Husté akáciové porosty, pasoucí se stáda zeber a už jen cesta z udupané hlíny. Děravá asfaltka, kterou jsme z hlavního keňského města Nairobi vyjeli na sever, je daleko za námi. Někde uprostřed divočiny nedaleko jezera Naivasha potkáváme první Masaje. Pasou dobytek. Hubené krávy i kozy mají spočítané do posledního kusu. Je to jejich jediný majetek, který kdy měli, mají a budou mít. Snad. Všichni v to doufají. Vždyť jinak by neměli co do úst a nebylo by čím zaplatit za nevěstu. Jak by se potom muži ženili? Bez krav to prostě nejde.
TRSY TRÁVY NA PLODNOST
Patnáct kruhových chatrčí postavených z bláta a trusu do tvaru kruhu je pro Masaje typických. Aby kmen chránil sebe i svůj dobytek před šelmami, je dědina za neproniknutelným plotem z trnitých akácií. Tady v jedné z vesnic v rezervaci Hells Gate žije přibližně 150 lidí a právě se chystá svatba. Někteří muži přesto vyrážejí jako obvykle s dobytkem na pastvu. Za chvíli usednou někde do stínu a budou klábosit. Ženy vykonají, také jako vždy, všechnu ostatní práci. Pokorně a tiše přicházejí se svázaným proutím a mísami brambor na hlavě. S rozbřeskem začínají připravovat na cestu i nevěstu. Mladá dívka, která se má za několik hodin provdat, bude první ženou svého muže. Může jí být kolem šestnácti. Ve stanovený čas si pro ni přijde ženich ze sousední vesnice a ona musí být přichystána. V jedné z chatrčí je kromě nevěstiny matky už několik žen. Přinášejí mísy s vodou a hadrem ji začínají umývat. Obřad právě začal. Děvčeti není vidět do tváře. Má hlavu skloněnou a po černé tváři jí kanou slzy. Svatbu sjednali rodiče se stařešinou, ženicha nikdy neviděla a uvědomuje si, že domů se již nevrátí. Matka si jejího pláče nevšímá a drhne každý záhyb jejího hubeného ebenového těla, na němž se pomalu začínají rýsovat ženské tvary. Po osušení začne dceru oblékat. Poprvé si obleče šaty. Ostatní ženy ji zdobí šperky. Korále Masajů hýří všemi barvami, ale ty dnešní jsou vyrobeny jen pro tuto příležitost. Některé se ještě dokončují. Nevěsta na sobě nesmí mít ani jeden starý šperk. Zatímco ji oblékají, venku se připravuje její výbava. Přispívají všichni. V batozích jsou zabalené šaty, šperky, hrnce a všelijaké další potřebné věci.
Když nevěsta v plné kráse vychází z chatrče, má stále sklopenou hlavu. Všichni jsou smutní a ona stále víc a víc naříká. Před vchodem do osady už netrpělivě přešlapuje ženich se svým otcem a bratrem. V doprovodu svých rodičů a kmotra jim nevěsta přichází v ústrety. Osada se naplňuje vůní vařené kozlečiny. Kmotr podle starého zvyku zastrkává nevěstě za oděv i do bot trsy trávy v přesvědčení, že to zabezpečí její plodnost. Potom vezme měch z kozí kůže naplněný mlékem a usrkne z něho. Mléko smíšené se slinami opakovaně vyprskne na nevěstu, dokud nevyjde před bránu. Ostatní za ní pokřikují, přejíce jí všechno nejlepší. Vědí, že odchází navždy. NEVĚSTA ZA KRÁVY
Ženich ve svátečním je bohatý. Nabídne své ženě víc, než měla dosud. Hovoří dokonce anglicky. Jeho vyvolená, ověšená batohy s výbavou, se připojuje k trojici mužů a vykročí do vsi manžela. Cesta bude trvat několik hodin. Ale na místě už na ně čekají.
Ženy je vítají hlasitým pokřikováním a gestikulací. Vypadá to, jako by jí nadávaly a hrozily, ale ony chtějí jen její dobro. Dávají jí najevo, že má ještě čas vymínit si větší počet krav. Zatím stála ženichovu rodinu několik desítek krav. Stádo připadne novomanželům, a proto čím víc jich bude, tím lépe.
Nevěsta vstupuje do osady, která se stane jejím domovem. Poprvé zvedá hlavu a usmívá se. Pomalým krokem vchází do chatrče svých příbuzných. Překročením prahu patří do rodiny, a to je třeba oslavit.
Muži a ženy oslavují odděleně. Muži se přemísťují o sto metrů dál na kopec, kde se peče maso a tančí v rytmu tamtamů. Občerstvení pro ženy je podobné. Uchystaly si ho přímo v osadě. Oslava potrvá až do příštího dne. Muži se udržují v bdělosti žvýkáním listů miry (tato omamná rostlina je legálně povolena) a mají z toho velký požitek, ženich samozřejmě též.
Než se oženil, strávil tři roky v jakési přípravce. U Masajů je zvykem, že z chlapce se stává muž až „zaškolením“. Stařešinové ho po obřízce naučí v buši všemu potřebnému: lovit zvěř, bojovat, zasvětí ho i do tajů milování. V minulosti k tomuto obřadu patřilo i ulovení lva holýma rukama. Dnes už se od této tradice ustoupilo, ale s hrdostí se na ni vzpomíná. Také pověstná krev smíchaná s mlékem patří minulosti a Masajové se k tomu uchylují jen v největší nouzi. Za starých časů se v hubených dobách teleti nařízla pod krkem žíla a vypustilo se tolik krve, aby zvíře přežilo. Rána se ošetřila blátem smíšeným s hojivými rostlinami. Zachycenou krev zalili mlékem a vypili. Masajové věřili, že vedle pocitu sytosti jim tento nápoj z přírodních ingrediencí dodává potřebnou sílu.
Typickým oblečením pro většinu Masajů je červená či károvaná tóga, ale ti pokrokovější dávají přednost tričku a kalhotám. Ženy nosí sukně nebo jakýkoliv kus látky, nejlépe také v červené barvě, omotaný kolem beder. Za měřítko krásy považují vyholené hlavy a vytahané ušní lalůčky. Také nevěsta, až ze sebe svlékne svatební šat, bude chodit takto oblečená. S největší pravděpodobností bude mít kupu dětí. Předtím si však vlastnoručně postaví chatrč, která bude jen jejím majetkem. O svého muže se však v budoucnu bude muset dělit s dalšími ženami, protože mnohoženství je u Masajů tak běžnou věcí, jako že ráno vychází slunce.
