tří čtvrtin čeští podnikatelé, zbytek cizinci. – Například nedávné zastřelení Jugoslávce v Anglické ulici a v lednu napadení Rusa. Ještě před tím byl v Karlově ulici zastřelen Rus, ale to nebylo kvůli majetku. Šlo o spor dvou skupin o sféru vlivu v okolí Karlova mostu. Dvě konkurenční party prodejců ruských čepic, jedna podpořená Rusy, druhá našimi obchodníky bojovaly o místo na slunci. V té vraždě figurovali i čeští skini. Ale ti byli najatí jenom jako pěšáci. Vyšetřování těchto případů je samozřejmě velmi komplikované. Kdo přežívá útok na ulici má strach vypovídat. Většinou zná vraha a neprozradí ho. Dokud svědek musí vypovídat před soudem, je známa jeho totožnost, ztrácíme šanci, že nám něco řekne. Záleží na parlamentu jak rychle zákon na ochranu svědka přijme. Pak naše úspěšnost, která je mimochodem na evropský průměr stále dobrá, ještě zvýší.
Kolikrát se letos v Praze vraždilo střelnou zbraní na ulici? Sedmkrát, osmkrát. Počítám jenom případy kvalifikované jako vraždy nebo pokusy vražd. Ne to co je kvalifikováno jakou loupež nebo ublížení na zdraví, když není prokázáno, že pachatel chtěl člověka usmrtit. Pokud vyšetřujeme vraždu na ulici, často nám svědci řeknou: Jo ono se tady včera střílelo, ale je to tu běžné. Tady se střílí pořád.
Kolik vás na oddělení vražd vlastně pracuje? Bohužel méně než třicet. Do května tohoto roku nás ovšem bylo jenom patnáct. Jednak tedy počet vražd prudce roste, jednak počet objasn ěných vražd přece jen klesá. Před listopadem 1989 byla jiná situace. Tehdy šlo hlavně, jak říkají někteří cynici, o takzvaně domácí zabijačky. Ty se objasňovaly velice dobře. Ve srovnání s dnešními vraždami dokonce snadno. Nepotýkali jsme se ještě s cizineckým a obchodnicko-podnikatelsk ým prvkem. Dnes máte nájemné střelce, cizince, vyřizov ání účtů mezi gangy a podobně. Objasňování třeba vražd na ulici je mnohem těžší. Nájemní střelci dnes mohou být i z ciziny a okamžitě po vraždě zmizí z republiky. Na dálnici na výjezdu z Prahy se loni v červnu našel bývalý Jugoslávec zastřelený v jeho oplu. Vrah prostřelil sedadlo, trefil oběť do hlavy. Pachatelé byli dva Bulhaři, chytli je nakonec na naši žádost v Maďarsku. Tam nešlo o nájemné střelce, ale o vyřizování účtů mezi občany bývalé Jugoslávie a konkuren ční bulharskou bandou zlodějů aut a pašeráků. Pak už jsme věděli, kdo jsou vrazi, znali jsme jejich zvyky, tušili jsme, kam asi pojedou. Požádali jsme Maďary o spolupráci a dali jim tip, kde vrahy najdou.
Takže s Maďarskem spolupráce na rozdíl od zemí ležících více na východ nebo na jih funguje? Funguje lépe než třeba s Ruskem, hůře než s Rakouskem, Německem, Itálií.
Dá se říci, kdo je dnes v této zemi v největším nebezpečí vraždy? Nejrizikovějším povoláním je pravděpodobně podnikatel. Pak je rizikové být bohatý. Hlavně jsou ale v nebezpečí ti, kteří se namočili do nějakých špinavějších kšeftů. Často to začne třeba půjčkou, kterou pak nemá podnikatel z čeho splatit. Pak jsou klasické rizikové skupiny. Například homosexuálové se bohužel poměrně často stávají oběťmi loupežné vraždy. Ne že by je nějak masově vraždili jiné homosexuálové. Mnohem nebezpečnější jsou homoprostituti. Ti, kteří si vyd ělávají na živobytí tím, že se prodávají homosexuálům. Ti jsou v touze po penězích často schopni všeho. Dva čeští homoprostituti například vyjeli do Holandska s cílem vydělávat si tam na živobytí v nočních klubech. Velice rychle získali kontakty na holandské homosexuály, s několika se skamarádili. V klubech je ale nechali dělat jen krátkou dobu. Kluci tedy potřebovali peníze a rozhodli se je získat tak, že jednoho holandského přítele zabijí. Nevěděli ovšem, že v bytě bude na návštěvě ještě jeden muž. Ten přiběhl ze zadního pokoje poté, co slyšel křik zavražděného. Dva čeští homoprostituti tedy ubodali i druhého muže. Ukradli kolem sedmi tisíc guldenů. Něco z toho utratili za letenku. Pak se jeden před druhým skrýval, protože se bál, že se ho chce zbavit jako nepohodlného svědka. Časté jsou také vraždy v podsvětí, když se nepohodnou partneři. Například dva bývalí spoluvězni, oba prošli mnohaletým žalářem, se sešli v bytě na Praze 8. Dostali se do sporu kvůli ženské. Začali se prát, nechali toho. Asi po týdnu se v tomtéž bytě dostali do sporu znovu kvůli půjčce dvouset korun. Ten první umlátil a ukopal svého spoluvězně k smrti. Kdysi byla v Praze i epidemie napadení taxikářů. To v poslední době naštěstí opadlo.
