PROČ SE ZTRÁCEJÍ VESMÍRNÉ SONDY U MARSU?

Dne 21. srpna 1993 měla americká kosmická sonda Mars Observer za sebou 725 miliónů kilometrů cesty bezednou hlubinou kosmu. Před ní se v černé prázdnotě rýsuje ohromná načervenalá koule – náš vesmírný soused, planeta Mars. Po dlouhé, rok trvající cestě ji čekal hlavní úkol – zakotvit na oběžné dráze kolem planety a začít provádět podrobný výzkum povrchu planety. Co se stalo v následujících hodinách, to patrně vrtá hlavou nejen stovkám vědců a techniků, kteří se podílejí na tomto projektu. Sonda v ceně zhruba půl miliardy dolarů se těsně před cílem své cesty náhle odml čela. Na samotné této skutečnosti by nebylo nic zvláštního. Zvláštní je, že je to již třetí sonda, která se těsně po přibl ížení k Marsu odmlčela. Zkrátka, od poslední návštěvy Marsu amerických sond Viking v 70. letech se výzkum Marsu „zadrhl” na nepochopitelných selháních posledních tří sond. Těmi předchozími byly sondy Fobos 1 a Fobos 2, postavené v rámci programu Interkosmos a které mimochodem nesly i přístroje vyrobené v Čechách.Korunu celé záhadě nasadil nejmenovaný americký vědec, který v televizním vystoupení uvedl, že NASA vůbec spojení se sondou neztratila. Údaje, které prý americká sonda nyní přijímá, dokazují existenci mimozemské civilizace, která se zdržuje v oblasti Marsu. Tuto šokující informaci však NASA před světem zatajuje. Jaká je pravd ěpodobnost tohoto tvrzení? Mimozemská civilizace na Marsu? To snad ne, vědci dnes podle posledních poznatků vylučují možnost inteligentních a zřejmě i primitivních forem života na Marsu. Podle údajů předchozích, úspěšnějších sond víme, že atmosféra na této planetě je velmi řídká, složená převážně z oxidu uhličitého a teploty se většinu marťanského roku pohybují hluboko pod nulou Celsiovy stupnice. Přistávací moduly sond Viking zde dokonce provedly několik biologických pokusů, s cílem odhalit existenci biologických látek, či alespoň jednoduchých forem života. I když výsledky nebyly jednoznačné, většina vědců se přiklonila k názoru, že zde projevy života nalezeny nebyly. Přesto, jak se zdá, tyto poměry nepanovaly na Marsu vždycky. Na snímcích vikingů se totiž objevily útvary, které vědci jednoznačně označili za vyschlá říční koryta.Na Marsu tedy v minulosti existovala tekutá voda! A kde je voda, je i život, říká se. Každopádně přítomnost vody v tekutém stavu předpokládá rozhodně mnohem vyšší hustotu ovzduší a příznivější teploty. Přítomnost vody však není tím nejp řekvapivějším objevem na Marsu. Tím se stal známý a mnohokrát diskutovaný snímek 56H593, zachycující oblast zvanou Cydonia. Na tomto snímku je zachycený útvar, který odborníci z NASA nazvali „Hlava”. Jde o 1,5 km velký útvar, který má podobu lidské tváře, vytesané do skály. Tvář, nápadně podobná egyptsk é sfinze, se stala předmětem mnoha dohadů a spekulací. Astronomové se o ní jen neradi zmiňují a většinou poukazuj í na možnost zrakového klamu. Vždy se jim totiž vybaví aféra s tzv. „marťanskými kanály”, které se skutečně ukázaly být klamem. Jenomže odborníkům z NASA se podařilo objevit další dva záběry této oblasti (mají označení 35A72 a 70A13). Oba snímky, pořízené z jiného úhlu, jiné vzdálenosti a při jiném osvětlení, byly podrobeny analýze na počítači. Došlo k tomu v National Space Science Date Center v Greebeltu v americkém státu Maryland. Snímky byly analyzovány systémem SPIT (Starbust Pixel Interleaving Technology). Očekávaný předpoklad, že se záhadný útvar rozpadne (jako dříve