NAPSALA A VYFOTOGRAFOVALA
JANA PATKOVÁ
Drobná elegantní žena: „Toho psa máte z útulku? A z Vratislavic?” – kyselý úšklebek a pyšné pohlazení čistokrevného pudlíka v khaki kombinéze – „To nevíte, jak to tam vypadá? Betonová podlaha – hrůza! A utrácejí tam psy – hrůza!” Už téměř beze zbytku platí, že čím prospěšnější činnost někdo vyvíjí, tím snadnějším terčem pro pomluvy se stává. A čím méně někdo do věci vidí, tím více do ní šťourá. Zvláště to pak platí o psích útulcích, které u nás před pěti lety začínaly prakticky od nuly a bez jakékoli tradice.
VRAŽDY PSÍCH DUŠÍ. Všichni o tom tak trochu víme. Že se odhazují štěňata do popelnic, psi uvazují v lese, u patníku, kočky věší. Nejběžnější způsob, jakým se lidé svých bývalých kamarádů zbavují, je odhození do cizí zahrady. A zdá se, že ze všech zdaleka nejhumánnější: Čestlický Puňta se po deseti letech svému majiteli znelíbil natolik, že ho vyhodil z jedoucího vlaku. V Brně mají čistokrevného vlčáka, kterému kdosi usekl ocas i s kusem zadku – byl nalezen po několika dnech ležící zadní částí těla v potoce. Své fence Lindě majitelé svázali tlamu drátem a odhodili ji do parku, jiná fenka čekala svázaná bužírkou na své zachránce několik dní ve studni. Celé desítky pejsků byly opuštěny svými majiteli při stěhování – snad je v prázdném domě zapomněli náhodou? Všechny tyto příběhy nakonec skončily šťastně, ztracenci byli vyléčeni a teď už většinou mají nové páníčky. Šrámy na psí duši ale půjdou těžko zahojit. Černého čuvače z Liberce už ale nevzkřísí nikdo – s tlapkami svázanými drátem utonul v jednom rybníce.
PSÍ BYZNYS. Je to prosté. U nějakého nákupního střediska si vyhlédněte pokud možno čistokrevného a pořádně drahého psa, jehož majitel právě nakupuje. Odvažte psa a odveďte domů. Zjistit adresu majitele pro vás jistě nebude obtížné, a pak už můžete vesele začít s vydíráním. „Udělejte” tak tři psy měsíčně a čistý zisk bude činit něco kolem 30 000 Kč. Ať vás ani nenapadne ohlížet se na city a eventuální nesolventnost majitele! Další možností je odebírat psy z útulku – zaplatíte pakatel, nějakých padesát korun za vakcinaci psa a někdy ani to ne – a posléze je prodávat. Na burze či psožroutům. Máte-li dostatečně silný a prázdný žaludek, pěstujte si psy na jídlo. Rozhodně nebudete jediní. Nabízené varianty nejsou vycucané z prstu, majitelé či provozovatelé útulků se s takovými případy čas od času setkají a s následky takovéto činnosti nebývají setkání zrovna příjemná
CESTA DO EVROPY je u nás lemována dobrými úmysly i pořádnými kopanci. K těm druhým náleží fakt, že jsme doposud jako jedni z mála nepodepsali Listinu práv zvířete. Přitom pokud se chceme řadit mezi národy kulturní, kulturně musíme řešit PES – PŘÍTEL ČLOVĚKA, ČLOVĚK – PŘÍTEL PSA? „Když člověk pomůže zvířeti, pomůže kolikrát i člověku,” říká paní Dorazilová, zakládající členka Ligy na ochranu zvířat, které pomohla na svět spolu s Evou Kantorkovou a Zdeňkem Vyhlídalem. Co chce liga především, je vytvořit síť malých útulků po celé republice. Paní Dorazilová byla původně výtvarnou umělkyní, ale dala přednost práci s opuštěnými psy už v době, kdy taková činnost měla poloilegální charakter. Když na to vzpomíná, pláče, ale o protivenstvích ve svém životě nechce mluvit. Hladí své chlupaté přátele – pochopitelně útulkářské voříšky – a je velmi opatrná na to, co vyzradí o útulku v pražských Čestlicích. Spravuje jej Nadace dr. Matinové, jejíž členkou paní Dorazilová je. Opatrnost je zřejmě namístě, neboť existence útulku nedá spát mnohým Čestlickým, kteří v čele se starostou čekají na záminku. Inu, ať chceme či ne, psi štěkají a kočky mňoukají.
