TEXT: JANA VLKOVÁ
Místa, kde před stovkami let tekla proudem krev, jsou dnes pro nás kronikou dob dávno minulých. Tato země je protkána antickými památkami a návštěva někdejšího Kartága se tak stává cestou nejen na sever Afriky, ale též napříč věky.
Času je bohužel málo, a tak jsem procházela jen ty nejznámější pozůstatky antických staveb, respektive celých měst. Jsem vetešnice a čím jsou věci starší, tím větší vzrušení ve mne vyvolávají. Tuniské vnitrozemí mě dokázalo rozechvět snadno. Města jsou obrovská, někdy zcela opuštěná, jindy posazená do krásných panoramat předhůří Atlasu. Během své návštěvy jsem se naplno nabažila a přesto mi ještě spousta věcí zůstala skryta. Má cesta začala v Tunisu. Zdejší vykopávky mě zcela nadchly, a to jsem ještě nevěděla, co mě dále čeká. Naleziště v hlavním městě, které nebylo mým nejdůležitějším cílem, nebyla nic v porovnání s tím, co jsem teprve měla vidět. Ještě téhož dne jsem se přesunula do nedalekého města Oudna. Ve vyprahlé krajině se skrývá amfiteátr, kapitol a kdesi kousek dál jsou ještě lázně a cisterny. Nikde nikdo, jen pár zpocených dělníků se věnovalo rekonstrukcím. Zarazilo mě, že zde nebylo parkoviště ani pokladny. Informace pro zvídavé návštěvníky jsem našla na informačních cedulích. Všude byl klid, nerušeně jsem nasávala zdejšího genia loci a poprvé zažila intenzivní pocit blízkosti dob dávno minulých, který se mi zde ještě mnohokrát vrátil. Například hned v blízkém městě Thuburbo Majus, kde dříve žili Berbeři a pak Punové, což historik pozná podle nepravidelného půdorysu ulic. Mně tuto skutečnost musel objasnit průvodce. Města, která Římané postavili později, mívají velmi pravidelnou pravoúhlou síť ulic. Obyvatelé Thuburbo Majus byli bohatí, žili z obchodu, z pěstování obilí, a na vrcholu rozkvětu prý město čítalo deset tisíc lidí, což nebylo na tu dobu zanedbatelné číslo.
Dva klenoty
S novým dnem na mě čekaly dvě historické perly Tuniska, Sbeitla v samém srdci země a Haidra nedaleko alžírských hranic. Údajně nejzachovalejší místní antické město Sbeitla nás uvítá vítězným obloukem. Na rozdíl od ostatních měst má tady každý z bohů známé trojice Jupiter, Juno a Minerva vlastní chrám. Většinou se všichni tři museli spokojit s jedinou stavbou, i když byla největší a nevýznamnější. Fascinovalo mě spojení stavebních stylů, s antikou se tu mísily křesťanské náplavy. Marně jsem se snažila najít půdorysy všech šesti kostelů ze 4. století, používali je pravověrní křesťané i heretici donatisté (křesťanské fundamentální hnutí). Nakonec můj pohled sklouzl na úžasné baptisterium, jehož nádržka se třemi titěrnými schůdky má dodnes zachovalou mozaiku.
Vrcholem naší cesty je město Hai¬dra. Silnice se sem klikatí mezi oblými vápencovými kopečky, které sem tam obrůstají piniové lesy. Kousek na sever se vypíná monumentální vápencový suk, který tvoří nesmírně fotogenickou stolovou horu nazvanou po králi Jugurthovi. Město bylo založeno jako trvalý tábor Augustovy 3. legie, nejspíš na základech vesnice, někdy na přelomu letopočtu. Prvními obyvateli byli váleční veteráni, díky stragegické poloze osady na významné cestě byl jejich život zde pohodový a klidný. Tady jsem si opravdu dosyta užila onoho tajemného pocitu, že kam šlápnu, tam mám pod nohou něco mystického. Z Haidry je dnes patrná obrovská čtvercová citadela, kterou vystavěli byzantští vládci potom, co si vybojovali město na Vandalech.
Veřejný dům a latrína
Závěr mé cesty patřil dvojici Dougga a Bulla Regia. Dougga je dobře zajištěnou památkou, k níž se sjíždějí i autobusy se školními výlety nebo s poznávacími zájezdy. O návštěvníky nemá nouzi, ale vykopávky jsou tak velké, že všechny zvládnou hravě pohltit, aniž by vznikaly nějaké návaly. Toto antické město má především geniální polohu. Z úbočí malého pahorku shlížela místní elita na úrodná pole v údolí a svůj čas trávila návštěvami divadla, lázní a jinými kratochvílemi. Tak se to alespoň píše na informačních tabulích. Město mělo v době svého největšího rozkvětu asi pět tisíc obyvatel. Vzhledem k tomu, že k jeho zániku nedošlo vypleněním ale nejspíše degenerací obyvatelstva, tak se nám dochovalo vcelku velice zachovalé. Dougga se pyšní dvěma unikátními a také ¬nejnavštěvovanějšími atrakcemi. Tou první je ¬nevěstinec, což byla jediná patrová budova ve městě. Efektivní provoz zajišťoval vchod s recepcí a pokladnou, oddělený od provozovny a diskrétního východu na druhé straně. Tou druhou jsou exkluzivní latríny umístěné uvnitř města. Ty pro plebs byly na okraji, v místech, kde byste dnes třeba hledali druhý vstup do Douggy.
Bulla Regia je dosud jediné známé antické naleziště, kde jsou domy zakopané pod zemí. Takové umístění mělo prostý důvod, lidem bylo horko, a tak bydleli ve sklepech. Podobně jako již dříve Berbeři ve svých jeskyních. Domy ovšem měly všechno, co se od luxusních římských domů očekávalo.
Stopa antiky dál na západ ještě pokračovala, ale můj čas v této zemi se bohužel chýlil ke konci. Tudíž, ač nerada, musela jsem svou cestu stočit od podhůří Atlasu a vydat se ze zavátých měst zpět na letiště, kde se má, jistě ne poslední, návštěva Tuniska završila.