Zřejmě už taxikáři nevozí u sebe sumy, které by byly pro vrahy zajímavé? Dneska se přece vraždí pro statisíce a miliony. Jistě už nejsou tak ekonomicky zajímaví jako kdysi. – I když jsou zoufalci, kteří vraždí pro pětku. Na Smíchově jsme měli případ kluka, který oslavoval osmnácté narozeniny. Neměl na útratu. Řekl kamarádům: Jdu sehnat peníze. Stopnul taxíka. Nechal se odvézt na Prahu 6 do postranní ulice, tam taxikáře probodl, vzal mu peníze a jel zaplatit útratu. Pachatel měl štěstí. V době vraždy mu chybělo tři čtvrtě hodiny do dovršení osmnácti let. Byl tedy stíhán jako mladistvý, takže dostal poloviční trest.
Kolik máte případů, kdy majitel bytu přišel domů a nachytal bytové zloděje, kteří ho zavraždili? Víme o dvou. Myslíme si ale, že mezi neobjasněnými vraždami jsou další tohoto typu. Na Vinohradech máme objasněnou vraždu: Majitelku bytu vykradli třikrát za sebou. Potřetí, když tam byli v noci, dělala majitelka bytu že spí, ale prozradila se – podívala se po nich jedním okem. Dali jí beranici na hlavu a utloukli ji. Sekyrka se pak našla ve světlíku domu. Na Praze deset se vrátila majitelka bytu ve vile z dovolené v Jugoslávii dřív než původně plánovala. Našla v bytě zloděje, tak přišla o život.
Tak dnes vypadá typická pražská vražda? Podnikatel, který začínal v tržnici, prodával videa. Vydělal peníze, zaměstnal ve svých krámcích několik lidí. Vydělal ještě víc, začal dovážet auta z Belgie. Shromáždil poměrně slušný majetek. Jednoho dne k němu přišla do bytu návštěva. Když jsme ho našli my, byl prostřílený. Chyběly jenom peníze. Poměrně značná suma. Nebo: Šlechtična polského původu bydlela na Praze 8. Zbylo jí z minulých let pár kousků zlata a několik obrázků. Jejich prodejem si přilepšovala k důchodu. Přišla k ní do bytu cikánka, která se nabídla, že jí bude pomáhat. Občas jí přinesla nákup a zároveň si obhlédla, co by se dalo v bytě ukrást a zpeněžit. Cikánka vešla do kontaktu s recidivistou a dala mu tip na loupež v bytě. Kriminálníkovi se do té akce příliš nechtělo. Bál se, že s jeho trestním rejstříkem by v případě odhalení šel na dlouhou dobu do vězení. Zaangažoval do věci svého nevlastního nezletilého syna. Domluvili se na loupeži, nikoli na vraždě. Syn měl všechno přesně popsané, dostal dokonce plánek bytu, který mu nakreslila cikánka.Vzal si na to paruku. Dostal se dovnitř pod záminkou, že je opravář topení. Začal opravovat topení, pak zaútočil na majitelku bytu s tím, že ji sváže a ona mu musí prozradit, kde je zlato. Šlechtična pochopitelně nechtěla nic říct. Snažil se to z ní vymlátit. Nakonec ji udeřil několikrát do krku smrtícím karatistickým úderem. Paní umřela. Nezletilý vrah našel nějaké šperky. Cikánka s nevlastním otcem čekali v autě před bytem až bude dílo dokonáno. Ukořistěné věci začali prodávat po svých známých. Pak jsme je stahovali z Příbramska, Litoměřicka a některé dokonce z Milána. Vrahy jsme našli asi po čtrnácti dnech. Nikdo nechtěl mluvit. Otec a cikánka neřekli ani slovo. Až nevlastní syn, kterého jsme polapili v jeho úkrytu na kopci, kde spal pod igelitem, promluvil. Před soudem ale svou výpověď odvolal a všichni tři odmítli vypovídat. Přestože k dispozici byla řada výpovědí svědků, kterým trojice prodávala šperky, byl mladiství odsouzen pouze na čtyři roky stejně jako oba organizátoři té loupeže.
