ak jako k poušti patří velbloudi, tak jsou s jižním cípem afrického kontinentu neodmyslitelněspojeni pštrosi. Jenže doba je dnes jiná a i možnosti jsou nevídané, a tak se pštrosi prohánějítaké po zasněžených pláních východních Čech. . . . . .
Nebýt veliké plechové cedule hned u cesty s tučným nápisem OSTRICH FARM – CHOV A PRODEJ PŠTROSŮ, asi bychom projeli bez povšimnutí. Přes dřevěnou ohradu se vypínají dlouhé štíhlé krky krásných opeřenců. Pokukují po neznámých cizincích, nohy zabořené ve sněhu tak samozřejmě, jako by běhali po rozpáleném písku či stepi kdesi na jihu Černého kontinentu.
 … |
Jejich majitelem je pan Ladislav Jezbera, který ochotně o své práci a celé historii farmy vypráví.
Ačkoli sám pochází ze statku v sousední vesnici a k “hroudě hlíny”, jak s úsměvem vzpomíná, měl vřelý vztah už od dětství, o chovu pštrosů nic nevěděl a ani netušil, že by ho mohl někdy v budoucnu zajímat. Koně, krávy, kozy, práce na poli – to vše patřilo ke každodennímu tvrdému životu sedláků na venkově, jakými jeho děd, otec a zprvu i on sám byli. Později se rozhodl studovat chemii, ale láska k přírodě a jistá kanadská příručka o zdravé výživě budoucnosti, která se mu na počátku devadesátých let d ostala náhodně do rukou, ho vrátily přece jen zpátky k zemědělství.
V knize, věnované racionální stravě a perspektivám, které ji čekají, se totiž dočetl, že právě pštrosí maso má všechny předpoklady stát se důležitou součástí nejen našeho, ale zejména jídelníčku příštích generací. A tak dlouho neváhal. Ačkoli to byl pro něj krok do neznáma, neboť zkušenosti s chovem pštrosů u nás doposud nebyly, rozhodl se stát prvním průkopníkem v Čechách.
PTÁK S DVĚMA PRSTY
V roce 1994 získal koupí od restituentů tři sta let starou zemědělskou usedlost. Nechal si přivézt z Jižní Afriky prvních patnáct domestikovaných pštrosů a malá farma byla na světě. Dnes tady můžete vidět pštrosa afrického, struthio camelus var domesticus. Podle kmenového zařazení patří do nadřádu běžců a je v současné době jediným žijícím ptákem na Zemi, který má dva prsty. Lze tak hovořit o jakési přírodní anomálii. Se svými 2,5 m výšky a 150 kg váhy patří k největším ptákům na světě. Nelétá, ale má velmi silně vyvinuté nohy a v běhu může dosáhnout rychlosti 50 – 70 km/h, což přimělo některé farmáře, zejména v Africe, k pořádání pštrosích dostihů. Domestikovaní jedinci se dožívají 50 – 70 let a jejich reprodukční schopnost trvá až do věku třiceti let, což je mezi hospodářskými zvířaty jev naprosto ojedinělý. I další porovnání zasluhují pozornost. Zatímco hovězí pár má během jednoho roku zpravidla jedno mládě, pštrosí samice snese v průměru 50 vajíček během 6 – 7 měsíců. Období snášky začíná vždy s příchodem jara a inkubační doba bývá 42 – 45 dnů. Vzhledem k tomu, že reprodukce je u tohoto druhu úspěšná přibližně z 50-60 %, pštrosí pár se během dvanácti měsíců rozroste o dalších bezmála 30 kusů. Množství pštrosího masa získaného za stejné období jednoho roku tak činí až šestinásobek hovězího produktu, přitom náklady na krmení jsou mnohem nižší. To vše tedy zcela jednoznačně poukazuje na značnou ekonomickou výhodnost tohoto chovu.
Hejno určené k rozmnožování mívá kolem 20 jedinců, přičemž v každém z nich je vždy dominantní jeden samec i samice. Podobně jako u drůbeže žijí tito ptáci v polygamii, i když, jak pan Jezbera zdůrazňuje, jejich inteligence je vyšší, ba co víc, někteří prý slyší na jména. Skutečnost, že ve volné přírodě pštrosí kohout sedí na vejcích, a dokonce se po vylíhnutí stará o malá kuřátka, činí tyto samce v živočišné říši vzorem hodným následování pro všechny ostatní.
Dospělosti dosahuje pštros již ve třech letech. Ti, kteří nejsou určeni pro další reprodukci a jsou předem odsouzeni k porážce, se jí však nedožijí, neboť jateční věk bývá ve dvanáctém až patnáctém měsíci. Při extenzivním chovu, tedy výhradně na pastvě, na rozdíl od intenzivního a polointenzivního režimu, kdy je potrava tvořena především pící v čerstvém nebo suchém stavu s přídavkem granulovaného krmiva, se jejich život prodlužuje o dva měsíce. Oblíbenou pochoutkou, kterou pštros nikdy neodmítne, je oves, a tak se neubráníte porovnání s chovem koní. Právě kůň s obdobným životním rytmem se s těmito ptáky velmi dobře snáší a i na farmě u pana Jezbery je už zanedlouho budeme moci vidět ve společné ohradě.
ŽIVOT S PŠTROSY
Při pohledu na pštrosy, jak si vykračují po zasněžené louce, se neubráním otázce, zda jim naše zima nevadí, jak rychle se u nás dokáží aklimatizovat?
To není tak neobvyklé. Mají totiž značnou adaptační schopnost, jejich termoregulační mechanismus jim umožňuje žít i v pásmech s velkými teplotními výkyvy.
Takže jim sníh nevadí?
