Text a foto Aleš Horáček
Přestože v Malém Stonu žije jen sto padesát lidí, stal se pojmem mezi labužníky. V malostonském zálivu totiž místní dodnes pěstují původní středomořské ústřice. Ty se již v evropských mořích kvůli chorobám téměř nevyskytují – farmy pěstují především odolnější, ale také tučnější ústřice tichomořské. Malý Ston je tak jedním z posledních míst, kde může člověk lahodné středomořské ústřice ochutnat. Ústřice, chorvatsky kamenice, se tu navíc pěstují tradičním způsobem. V zálivu jsou vidět pole vyrobená z dřevěných kůlů, ale i z odolnějších plastových bójek, z nichž se ke dnu táhnou silonová lanka. Na ně se ústřice samy přichytí, a jak samice pouštějí jikry, časem jich tu visí celé kolonie. Do žádané velikosti vyrostou zhruba za tři roky. Největší pěstírna v zálivu funguje od roku 1927. Jedná se o rodinný podnik, kde se povolání dědí z otce na syna. Celkem má ale ve Stonu koncesi k pěstování ústřic osmdesát tři lidí. Mít na moři svou zahrádku, jak místní pěstírnám něžně říkají, je ve Stonu běžnější než u nás chov králíků. V malostonském zálivu se ročně urodí okolo milionu ústřic.
„Kamenice milujeme a moje děti by se po nich utloukly. Před dvěma lety to bylo špatné, protože byla neúroda. Dokonce to vypadalo, že zůstaneme úplně bez ústřic. Teď už je jich naštěstí zase dost,“ svěřuje se Antonija Bartulović, která má u pobřeží svou ústřicovou zahrádku také. Neúroda ústřic vedla k tomu, že úřady začaly vážně uvažovat o tom, jak do budoucna kolonii malostonských kamenic ochránit před vyhynutím. Tradiční kůly se šňůrkami by proto postupně měly ustoupit nejprve takzvaným umělým matičním ústřicovým lavicím a nakonec modernímu trdlišti. To by mělo ročně zajistit až třicet milionů mladých ústřic pro místní trh i vývoz do zahraničí.