PSYCHOLOGIE PSA V ÚTULKU. „Nepřisuzujme psům lidskou povahu!” Zdůrazňuje veterinář Miloš Chlupsa, spolumajitel psího útulku v Liberci-Vratislavicích. Vysvětluje mi psychologii psa v útulku: „Je třeba vyjít z předpokladu, že je to toulavé zvíře. Venku pána nemá, strádá především tím, že na něj prší, leží někde u popelnic a živí se shnilými zbytky. Pak přijde sem a podmínky má pochopitelně lepší. Je v teple pod střechou, má vodu a německý granule k žrádlu. Co se týče řečí rádobyochránců o psychickém strádání, mám-li být slušný, řeknu jen, že skutečnost je jiná. Nejprve je to pro psa sice změna a tudíž šok, pak si ale zvykne, vytvoří si tu své teritorium a v tom se cítí bezpečný.”
PŘÍRŮSTKY. Největší přírůstky zaznamenávají útulky tehdy, když se zdraží poplatky za psy, též v době hárání, kdy se lidé zbavují štěňat, která třeba nejsou zcela čistokrevná. Často bývá odhození či zabití psa důsledkem manželských neshod, psům nepřeje ani probíhající privatizace, to když nový majitel činžáku zakáže svým nájemníkům zvíře. Z nepochopitelných důvodů jsou Vánoce časem, kdy své pány ztrácí ohromná spousta čtyřnožců. Jak se pes vůbec do útulku dostane? „Lidé psy do útulku vodí – sám se tomu divím,” pochvaluje si Miloš Chlupsa. „Půlka lidí je taková, že psa uvážou v lese, pak je zase druhá půlka, ti když to vidí, tak nelitujou času a psa sem přivedou.” Zbytek klientů pak obstarávají odchytové služby.
PENÍZE, PENÍZE. Jsou třeba všude, útulky nevyjímaje. Již zmíněná povinná starost měst o bezprizorní zvířata nutí magistráty uzavírat s privátními útulky smlouvy o dotacích. V Liberci například poskytují útulku 40 Kč na psa a den a spolupráce probíhá bezproblémově. Což se ovšem nedá říci o vztahu brněnský magistrát-útulek. Tam zřejmě sehrály peníze nepěknou roli, ačkoli jako příčiny rozvázání smlouvy jsou uváděny jiné důvody. Třeba to, že ředitelka útulku paní Hermannová odmítala přijímat i kočky. V Brně panuje fobie novinářů a právníci mají nějaký čas postaráno o výdělek. Naopak dobře s magistrátem vychází druhý pražský útulek, Psí domov v Tróji. Nedávno tu odevzdali novému majiteli desetitisícího psa (o čemž jste se mohli dočíst v minulém čísle Koktejlu) a mají velké plány výchovné. Ředitel Václav Steinbauer zde hodlá zřídit pro děti minizoo, ve kterém se budou učit pěstovat morčata, hady, myši, zkrátka vše, po čem běžné dítě touží. Úplně ušetřen finančních problémů zůstává útulek čestlický, neb je financován Nadací paní dr. Matinové. Tato dobrá žena odkázala svůj restitučně získaný majetek ztraceným psům a kočkám. Její vklad činil 80 miliónů!
VÝCHODOEVROPSKÁ JEDNIČKA bude rozestavěný útulek v Měcholupech. Staví se z Nadace dr. Matinové, stát bude asi 40 miliónů a otvírat by se měl letos v červnu. O jeho existenci se zajímají i zahraniční spolky a organizace, bude jediným svého druhu v bývalé východní Evropě a měl by se stát vzorem pro podobná zařízení. Cihlová stavba bude mít ve finále 150 kotců pro psy a ti budou moci využívat jak přilehlého venkovního výběhu, tak vlastní zastřešené části. Část pro psy příchozí bude přísně oddělena od té, v které budou žít psi již po karanténě, zamezí se tak jakýmkoli nákazám. Součástí zařízení bude veterinární klinika, klubovna, přednáškový sál. Kočičky (kterých bude moci být až 300) mají připraven nádherný a vysoký pavilón s drátěným výběhem, v kterém poroste strom. Zřejmě naprostou novinkou bude tzv. louka na hraní, která bude k dispozici těm, kteří si budou chtít vybraného pejska před odebráním z útulku trochu vycvičit. A také těm milovníkům zvířat, kteří přes ohromnou chuť a touhu svého psa prostě doma mít nemohou – ti si pro svého miláčka budou chodit do útulku a po libosti s ním na louce řádit.