takzvané „marťanské kanály”) na řadu světl ých a tmavých skvrn, na hru světla a stínů, se nesplnil. Naopak, podařilo se dešifrovat i původně zastíněnou druhou polovinu tváře – a objevily se zarážející detaily. To už nemůže být náhoda!V pootevřených ústech sfingy je možné rozeznat zuby, panenky v očních bulvách a pod okem dokonce slza! Celá záležitost zní tak neskutečně, že ji řada vědců nechce brát na vědomí, ostatně jako vždy, když jim nesedí do pracně zbudovaných škatulek teorií. Přesto je i podle našich měřítek zcela evidentně možné, že před několika milióny let (přesto zlomkem života naší sluneční soustavy) mohl mít Mars podmínky k tomu, aby byl obydlen inteligentními bytostmi. Nyní tyto podmínky nemá. Odstěhovaly se tyto bytosti jinam? Osídlili naši Zemi? Nebo vyhynuly? Nebo zde žijí dál skrytě, třeba v podzemí? Jedna z hypotéz o příčině přerušení spojení se sondou Mars Observer hovoří o úmyslném zásahu mimozemské inteligence. Zní to příliš fantasticky? Pak si vzpomeňme, co se dělo při závěru letu sond Fobos. U prvního z nich jsme se museli smířit s tvrzením, že šlo o lidskou chybu. Sondě prý byl dán chybný povel a za ztratila orientaci slunečních baterií na Slunce. Než se vše podařilo napravit, akumulátory sondy se nenávratně vybily. Když 28. března 1989 agentura TASS oznámila, že jsou potíže s navázáním spojení se sondou Fobos 2, neupoutala tato zpráva velkou pozornost. Dočasná ztráta spojení ještě není věc tolik mimořádná. Teprve když byla vydána zpráva, že sonda je z 99 procent ztracena (zajímavá formulace, že?), objevily se první spekulace. V sovětské televizi byly ukázány snímky, které sonda pořídila těsně před svým zánikem. Na snímcích se nachází objekt, který vrhá oválný stín na planetu jednou 20, podruhé asi 30 km dlouhý. Spekulace, že by mohlo jít o stín jednoho ze dvou marťanských měsíčků, však zpochybňuje tvrzení pracovního řídícího centra projektu Fobos, že mezi sondou a měsícem Phobosem byl vyfotografován předmět, který tam neměl co dělat. V týdeníku Nature se později objevila zpráva, že sonda Fobos 2 se odmlčela proto, že se dostala do neřízené rotace po srážce s neznámým předmětem. Že by meteorická částice?Těch se však v blízkosti Marsu příliš mnoho nevyskytuje. Meteorická tělíska však pozemské sondy příliš neohrožují – a to i v případech, že si o to vyloženě „koledují”. To byl případ sondy Giotto, která si vysloužila přezdívku „kosmický kamikadze”. Dvojí průlet v těsné blízkosti aktivního kometárního jádra (nejprve kolem Halleyovy komety, podruhé kolem méně známe komety Grigg-Skjellerup) tato sonda přežila pouze s nepodstatnými šrámy – a to i přesto, že byla zasažena nejméně třikrát drobnými částicemi z jádra komety. Vzájemná rychlost sondy a střetnutých částic se počítala na desítky kilometrů za sekundu. Hypotézu o srážce s meteorickou částicí poněkud zpochybňuje tvrzení několika zdrojů, že orientace sondy Fobos 2 byla ztracena postupně, nikoli naráz, jak by tomu bylo při nárazu. Spíše to vypadalo, jako když na sondu působí neznámá síla, která jí postupně obrací tak, aby ztratila orientaci. Co, nebo kdo tedy vyřazuje pozemsk é sondy z provozu v blízkosti rudé planety? Jsou to technické závady sond (1. hypotéza), výsledek extrémního působení kosmu – záření, meteorické částice atd. (2.), cílený zásah mimozemské inteligence, nebo její techniky umístěné na Marsu (3.), nebo je to výsledek utajování skutečně získaných údajů, přičemž pravda může být jakákoliv (4.)? Kdo nám poví pravdu?