Setkáváte se s mladistvými vrahy víc než před listopadem 89? Bohužel ano. Vrahové jsou někdy překvapivě mladí a jejich brutalita je přitom šokující. Co byste řekl například případu příbramské bandy: Dvě dívky se nakontaktovaly na starou opuštěnou ženu, pomáhaly jí, okoukly co má v bytě. Daly se dohromady s kluky z Příbrami. Dohodli se, že byt vykradou. Dva kluci čekali venku, dívky šly dovnitř, protože majitelka je znala a měla k nim důvěru. Kluky by do bytu zřejmě nepustila. Dívky chtěli po majitelce bytu peníze. Ta jim je odmítla dát. Mladší z dívek, které ještě nebylo osmnáct vzala nůž a začala majitelku bytu bodat. Druhá dívka jí řekla: Neblbni, ta kudla je malá. Šla do kuchyně, vzala dlouhý kuchyňský nůž a majitelku ubodala sama. Klukům, kteří čekali dole se to zdálo dlouhé, tak pískali a křičeli na dívky do oken domu: Dělejte, skončete to!
Možná nárůst zločinnosti má po listopadu 89 na svědomí i to, že dnes spousta zejména mladých lidí nezvládá ten pocit, že jsou chudí, když kolem sebe vidí bohaté? Je to pro ně novinka na rozdíl od západních dětí, které si na svou situaci zvykají už od narození. Určitě to hraje významnou úlohu. Mnozí cítí to, že nemají peníze, jako osobní křivdu a za každou cenu se je budou snažit získat.
Která neobjasněná vražda vás nejvíce trápí? Největší starost mám s vraždou strážného v obchodním domě Krone. To je případ, který vzbudil spoustu rozruchu. Chtěli bychom ho úspěšně vyřešit. Několikrát jsme měli pocit, že jsme u konce, ale vždycky to splasklo. Teď ovšem máme několik velmi nadějných stop. Věřím, že se nám vraha nakonec najít podaří. Ještě tu příliš nezačaly vraždy prostitutek jako v jiných západních zemích. Naštěstí. V Praze jsme měli vloni jen jednu vraždu prostitutky, ale to nebylo kvůli jejímu povolání. Vrahem nebyl člověk, který by nenáviděl tohle řemeslo. Došlo pouze k nešťastnému kontaktu se zákazníkem. Vrah byl mladý kluk, který si prostitutku vzal do bytu. Ona po něm chtěla potom moc peněz. Vyhrožovala, že když jí je nedá, oznámí to na policii, že ji znásilnil. Ten mladík psychicky nevydržel a zabil ji. Shodou okolností tuhle dívku jsme znali. Vystupovala jako jeden z korunních svědků při vraždě Jugoslávce na dálnici. Jeden měsíc jsme ji tu měli jako svědka, další měsíc jako mrtvolu.
Jak jste dokázali odhalit jejího vraha? Trochu známe prostředí, v kterém se tyhle dívky pohybují. Ony o sobě přibližně vědí s kým se která kontaktovala a s kým odešla.
Dávají si na to pozor, aby se dopracovaly jakési kolektivní bezpečnosti? Ne. Nepřipouštějí si, že by se něco takového mohlo stát právě jim. Abychom přece jen skončili nějak optimisticky: Sexuální maniaci vraždící ženy v Praze jako by po listopadu 1989 přestali existovat. Máme tady několik vražd spáchaných v letech 1990-1991. Jednalo se o dívky, které se bavily někde ve vinárně, vrah jel pak za nimi, našel si nějaké opuštěné místo. Po vrahovi či vrazích pátráme velmi intenzívně. Ověřovali jsme si alibi obrovského kvanta lidí, kteří mohli teoreticky přicházet v úvahu. Po roce a půl od vraždy se nám podařilo vypátrat dvojici kluků, která byla ve vinárně s jednou ze zavražděných dívek. Ukázalo se, že ani to nejsou pachatelé. Tohle je případ, kvůli němuž nám za poslední dobu prošlo rukama nejvíce lidí. Dnes už jejich počty jdou do tisíců.
Už také dochází k exportu našich vrahů do zahraničí? Výjimečně. Italský podnikatel si vzal za ženu českou dívku. Ta se vrátila do vlasti na najala si tři recidivisty. Požádala je, aby zabili jejího manžela za tři sta tisíc. Trojice zločinců si obstarala pistoli. Dívka jim přesně popsala manželovy zvyky, kde se pohybuje a podobně. Počkali si na něj na silnici, když se vracel z práce domů. Pravděpodobně ho stopli s mapou v ruce. Předstírali, že jsou turisté, chtěli, aby jim ukázal cestu. Pak ho v autě zastřelili, tělo ukryli pod silniční můstek. Všichni tři byli po návratu do vlasti dopadeni.
A co byla letos v Praze – dá-li se to tak nazvat – nejkurióznější vražda? Vražda kvůli náboženskému přesvědčení. Cizinec, starší ročník, přijel na návštěvu k příbuzné ze třetího kolena – ročník 1901. Ona byla zarytá katolička, on bezvěrec. Vzal při sporu láhev a rozbil ji o hlavu dvaadevadesátileté babičce. Pak ji ještě podřezal střepem láhve. Cizinec byl asi šedesátiletý. V zahraničí ho několikrát léčili na psychiatrii.
