Text: Eliška Mezenská, foto: Muzeum města Ústí n. L., ilustrace: Richard Köhler
Předměty ve vitrínách muzea, to nejsou jen mrtvé připomínky dávných dob. Za každým se skrývá příběh. Někdy jej známe, jindy ponechává prostor naší fantazii.
Rok 1200 př. n. l. – Slunce právě zapadalo za Sokolím vrchem, když dokončil svou práci. Otřel si zpocené čelo a pozoroval poslední sluneční paprsky prodírající se mezi větvemi stromů, na nichž již byly patrné velké nalité pupeny. Konečně končí dlouhá a krutá zima a slunce zase získává vládu a prodlužuje den. Teď je však třeba slunce uctít tak, jak si zaslouží. A to je práce pro šamana. Musí zvolit vhodné místo, kde provede magické obřady a uloží do země dary. Letos vybral místo zvlášť krásné. Z jedné strany poklidně teče průzračná voda Modrého potoka, na druhé straně pozvolna zvedá svah Sokolího vrchu. Tento rok bude určitě příznivý, vždyť šperky, vybrané jako dary, jsou opravdu nádherné… Rok 1903 – Krajina se od pradávných dob příliš nezměnila, jen lesy nejsou již tak husté a neprostupné a stará jména si nikdo nepamatuje. V obci Ryjice nedaleko Ústí nad Labem se skupina mužů chystá s rýči a lopatami do práce. Za zády se jim zvedá Farský vrch a Neštěmický potok s čerstvou vodou je vzdálen jen nějakých dvacet metrů. Začali tedy hloubit jámu, a když se štěrkem prokousali do dvoumetrové hloubky, narazily lopaty na něco kovového. Muži rychle odstranili nečistoty a za chvíli v ruce drželi starobyle vypadající nazelenalé šperky. Rozebrali si je mezi sebou a opět se dali do práce. Rok 2009 – Dnes nevíme, jestli se oba příběhy staly tak, jak je popisujeme. O okolnostech nic nevíme, i když v období mladší doby bronzové bylo ukládání většího množství bronzových předmětů do země běžné. Avšak důvod, proč byly takto šperky ukládány, nelze jednoznačně vysvětlit. Hromadné nálezy bronzových šperků, pracovních nástrojů, zbraní nebo i jen jejich zlomků, známe z celých Čech i Moravy. Nacházejí se v odlehlých polohách, pod kopci nebo význačnými místy v krajině, kam mohly být uloženy při náboženských obřadech. Přestože u hromadného nálezu z roku 1903 byla známá jen hloubka a poloha, a jeho obsah si dělníci mezi sebou rozebrali, podařilo se v průběhu dalších desetiletí všechny předměty dohledat. Celkem bylo vyzvednuto jedenáct bronzových náramků a jedna brýlovitá ozdoba. Pět jich je uloženo v Regionálním muzeu Teplice, ostatní v Muzeu města Ústí nad Labem. Tam je také brýlovitá ozdoba vyrobená z bronzového drátu kruhového průřezu. Takovéto závěsky zdobily šaty pravěkých žen. Podle provedení šperků a jejich výzdoby bylo možné nález datovat do mladší doby bronzové, konkrétně kultury lužické, která v severozápadních Čechách u Ústí nad Labem měla tehdy svá sídliště i pohřebiště