Určitě ne, vždyť se úspěšně chovají i ve Finsku u polárního kruhu. Pštrosi se velmi dobře aklimatizují až do -30 °C. V našich klimatických podmínkách je vhodné, vzhledem k možnému výskytu mrznoucích dešťů, jim umožnit úkryt v jednoduché stáji.
Dokázal by tedy pštros přežít v Čechách ve volné přírodě?
Domnívám se, že ano. Procházíme se v těsné blízkosti kolem ohrady, aniž bychom zaznamenali sebemenší projev agresivity. Ba naopak, roztomilá zvířátka s nezvykle velkýma očima opatrně natahují své dlouhé krky a bedlivě si nás prohlížejí. V okamžiku, kdy najdou cosi třpytivého, jde však plachost stranou. Jsou ochotni klovat tak dlouho, dokud si lesklou věc nepřivlastní. Pštrosi mají dva žaludky a jeden z nich bývá příhodně označován už od dob prvních afrických farmářů jako “diamantový měšec”. Jižní část Afriky, pověstná v ýskytem diamantů, nabízela pštrosům hojnost této “pochoutky”. Byl to však i důvod k jejich zabíjení a rozřezání žaludků, aby tak vydali vzácné drahokamy.
MASO PRO PŘÍŠTÍ TISÍCILETÍ
Zatímco v minulosti to byla především paní móda, která rozpoutala široký zájem o chov pštrosů, neboť jejich krásná péra byla nezbytnou součástí klobouků a nejrůznějších pokrývek hlav či boa šálů, dnes je to zejména maso, které určuje jejich produkci.
Je to skutečně maso, které hraje při chovu pštrosů rozhodující úlohu?
Ano, a je to dáno dobou. Až tři čtvrtiny současné populace bez rozdílu věku má obrovské problémy s cholesterolem. Zhruba před třiceti lety se postupně začalo přicházet na to, že červené pštrosí maso je velmi racionální. Obsahuje minimum cholesterolu, minimum tuku, a je tedy i nízkokalorické. Ve všech základních ukazatelích, které určují zdravou výživu, je na tom lépe než ostatní konzumovaná masa. Je to ideální živočišná bílkovina pro tolik žádanou racionální výživu. . . . . .
Na ploše přibližně 3 ha chová pan Jezbera dnes kolem stovky kusů pštrosích kohoutů a slepic, ale do budoucna předpokládá, že se jeho hejna rozrostou až na 3000 kusů. Má totiž všechny předpoklady svého cíle dosáhnout. Nejen zásluhou své houževnatosti, pracovitosti a do značné míry i obětavosti, ale též díky poptávce na trhu, která do budoucna s největší pravděpodobností poroste a ohrozí dominantní postavení vepřového, hovězího i kuřecího masa. Hovoří se dokonce o 20 %, jež během následujících 20 – 25 l et zaujmou na masném trhu pštrosí “stehýnka a prsíčka”. V kuchyni má však tento druh masa takřka neomezené použití pro přípravu nejrůznějších jídel. . . . . .
Bude pštrosí maso dostupné pro všechny?
V nejbližší době určitě ne, i když bychom rádi, aby toto maso nebylo jen pro “horních deset tisíc”. To ostatně nebylo a není naším cílem. Myslím si, že bude reálné dosáhnout v příštích dvaceti letech toho, aby se staly naše masné produkty dostupné alespoň pro 30 % obyvatel. Nemalý zájem však už zaznamenáváme dnes, a to nejen u velkoodběratelů, jako jsou restaurační zařízení, ale překvapivě též u jednotlivých individuálních zákazníků. Stačíme tak naši současnou produkci beze zbytku rozprodat.
Kolik tedy u vás zaplatíme za kilo masa?
Je to různé. Cena se pohybuje od 200 do 600 Kč za kilogram masa. Dáte-li si menu v restauraci, bude vás to stát od 120 až do 800 Kč, samozřejmě v závislosti na druhu pokrmu a kvalitě zařízení, ve kterém si jídlo objednáte. I když ceny v budoucnu půjdou pravděpodobně dolů, stále budou pštrosí produkty mít proti jiným druhům určitou exkluzivitu.
Prodáváte také pštrosí vejce?
Ne, především proto, že je to nevýhodné. Každé vejce pro mě představuje potencionální přírůstek. Samice nám snáší vejce do pískoviště ve výběhu a odtud je přeneseme do umělé líhně. Jen výjimečně ho věnuji přátelům nebo svým zaměstnancům. Ale pozor, jedno pštrosí vejce vydá za 25 slepičích, takže na smaženici potřebujete pořádnou pánev a hodně velký hlad.
Pštrosí kůže má dnes také nějaké uplatnění?
Pštrosí kůže je velmi kvalitní. Je vysoce ceněná, někdy dokonce více než krokodýlí, a její využití je značné. Díky svým vlastnostem nachází široké uplatnění v obuvnictví, zejména pro svou vysokou odolnost proti vodě, při výrobě kabelek, kufříků a dalších výrobků kožené galanterie, a pro svou jemnost i v oděvnickém průmyslu.
Ačkoli o peří dnes není zdaleka takový zájem jako v minulosti, kdy si jím mušketýři v ludvíkovské Francii zdobili své klobouky, nachází stále své uplatnění. Je velmi žádané například k výrobě stíračů prachu v elektronickém průmyslu. . . . . . Je pozdní odpoledne a pštrosi se s elegancí sobě vlastní pomalým klusem sbíhají do hejna a čekají, až je pan Václav nažene do stáje. Jen co roztaje poslední sníh a země se malinko prohřeje, budou až do podzimu pod hvězdami. Tady, v Černíně u Hořic v Podkrkonoší, se jim daří stejně dobře jako v daleké Africe.
