Zeus seděl zamyšleně na svém nebeském trůně, mlčky si prohraboval svůj hustý vous a zdálo se, že se mračí. Ale jeho bratr Hádés, který právě vystoupil ze své podzemní říše, aby jej o něco požádal, poznal hned, že se jen strašlivě otravuje. Tak strašlivě, že samou nudou ani usnout nemůže. Proto namísto pozdravu chytře zvolal svým temným, příjemným hlasem: “Mám pro tebe skvělé rozptýlení, bratříčku.” Ta slova zafungovala přesně tak, jak si Hádés přál. Zeus ožil a svým vladařským zrakem se s očekáváním zahleděl na vládce podsvětí.
“Milostný románek,” usmál se Hádés a zatvářil se dychtivě.
“Ano?” Protáhl Zues poněkud a dodal: “Můj?”
“Ne, můj,” usmál se Hádés, pokud to jeho věčně temná tvář dovolovala, “můj a Persefonin.”
“Tak moje dcera s tebou má milostný románek?”
“Ještě ne. Ale kdybys mi dovolil odvést ji sebou do podsvětí…”
“Budiž,” řekl Zeus bez dlouhého přemýšlení, protože jak šlo o milostné dobrodružství, byl vždycky pro. Ani ho v tu chvíli nenapadlo, co na to řekne Démétér, bohyně země a života, Persefonina matka.
Panensky krásná Persefoné, kterou Řekové nazývali též Proserpina nebo Persefoneia, někdy také Koré, neměla o tom všem ani tušení. Téhož dne, kdy proběhl rozhovor mezi Hádem a jeho bratrem Diem, se procházela nádherná kvetoucí bohyně Persefoné poblíž květnaté nivy Lago di Pergus v Enně na Sicílii a trhala narcisy. Náhle se z temných hlubin země vynořil Hádés, zmocnil se krásné sběračky a ve voze taženém čtyřmi rychlými koňmi na čele s Hermem s ní chvátal do podsvětí. Persefoné se zoufale bránila, prosila a zapřísahala bohy i lidi, aby jí pomohli, ale Zeus, který s dohodou souhlasil, nezasáhl. Nadarmo hledala Démétér svoji dceru, nadarmo pátrala po všech koutech země či pronásledovala uprchlého Háda se spřežením okřídlených hadů. Nakonec se nad ní smiloval vševidoucí a všeslyšící bůh slunce a prozradil jí, co se stalo. Se slzami v očí se vydala zoufalá matka Démétér na Olymp a prosila bohy, aby jí dceru vrátili. Bohové nakonec nedokázali odolat jejím srdceryvným prosbám a slíbili, že se Persefoné smí vrátit na svět z podsvětí, odkud se ještě nikdo nevrátil. Ovšem pod podmínkou, že ještě v Hádově říši nic neochutnala. Zeus pak pověřil božského posla Herma, aby se o celou záležitost postaral. Mezitím Hádés (jenž byl pro svou moc dodávat rostlinstvu plodivou sílu a vydávat poklady drahých kovů nazýván též Plútón, ovšem pro neoblomnost při střežení zemřelých, kterým nikdy nedovolil navrátit se mezi živé, jmenovaný též Aidés) vyznával Persefoně svou žhnoucí lásku. Byl vemlouvavý a milý, hořel vášní a líbal Persefoniny panenské ruce, až nakonec i ona zahořelou láskou a přijala od něj polovinu granátového jablka, aby mu dokázala svou lásku. V tu chvíli dorazil do podsvětní říše božský posel Hermés. Když spatřil, co se stalo, spravil o tom bohy na Olympu. Persefonin návrat na svět od té chvíle již nebyl možný. Musela zůstat Hádovou ženou. Bylo však ujednáno, že smí zůstat se svou matkou půl roku na zemi mezi ostatními bohy na Olympu, kdežto druhou polovinu roku stráví se svým manželem pod zemí. Od této doby, když se objevila na světě vedle své matky, bohyně úrodné země, rozpuklo jaro a přešlo v plodné léto. Na podzim mizela a zimu trávila, stejně jako semeno, pod zemí s bohem podsvětí. Z jejich manželství se však nezrodil žádný nový život, zůstalo bezdětné.
