Orchideje patří mezi rostliny, které člověka fascinují od pradávna. Pro krásu barev a bizarní tvary květů je právem řadíme k nejkrásnějším a nejzajímavějším výtvorům přírody. Výjimečnost orchidejí však nespočívá pouze v jejich kráse. Jedinečný je i způsob jejich vývoje vázaný na symbiózu se specifickými houbami, ale hlavně v rostlinné říši ojedinělý způsob rozmnožování.
Zjednodušeně by se dalo říci, že květy orchidejí se během dlouhého evolučního procesu dokonale přizpůsobily svým opylovačům. A to nejen tvarem, ale i nejrůznějšími adaptacemi.
 Ophrys oxyrrhynchos |
Většina druhů orchidejí přitahuje opylující hmyz optickým nebo chemickým signálem. Je zajímavé, že jen málo z nich nabízí hmyzu nektar, proto své opylovače musí přivábit jiným způsobem. Řada druhů láká hmyz prostřednictvím zabarvení a vůně květu, některé však používají velmi rafinované způsoby. Například květy střevíčníku pantoflíčku mají takovou stavbu, že pro hmyz představují dokonalé pasti s cílem přinutit ho, aby je opyloval. Jiné druhy zase žádný hmyz nepotřebují, protože se jednoduše dokáží opylovat i samy. Nejneuvěřitelnější a velmi rafinovaný způsob opylování má však evropský rod tořič (Ophrys).
OBJEV PSEUDOKOPULACE
Květy těchto rostlin totiž velmi nápadně připomínají některé druhy hmyzu. Dlouho bylo záhadou, jaký biologický význam tato nápadná podoba má. K jejímu objasnění jako první přispěl Francouz Pouyanne, který vypozoroval, že u tořiče Ophrys speculum jsou jedinými návštěvníky samečci jednoho druhu žahalky, kteří při návštěvě květu vykonávají kopulační pohyby, jako by tento květ pokládali za samičku. Výsledkem pozorování bylo objevení nového principu opylování, který byl označen jako pseudokopulace. Nikdo tomu ale tehdy nevěřil a až mnohem později Kullenberg v rozsáhlé práci s konečnou platností tento fenomén potvrdil a podrobně popsal. Zásluhou těchto dvou vědců se tak svět dozvěděl o jedinečném způsobu opylování v rostlinné říši.
PACH SAMIČEK
Téměř u všech známých druhů tořičů je způsob opylování založen na stejném mechanismu. Květy představují pro opylující hmyz atrapy samiček a svým živým předlohám se nápadně podobají. Aby je však hmyz navštívil a opyloval, musí květy imitovat další důležité signály, hlavně pak ty, které u opylovačů vyvolají kopulaci. Z nich nejdůležitější je pachový signál, pomocí kterého samečci vyhledávají samičky. Vnímají ho smyslovými brvami na tykadlech a jejich evoluční rozpoznávací mechanismus jim umožňuje mezi tisíci pachovými signály přesně určit tu směs pachů, kterou vypouštějí samičky jejich druhu. Vědeckým zkoumáním bylo dokázáno, že květy tořičů se vyznačují vysoce specializovanou směsí pachů, které produkují v početných buňkách rozmístěných na pysku. Je překvapující, že tyto pachy se úplně neshodují se směsí pachů skutečných samiček, ovšem jsou tvořeny pomocí chemicky odlišných látek, které u samečků hmyzu vyvolávají stejné reakce, jako kdyby šlo o skutečné pachové signály samiček.
KLAMÁNÍ “TĚLEM”
K vyhledávání sexuálních partnerů hmyz do značné míry využívá i optické signály. Ty samečkovi nejen přesně ukáží, kde je samička, ale pomocí specifických optických znaků signalizují, zda se skutečně jedná o tu správnou samičku. I když zatím neexistují systematické studie o úloze optických signálů v rodu Ophrys, je možné z různých analogií vyvodit určité zákonitosti. Porovnáním květů různých druhů tořičů můžeme podle několika detailů rozlišit tři typy vzhledu samiček. Prvním typem jsou květy, které napodobují samičky velmi detailně i pro lidské oko. Druhý typ už není tak podobný, ale má barvu a vzor připomínající samičku opylovače. Konečně třetím typem jsou květy, které imitují samičku jen základním zbarvením. Tento typ je mezi tořiči rozšířený nejvíce.
HLAVOU NEBO ZADEČKEM?
