Drnčí budík. Vymrštím tělo a můj duch si ještě hoví pod duchnou. Brejle, hodinky, zuby vyčistit, nohy do nohavic. Jít něco fotit, něco psát. Jak a co? Nezájem, apatie: mozek odmítá nastartovat. Nos ale polapil známý vjem, podmíněně signalizuje návrat ze sna do reality, duše se připojuje k tělu. Teď už mohu dokonce analyzovat, co mě probralo k životu. Vůně kávy z kuchyně. Den začíná. Káva jako psychostimulans zvyšuje duševní činnost, bdělost a zlepšuje psychomotoriku. Po jejím požití se zvyšuje množství asociací a urychluje se myšlení. Kromě pocitu duševní svěžesti se dostavuje pocit zvýšené tělesné výkonnosti. Strohým lékařským faktům předcházel dramatický vývoj, nadšení i zatracení kávy. Poměrně jisté je, že pravlastí kávovníku je provincie Kaffa v Etiopii. Odtud jej ve 13.14. století válečníci převezli do Jemenu, dále do Mekky a Mediny, a odtud jej poutníci roznesli do všech koutů světa. Během svého zabydlování to ale neměl vůbec jednoduché a musel překonat i fáze diskriminace, démonizování, a nepatřičných pověr. V našem století si káva vydobyla stabilní post horkého voňavého nápoje pro slavnostní i praktické chvíle. Stará tradice vypráví, že káva byla objevena pastýřem, který zpozoroval, že stádo bylo nezvykle rozčileno a rozdováděno, kdykoli se páslo na plodech kávovníku. Další pak přišel na myšlenku kávová zrna pražit. Turci jedni z prvních kafařů, nepoužívali vůbec mlýnku. Tloukli je dřevěnými paličkami v hmoždíři, když byly tyto nástroje hodně opotřebovány, byly považovány za vzácné a draze se prodávaly. Dobový experiment praví: “K tomuto účelu upražil jsem pečlivě libru dobré mokka, rozdělil ji na dvě části, z nichž jednu jsem semlel a druhou roztloukl dle tureckého způsobu. Z obou prášků připravil jsem kávu, z každého vzal stejnou váhu, nalil stejné množství vařicí vody. Okusil jsem tuto kávu sám a dal ji okusit též vynikajicím osobnostem. Jednoznačný úsudek byl, že káva připravená z tlučeného prášku převyšovala chutí očividně o mnoho rozemletou. Díky kterémusi mlsnému panovníkovi kdysi dělali experimenty s recepturami kávy: zkusil jsem ji připravit praženou, nemletou, dále na ni byla nalévána studená voda, aby se vařila tři čtvrti hodiny, aby byla připravována v rychlovařiči atd. Po důkladném poznání rozhodl jsem se pro způsob á la Dubelloy, který vyžaduje, aby nalévala se vařící voda na kávu vloženou v nádobu s malými otvory. Tento první odvar ohříváme až do bodu varu, znovu procedíme a obdržíme kávu tak průhlednou a tak dobrou jak jen je možné.” Historičtí lékaři měli na nový druh moku různorodé názory. Zaměstnávali se hlavně působením kávy na myšlenkové ústrojí: Není pochyby, že káva působí velké vzrušení v činnosti mozkové. Člověk, který ji pije poprvé, si může být jist, že bude připraven o značnou část spánku. Mnoho známých osobností provázela životem a tvorbu či vědeckou činnost zpříjemňovala káva. Voltaire i Buffon pili velmi mnoho kávy, Voltaire snad vděčil tomuto návyku za obdivuhodnou průzračnost, kterou vidíme v jeho dílech, a Buffon za svůj slohový půvab. Je očividno, že mnohé stránky jeho pojednání o člověku, psu, tygru, lvu a koni byly psány za zvlášť zvýšené mozkové činnosti. Takovými názory byla káva v minulosti provázena. Dnes je jisté, že se stala symbolem novověku. Proto pořádalo Středočeské muzeum v Roztokách od 10. 5. do 20. 10. 1996 výstavu věnovanou kávě. Mohli jste se zde například dovědět, že jestliže ještě v 18. století bylo pití kávy výsadou panovníků a dvořanů, scházeli se na jeho konci v pařížských kavárnách velikáni právě se rodící nové společnosti. Káva se stala výrazem demokracie a svobodného myšlení. Pronikla i na venkov, kde se pila o svátcích, svatbách, křtinách i posvícení. V 19. století se káva rozšířila do všech vrstev a byl o ni takový zájem, že musel být uspokojen umělými náhražkami. Ze svátečního kafíčka se stalo kafe každodenní brynda pro dělníky i venkovské čeládky. Naproti tomu se pro bohaté průmyslníky, bankéře, obchodníky a intelektuály staly návštěvy kaváren společenskou záležitostí. U kávy sjednávali obchody, uzavírali smlouvy architekti, malíři a sochaři debatovali o umění. V kavárnách se rodily nové myšlenky, umělecké programy a směry. Ve velkých městech vznikaly po vzoru Paříže a Vídně kavárny jako významná střediska společenského života. Šálek kávy byl a je nejobvyklejším přátelským pohoštěním. Káva pomáhá navazovat kontakty mezi lidmi, je praktická, je i exotickým požitkem a symbolem svátečního posezení. Zkusme si teď místo dalšího povídání uvařit, nebo si zajít na opravdu dobrou kávu, vychutnat si její přípravu, její chuť, vůni, teplo. Třeba s někým blízkým vychutnat ji všemi smysly.
Category:
1997 / 04