Při opylování květu hrají velmi důležitou roli i další faktory. Především je to celá řada dotykových podnětů. Jakmile samečci hmyzu dosednou na květ – atrapu samičky, okamžitě vnímají prostřednictvím dotyků chodidel a těla kontaktní signály, jako je směr ochlupení a jiné specifické vjemy. Většina druhů má směr chloupků od blizny k okraji pysku, pouze druhy z okruhu Ophrys lutea a Ophrys fusca je mají směrované opačně, tedy od kraje pysku k blizně. To vyvolává zajímavou reakci. Opylující samci hned po přistání na květu zaznamenají postavení chloupků.
U druhů okruhu Ophrys lutea a fusca se proto automaticky obracejí hlavou ke spodnímu okraji pysku a kopulují v opačné poloze než většina ostatních druhů. To má za následek, že zatímco převážné většině samečků se brylky nalepí na hlavu, u těchto druhů se brylky samečkům lepí na zadeček.
PÁŘENÍ V KVĚTU
Popišme si nyní průběh opylování květů tořičů. Jak už jsme uvedli, opylování zprostředkovávají výlučně samečci některých druhů hmyzu, kteří tyto květy považují za samičky. Líhnou se asi o dva týdny dříve než samičky a jejich první povinností po vylíhnutí je naplnit své poslání – tedy zabezpečit pokračování druhu. Proto intenzivně vyhledávají samičky, aby se s nimi mohli spářit. V tomto období, kdy skutečné samičky ještě nejsou vylíhnuté, si samečci květy tořičů snadno spletou se samičkou, jak dokazuje jejich další chování.
Jakmile se sameček dostane do pachového okruhu pro něho vhodného květu, což je asi 10 až 15 metrů, začne hledat zdroj pachu. Klikatým letem se přiblíží až ke květu, a když jej zpozoruje, rychle na něj dosedne, zaujme správnou polohu a okamžitě vykonává prudké kopulační pohyby. Tento akt vykoná několikrát a přitom se snaží najít pohlavní otvor samičky. To se mu však nedaří, proto po čase odlétá na jiný květ. Většinou už bývá “ozdoben” pylem tořiče, který nevědomky přenáší na další květy. Samečci totiž při prudkých kopulačních pohybech často narazí hlavou nebo zadečkem do vnitřku květu, kde jsou uložené rozmnožovací orgány. Tady se nachází i pyl, který je u většiny orchidejí slepený do zvláštních brylek na stopkách, opatřených ploškami s lepivou a na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinou. Pomocí této tekutiny se na hlavu nebo na zadeček samečka tyto brylky přilepí a on je přenáší na další květy, čímž zabezpečuje jejich opylení.
Že je tento způsob opylování skutečně detailně propracovaný, svědčí i další zajímavý fenomén. Přilepené brylky stojí na těle hmyzu určitý čas kolmo nahoru, což je důležité pro zabránění samoopylení květu. Až po určitém čase se ohnou a předkloní dopředu a to má pro úspěšné opylení květu tořiče zásadní význam. Sameček totiž při návštěvě dalšího květu vykonává stejné kopulační pohyby a nalepené brylky ve správné poloze otírá o níže položenou bliznu. Zabezpečí tím úspěšné opylení květu. Je zajímavé, že nalepených brylek se jen obtížně zbavuje a často s nimi létá i několik týdnů.
ZMOUDŘENÍ SAMEČKŮ
Dlouhodobým vědeckým zkoumáním bylo dokázáno, že princip pseudokopulace je v přírodě poměrně vzácný. Zjistilo se, že podvedení samci po krátké době odhalí klamavý manévr květů a už na ně dál nelétají. Nové nálety podnikají jen samečci, kteří s takovými květy ještě nemají zkušenosti. Proto je úspěšnost opylení v jedné populaci tořičů pouze 5 až 10 %. Na zachování a přežití druhu to však bohatě stačí. Vždyť každý opylený květ dokáže vyprodukovat až 12 tisíc semen. Tento jedinečný způsob opylování je charakteristický i vysokou specializací vztahu květů k opylovačům. Bylo dokázáno, že každý druh tořiče napodobuje signály jediného opylovače, což zaručuje jednotlivým druhům přenos pylu jen v rámci vlastního druhu. To znamená, že jednotlivé druhy tořičů mají svého jediného opylovače, a proto je i období jejich květu přesně načasované na dobu jeho vylíhnutí.
